Felixi?

Nad ránem, okolo 4.hodiny jsem se vrátila z Ostravy.
Víc, jak 1000km jsem odřídila a rozhodně v " rekordním čase ", na pekelný zpola zatarasený D1.
Z toho poslední čtyři hodiny v noci.
V Ostravě přednáška prof. S.Grofa o revizi psychiatrie, psychologie a psychoterapie a změně paradigmatu současnosti, Krása a náročný na soustředění, když člověk chce všechno pochopit a nic důležítýho mu neuteklo.
Usnula jsem okolo 5.hodiny.
A tak ráno v půl sedmý, když Matouš do postele ke mně přinesl tuhle knížečku, jsem prožívala cosi jako kómatický stav. Opravdu jsem nemohla udržet otevřený oči.
Matouš (3 ) mi šeptá -

Mambo, jak tikají hodiny?

Vytáhla jsem nohu zpod deky. Spím na břiše, a pokrčila ji nahoru a začala s ní bimbat sem a tam Tik, TAk, Tik,TAK.
Chvíle ticha a zřejmého rozjímání na straně toho hošíčka a pak -

Ahaaa, a proč se tedy říká, že mají hodiny ručičky?

Žádalo to odpověď, tak jsem zbytkovým intelektem opáčila -

Protože UKAZUJOU, jaký je ČAS.

Ticho. Hlava pracuje -

Neukazujou, ukazujou jen na ty číslička. Mají nožičky, Mambo, dívej, vždyť běhají pořád dokola.

Spokojeně se pousmívám a vím, že mě pozoruje.

Pak si vedle mě lehnul na polštář a zvednul svoje ručičky a povídá-

Mám hezky barevný ruce.

Hned mi blikla představa, čím si je asi protentokrát stihnul pomalovat, jak Indián.
Mrknu na ty ručičky, co si prohlížel vztyčený nad hlavou a jsou čisťounký a růžočoučký. Povídám -

Hezky . takový růžový a bílý.

Ne, Mambo, dívej se pořádně, mám je zlatý.

Překulila jsem se na záda a taky zvedla ruce.

A já? Jak barevný je mám já?

Dotknul se mě a povídá -

Taky zlatý, přece.

Inu, je to tady.

Změna paradigmatu doby.

Emotikona smile

ČAS běží pořád DOKOLA, a když se nás dotknou zlatý ručičky našich dětí, i ty naše mužou vyzařovat zlatý světlo.

MÁME ZLATÝ RUCE.

Tak, to by do začátku stačilo,za mne.

Homeopaticky je zlato - Aurum Metallicum -  esencí ZODPOVĚDNOSTI.