...po třech měsících přespávání po hostelech, couchsurfingovejch bytech,na různých gaučích u kamarádů a nebo u dětí a popolétávání a popojíždění mezi velkoměsty a městečky, až tam, co se vždycky zvedne vítr, když přijedu, nad hlavou přeletí a zapíská káně a pak ty zvědavý sýkorky na rozkvítající lísce, poposkočí trochu blíž ke krmítku, a kde zatím nemám kromě varný konvice a karimatky se spacákem už NIC!... jo ještě stavební materiál a oblečení na převlečení... jsem se rozhlídla po svý 25 m2 " VELKÝ " chajdičce a s překvapením zachytila tichou myšlenku - TADY JE PROSTORU!...ohohoho...ten POCIT, kdy je člověk pár měsíců na cestě a nemá svý soukromí, ani svojí postel, svojí židli a svůj pracovní stůl, natož skříň nebo sprchu a tahá s sebou jen pár nezbytnostní a je skoro pořád za volantem, po hospodách a kavárnách a stane se, díky rekonstrukci obydlíčka, nomádem a hle! NAJEDNOU! - je konečně úplně sám, jen se psem,ve svým minibydle!...Emotikona smile
....a s tímhle pocitem si jdu sednout za volant, kde si naladim muzikou v hlavě, něco jako gama vlny - takovej ten absolutně bdělej stav na vnímání jízdy a řízení vozidla a přitom totální hypno na jakýkoliv jiný myšlenky...a klik na rádio a ono toto - Kdy vzlétnu já?....myslím, že ten POCIT, kdy člověka posednou tyhle tři slova a zničehonic zachytí jako signál...TADY JE PROSTORU!....tak tenhle pocit,se skoro dá počítat jako vzlet....tak si to představte...a taky si je zkuste nechat proletět hlavou...TADY JE PROSTORU!....TADY JE PROSTORU!...
Žádné komentáře:
Okomentovat