pátek 23. února 2018
Zkus to znovu! aneb dotek neviditelných ...křídel
...když mě přestane bavit, jak lidi okecávají věci, který si domysleli a nebo úplně vymysleli, někde uvnitř se spustí SAMO VOLNOST...asi absolutní svoboda srdce...nebo tak něco...
Třeba včera pozdě navečer...v bankomatu, naklikám 6 000, stvrzenku NE, vytáhnu kartu, dám ji do peněženky a jdu, nasednu do auta a za rohem si - a kurva, já tam nechala ty prachy!!!...objedu blok a pře osvětlenou Spořkou postávají čtyři děti puber´táci, dva na dvě, koloběžkáři, trochu se porozhlížejí a vidí, jak jdu k bankomatu... prachy samosebou nikde, okukují mě a pak se pomalu vytrácejí... tak natáhnu krok a doženu je u vchodu do pasáže...čau, heleďte, teď jsem vybrala z bankomatu peníze a nechala je tam, náhodou jste neviděli někoho, kdo by tam šel za mnou,...ne, ne, my byli jen venku...ten jeden pak vyhrkne, já se tam šel jen ohřát, je zima...jo, tak že nikoho jste neviděli a vy jste je náhodou nevzali, že ne?...je tam namontovaná kamera a zítra zajdu na spořku,takže , bude jasný, kdo je vzal a jestli tam bude záznam a poznám vás, asi by to bylo nepříjemný, docela velkej průser...ne, my fakt nic nevzali, si nás prohledejte, klidně...jeden vyndavá kapsy...já mám jen žvejky a kapesník...dobře, tak vám to věřím, díky...otáčím se a odcházím zpátky za roh do spořky...v sobě mám úplně ledovej klid a říkám si ...děti... teď se o to asi šábnou...každej 1500 jen tak...a tak co, vybereš dalších 6 000, přišla jsi už o víc peněz a co už naděláš, nemáš myslet na blbostě a být soustředěná...úplně to vypustím z mysli...VIVA LA VIDA se rozeznívá kdesi uvnitř...zasunu kartu, naklikám VYBRAT...a za mnou se otevřou dveře a v nich stojí trochu zadýchanej jeden z těch kluků...zírá na mě a pak hmátne do kapsy k těm žvejkám a kapesníku a vyndá zmuchlaný tisícovky... brejlí na mě přes stejný brejle, co mám taky na nose a pak se odhodlá a vypálí...nezlobte se, odpusťte mi to, já jsem to celý viděl, jak jste odešla zamyšlená jen s kartou a bez peněz a když jsem viděl těch 6 tisíc, tak jsem je vzal, protože bych strašně chtěl jedny takový nový boty, tak se na mě nezlobte...beru si od něj bankovky, skoro rozpačitě...stojíme tam oba se sklopenou hlavou...víš, co, tak nakonec tedy, to seš fakt dobrej, žes přišel, tak tady máš ode mě první 100 na ty nový boty...a on mi skočí okolo krku, úplně spontánně mě obejme a radostně z něj vyletí...jééé, děkuju mockrát, vy jste hodná...tak nashledanou a vyletí vítězoslavně ze dveří za kámošema, co vykukují za rohem...jo, znělo to ve mně dobře......a na co jsme myslela, když jsem tam ty prachy nechala,...no přece na to, jak mám ráda ty svý stavy, ty nanosekundy, možná i kratší úseky života, takovej ten rozšířenej prostor duše, snad stav prozření, takový to - když mě přestane bavit, jak lidi okecávají věci, který si domysleli a nebo úplně vymysleli a někde uvnitř se spustí tahle SAMO VOLNOST...absolutní svoboda srdce...nebo tak něco...dotek neviditelných...křídel...VIVA LA VIDA!
https://www.youtube.com/watch?v=bZ_BoOlAXyk
Třeba včera pozdě navečer...v bankomatu, naklikám 6 000, stvrzenku NE, vytáhnu kartu, dám ji do peněženky a jdu, nasednu do auta a za rohem si - a kurva, já tam nechala ty prachy!!!...objedu blok a pře osvětlenou Spořkou postávají čtyři děti puber´táci, dva na dvě, koloběžkáři, trochu se porozhlížejí a vidí, jak jdu k bankomatu... prachy samosebou nikde, okukují mě a pak se pomalu vytrácejí... tak natáhnu krok a doženu je u vchodu do pasáže...čau, heleďte, teď jsem vybrala z bankomatu peníze a nechala je tam, náhodou jste neviděli někoho, kdo by tam šel za mnou,...ne, ne, my byli jen venku...ten jeden pak vyhrkne, já se tam šel jen ohřát, je zima...jo, tak že nikoho jste neviděli a vy jste je náhodou nevzali, že ne?...je tam namontovaná kamera a zítra zajdu na spořku,takže , bude jasný, kdo je vzal a jestli tam bude záznam a poznám vás, asi by to bylo nepříjemný, docela velkej průser...ne, my fakt nic nevzali, si nás prohledejte, klidně...jeden vyndavá kapsy...já mám jen žvejky a kapesník...dobře, tak vám to věřím, díky...otáčím se a odcházím zpátky za roh do spořky...v sobě mám úplně ledovej klid a říkám si ...děti... teď se o to asi šábnou...každej 1500 jen tak...a tak co, vybereš dalších 6 000, přišla jsi už o víc peněz a co už naděláš, nemáš myslet na blbostě a být soustředěná...úplně to vypustím z mysli...VIVA LA VIDA se rozeznívá kdesi uvnitř...zasunu kartu, naklikám VYBRAT...a za mnou se otevřou dveře a v nich stojí trochu zadýchanej jeden z těch kluků...zírá na mě a pak hmátne do kapsy k těm žvejkám a kapesníku a vyndá zmuchlaný tisícovky... brejlí na mě přes stejný brejle, co mám taky na nose a pak se odhodlá a vypálí...nezlobte se, odpusťte mi to, já jsem to celý viděl, jak jste odešla zamyšlená jen s kartou a bez peněz a když jsem viděl těch 6 tisíc, tak jsem je vzal, protože bych strašně chtěl jedny takový nový boty, tak se na mě nezlobte...beru si od něj bankovky, skoro rozpačitě...stojíme tam oba se sklopenou hlavou...víš, co, tak nakonec tedy, to seš fakt dobrej, žes přišel, tak tady máš ode mě první 100 na ty nový boty...a on mi skočí okolo krku, úplně spontánně mě obejme a radostně z něj vyletí...jééé, děkuju mockrát, vy jste hodná...tak nashledanou a vyletí vítězoslavně ze dveří za kámošema, co vykukují za rohem...jo, znělo to ve mně dobře......a na co jsme myslela, když jsem tam ty prachy nechala,...no přece na to, jak mám ráda ty svý stavy, ty nanosekundy, možná i kratší úseky života, takovej ten rozšířenej prostor duše, snad stav prozření, takový to - když mě přestane bavit, jak lidi okecávají věci, který si domysleli a nebo úplně vymysleli a někde uvnitř se spustí tahle SAMO VOLNOST...absolutní svoboda srdce...nebo tak něco...dotek neviditelných...křídel...VIVA LA VIDA!
https://www.youtube.com/watch?v=bZ_BoOlAXyk
úterý 13. února 2018
Milník
...život je běh...na cestě se nakonec stejně jednou potkáme s vlastní duší, jako s tou nejdivočejší a nejnebezpečnější šelmou, co nás chce uštvat od prvního nádechu než se nechá ochočit a pohladit....
... a pak s tím sokolem nebo orlem uprostřed noci, tělo jen leží a on z nás vyletí ven do prostoru a letí tam, kam chceme, když se dokážeme pustit a odpíchnout a letět a ten let řídit...
...a jednou nás dožene ten nosorožec - smrt...to bude náraz...zkoušíme naklánět realitu trochu do kopce, aby to neměl s námi tak jednoduchý, jenže, když se s ním srazíme, rázem- RÁZEM - jsme z toho běhu na chvíli venku..
....dostat se k vyšším pravdám je vždycky otázka rychlosti...vnitřní rychlosti...tý vibrace v nás...dokud se nerozptýlíme na nepatrný zrnka hvězdnýho prachu musíme makat...na sobě....na rychlosti....na kmitočtu...
....dost ráda šoféruju...ten klid v tý rychlosti...a dlouhej kouř...večerní jízda ve studeným větru...brrrrr....jedu...jsem hvězdnej prach v ledovým vesmíru....
13.02.20.15
13.02.20.15
pondělí 5. února 2018
KUSEN
Někdy je učení jednoduché, jindy dlouhé a hluboké. Ale není to ani literatura, ani přednáška.
Mistr musí udeřit na ducha žáků a pohnout jím.
Je to tajemství mezi mistrem a žákem, kterému nikdo zvenčí nemůže porozumět.
Používá prostá a velmi důležitá slova: „Brada zatažená.“ „Nehýbat se.“ „Narovnejte páteř.“
Ticho samo o sobě je také učením.
Mistr musí udeřit na ducha žáků a pohnout jím.
Je to tajemství mezi mistrem a žákem, kterému nikdo zvenčí nemůže porozumět.
Používá prostá a velmi důležitá slova: „Brada zatažená.“ „Nehýbat se.“ „Narovnejte páteř.“
Ticho samo o sobě je také učením.
DESHIMARU, Taisen, Maître. Qu´est-ce que le kusen ? Le livre du kesa. Paris
Human´s Music
...každý z nás v sobě neseme vibraci - chvění - je naší hudbou...
...tak zaslechnete - li napomenutí, abyste nevibrovali, nemá smysl se pokoušet ten jeho příval utišit... jen dál žít podle sebe...někdo se přidá...jsem si jistá...
https://www.youtube.com/watch?v=uog4eCZTUX4
...tak zaslechnete - li napomenutí, abyste nevibrovali, nemá smysl se pokoušet ten jeho příval utišit... jen dál žít podle sebe...někdo se přidá...jsem si jistá...
https://www.youtube.com/watch?v=uog4eCZTUX4
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)