Stěhuju se na chajdu. Dalo to sice pár týdnů poskakování a vláčení se, dohadování a plahočení a taky lámání si hlavy a obracení kapes - NEŽ, nicméně - je to teď místečko k obrazu bydlení mého a tak začínám s nastěhováváním se.
Nahlíženo z pozice fyzikální, přestěhování věcí , co jsem si kdy opatřila a taky si je oblíbila, tedy prakticky - NENÍ MOŽNÉ - neboť objem, natož plocha, kam věci umístit, se desetkrát scvrkly. Předchozí dům jsem měla desetkrát větší počítáno na všechny druhy používaných metrových jednotek.
Nábytek jsem podle rady Cherubína rozdala.
Nejvíc mám knížek.
Krabice od banánů plný knih zatím ukrývám pod dvěma plachtami na dvorku před chajdou a teď systematicky vždy jednu krabici vytáhnu, jednu každou knížku vezmu do ruky, otevřu, začtu se a pak se rozhodnu zda ji vytřídím a odvezu do KNIHOSKLÍPKU pod obecním úřadem a nebo si ji ponechám.
Z dvanácti plných banánových krabic se mi už povedlo vytřídit sedm knih a deset starých časopisů.
Diáře popsaný poznámkami jsme zatím otevřela jen tak jako vzletně. Bylo to potěšení.Chtěla bych se nějak obhajovat PROČ s tou čistkou trochu nepohnu a nejde mi to rychleji a nejsem proč mi chybí ta správná razance ve třídění, jenže by to stejně neprošlo. U nikoho. Ani u mne. Jsem sysel knižní a vím to o sobě.Odjakživa.
Po čtyřech měsících skladování knih jsem konečně zpod plachty vytáhla krabici s knihami o homeopatii a psychologii.
Při otevření pytle, - mám ty bedny ještě v černých igelitových pytlích - jsem spontánně začala natahovat " moldánky ".
Začala jsem tak nějak jako kňučet a slzy štěstí samy od sebe.
Pofňukávala jsem a trochu skučela radostí, že si zase budu moct v tichosti a klidu počíst.
Poinspirovat se.
A taky se poučit.
A ponořit se pak do toho, co ve mně vědomosti a zkušenosti ostatních probudí. A chytat ty vlny, co se ve mně zvednou a poznamenávat si to a skládat si z těch pomyslných vrstevnic a siločar svoje vlastní mapy, kde údolí, rovinky, hůrky a vrcholy plný cest a cestiček k nitru člověka.
Vždycky si u toho připadám jak kamzíček,
Drží balanc na výčnělku obrovský skály, o kterou se může opřít. A pak sám dál pozvolna a přes další úskalí opatrně pokračovat.
Svou cestou.
Jen nešlápnout vedle.
Krůček za krůčkem a zůstat živej a přitom taky součást skály.
Miluju všechny tyhle knížky vázaný v kůži, co se mi povedlo najít a nastudováním prozkoumávat jejich poznatky skrze sebe a lidi, co potkávám.
Radost mi udělali Zlatí úhoři Oty Pavla,
Chystám se je předčítat Lukymu, co začíná s rybařením.
V ruce jsem měla taky Špalíček pohádek od Františka Hrubína a představovala si, jak Ela s Máťou budou nehybně naslouchat při čtení o Aladinově lampě.
Oprášila jsem i knížečku Bratříček Čtyřnožka, co jsme si čítávaly s Terezkou, když ještě nebyli její bráškové na světě a ona jako jedináček spávala aspoň s jezevčíkem Pegynou.
Mám tam i Letopisy Narnie a Harryho Pottera a vidím svý kluky, jak to hltají.
Před pár lety v jejich prepubertě.
A dobře si vzpomínám na jejich výrazy v tváři při čtení.
Kdy chvíli chmury a chvíli lehký úsměv.
Podle toho, jak dobro dostávalo na frak a nebo se mu povedlo hravě a zázračně situaci PROMĚNIT
I když s ranami, šrámy a jizvami.
Inu, to už je úděl dobra.
Pak pár knížek o zahradě, o výživě, o uěmí, o ekonomii, mystika MYSTIKA, dějiny všehomíra, pedagogika různověků, detektivky od Agáthy, slovníky, nauky, CV proslulých oblíbenců, taky básně, belles lettres, jak říkávám beletrii a to by k poetickému obrazu o stěhování a jarním úklidu mohlo postačit.
Ne, ještě maličkost!
Je tady taky tahle knížka:
Jak být milionářem snadno a rychle.
Tak tu jsem zatím nečetla.
Navlíknu se do tepláčků a jedu.
Přehrabuju, utírám od prachu, listuju, štosuju do komínků podél stěn
Zatím nemám regály.
A do toho mi zavolá kamarádka Jája:
Irenkoooo, všechno nejlepší k svátku, už bydlíš?
Jájo, ahojooj, Děkuju.Už se zabydluju. Přijedeš?
Přijedu. A nebo počkej, já vlastně nemůžu, mám už návštěvu, skoro bych zapomněla. Přijeď ty ke mně.Přijeď večer. Zítra jdu učit až odpoledne.Vypereš si tady prádlo Už jsme se tak dlouho neviděly. Pojeď! Půjdeme ven se psy.
( Nemám na chajdě zavedenou vodu a ani pračku. Vodu nosím nebo vozím od studánky.Takže chytrá nabídka, s tím prádlem)
A tak pozdě odpoledne ridgeback Brutus hups do kufru a pytel s prádlem šups dozadu na sedačku, kde mám prozatimní pološatnu. Pak trochu kodrcání po cestě, pár serpentýn a zatáček, doprava na okruh a za dvacet minut túúúútúúúú u Jájiných vrat,
Mám ráda její dům.
Nad pianinem a okolo krbu v rámečcích notový partie.
Na konsoli prázdná ozdobná klec.
Precizní grafiky ptáčků volně poletují po stěnách.
Na zahradě budka a na ní nápis U supa.
Krásný starožitný lustr nad kulatým stolem.
Na toaletě společnost na stoličce sedící rozkročený" hajzlbáby" v šátku uvázaným na čertí rohy, co plete s překříženými jehlicemi ponožky na grafice od jedný naivní malířky a herečky.
Sednu si do kožený klubovky a její černobílá borderkolie Aura mě chce umuchlat k smrti, Olízat, sežrat radostí, udolat, dokud jí neschumlám kamsi " pod sebe do sebe vedle sebe " ,abychom byly jen SVOJE a pak si při pití horký vody teprve konečně můžeme začít povídat.
Procházka až do soumraku po okolí je víc než jen relax.
Je to pokaždý mnohovrstevná resuscitace.
Tělo se příjemně znaví střídáním chůze po cestách necestách.
Kamínky a bahno. Louže. Tráva. Kořeny a suchý jehličí.
Chvíli se jde pod otevřeným nebem.
Chvíli pod korumani stromů,
Listnáče i jehličnatí.
A duše se rozohní a balzamuje úvahami, vyprávěním, smíchem, rozhořčováním a slaďováním světů hmotných a nehmotných.
Meditací,
V chůzi.
Slova, gesta, pohledy, pohyby.
Víření nás dvou rámovaný pískotem a hvizdem na pobíhající, a do semtamů a kudykamů ztrácející a zase se objevující psy,
Večer s cigaretou a hlubinou psychoanalýzou.
A taky se spřádáním zamotaných nitek karmy a s hraním výživně komický scénky s nácvikem divadýlka o vnitřních tápáních.
Ponocování se sklenkou horký vody.
Jája, i když ví, že nikdy nepiju, ze slušnosti nabízí trochu růžovýho vína,co popíjí.
Dávám si do horký vody pár kapek.
Pro vůni.
Je voňavý.
Cigareta před spaním.
Zašumění ohýnku v zapalovači.
Kouř vyfoukneme do tmy pod zastřešenou pergolou a žlutý macešky se do něj zahalí.
Maceškový samet a kouřový závoje.
A pak si v podkroví, v pokojíku pro hosty, tipuju, jestli než to zase všechno přechroustám usnu a na jak dlouho.
A usnu.
A neusnu.
A co jsme probraly?
No přece jako vždycky - každoroční JARNÍ ÚKLID.,
Podle Marie KONDO a její knihy Zázračný úklid,, co Jája objevila a hned mi zčerstva předhodila, když teď žiju tříděním knížek z krabic - lze uklidit jednou provždy.
Nadchla jsem se pro tu myšlenku i pro tu knížku.
Zázračný úklid - pořádek jednou provždy.
Dobrý návod.
Co nepotřebuje vaše srdce, to vyhoďte!
A víte, jak to poznáte?
Intuitivně.
Ne rozumem!
Rozum musí jít stranou.
Nalaďte se na cit v sobě.
Na cit pro věc.
Začněte oblečením, které nenosíte.
Nacpěte ho dozadu do skříně nebo do šatny a pak počkejte dva tři měsíce.
Jestli jste si na něj ani jednou za tu dobu nevzpomněli, je to KOSTLIVEC.
A je třeba ho ze skříně vykopat vymést a poslat dál.
Neznamená to jeho definitní konec tady na světě.
Jen jeho definitivní konec ve vaší skříni.
Co tam má co"strašit "?
S jeho odstarněním zmizí i myšlenky - jestli si ho máte nebo nemáte nechat, kdy a kam ho vzít ?
A taky přestane zabírat místo pro to nové, co si vyberete a chcete si pořídit.
A co vám bude určitě víc ladit i slušet.
ne proto, že je to nové, ale proto, že je to, co právě potřebujete.
A hlavně v čem se budete cítit mnohem lépe.
Pohodlně.
Nemusíte ho nutně zničit, spálit, znehodnostit, někomu ještě může dobře posloužit.
Jen ta nevhodná a nezdravá citová vazba se musí přerušit.
Je to jen kus vašeho starého oblečení.
Morálně zastaralý symbol vaší minulosti.
Podobně je to s knížkami.
Jája mi líčí, jak s tatínkem vytřídili jeho knihovnu.
Jeho knihovna je místnost plná zasklených vitrín s knihami ve dvou řadách.
Každá kniha má ex libris.
Tatínek má podobný systém jako já.
Koukej, tady máme už DVĚ přepravky.
Co s nimi budeš dělat?
Odvezu je tam k tobě, do toho knihosklípku.
Ukaž, co jste vytřídili?
Beru do ruky první, druhou a další a dělám si takovou hromádku.
Jája se na mne dívá s úžasem jí vlastním.
Já myslela, že se chceš zbavit knížek,
No, to chci, jen tyhle si ještě musím přečíst.
Vyprala jsem si prádlo. Nacpala do pytle pár vypraných kostlivců a na parkovišti je hodím do kontejneru na textil pro potřebnější.
Dala jsem pac Auře a pupupupu s objetím Jáje a zase kodrcání a serpentýny a za dvacet minut jsem byla na chajdě.
Skoro bych zapomněla - pár kousků oblečení si ode mne nakonec vzala i Jája. Teď zrovna podle Marie Kondo třídí taky svoje oblečení.
Na burzu.
Tam se určitě budou líbit.
V noci, při tom přechroustávání vlastního softwaru jsem našla jednu staronovou aplikaci,
Dostane li se člověk do situace, kdy narazí na svou vlastní nepotřebnost a bezradnost svýho citu, má báječnou možnost provést zázračný úklid a pořádek jednou provždy.
Okolo sebe i v sobě.
Ono to jde.
Na jaře vždycky.
Stačí nahlédnout.
Tady koukám, že mám knížku plnou mytologie.
Persefoné a Hádes. Světlo a Stín.
A všude v zahradě u chajdy kvítečky, kvítka a květy.
Pořádek jednou provždy.
