Ultra spiritual life

...na obzoru je nové cvičení...:.těla i Ducha....tak, neváhat a praktikovat!...neboť respekt všem bytostem, co si na nic nehrajou a obnažené poskakují po svých kolejích a poctivě, tak, jak je Bůh stvořil, si skotačí...skoro bych řekla,že tenhle MISTR je realizované esenciální celistvé propojení Icemana a primabaleríny, originální a absolutně autentický a následovat jej, to musí být pokaždé jen a jen o hravosti,radosti a pohodlí...žádný hurónismus a ani potřeba davu, spíš jen pozvolnost plynutí s energií v prostoru.........tak tedy...:-) ...Kéž jsou všechny bytosti takové, jaké jsou.......nikdo se mu nesměje a všude ZeMě je....ULTRA SPIRITUAL LIFE...děti a pár archaických lidiček, co znám, to vlastně přirozeně dělají skoro pořád, když jsou venku...a jak, po shlédnutí videa podotkla jedna kráska - pán na to má i stylovej ohoz!...no, ano - vypadá to, že jeho vnitřní žena je podle " ohozu" stejně jemná a zranitelná tak, jako dravě atraktivní....a ego? - inu, to socializovaně trčí v nenásilí...víc takových skotačilů do lesa lidí a svět je bez válek..:-).....tak ODVAHU a hezkej den všem...vespolek...

https://www.facebook.com/awakenwithjp/videos/1903376013011585/?fref=mentions

:-)

Věda, děti a láska

http://electropiknik.cz/zena/zdravi/sokujici-snimky-ukazuji-skutecny-vliv-lasky-detsky-mozek/2017/10/

Iluze svobodné vůle - Sam Harris

Je to přesně na den jeden celý rok, co jsem si oblíbila a poslala dál tohle video.

A je to pořád tentýž pocit, když se u něj zase dobře bavím.

Tak tady - ať se líbí...vespolek....neboť, jak říká Sam Harris -

Čekat a sednout si, je také volbou, která bude mít následky.

Není to vůbec snadné čekat celý den v posteli na to, co se stane.

https://www.youtube.com/watch?v=rcfd-OZB5ig

A až budete učit svoje děti pravidlům lidu

A až budete učit svoje děti pravidlům lidu, vezměte si ponaučení od mravenců, včel, bobrů a jezevců.
Studujte trpělivý a citlivý život ptactva.
Naslouchejte šumícím lesům a padajícím vodám.
A kdyby dítě zachtělo zlobit....ŠSšŠSš....utište je.
Mohlo bys vyrušit duchy!
Naslouchej.
Uslyšíš hovořit Síly.
Ticho, lásku a úctu.
Posílej modlitbu všem lidem.
Jsou to sestry a bratři.
Naslouchej.
Uslyšíš i bouřlivý vítr posla Velkého Mystéria.

Ohiyesa Duše Indiána

Wind River

V poslední řadě kultovního kina Bio Oko nám promítač Blecha dal přechroustat tenhle kus....o indiánský krvi...o pravdě a lásce a o zločinech...o lidech...
A bylo zajímavý pozorovat čemu všemu se lidi smějí a jak!

....tak přidat do sbírky filmů...


https://www.youtube.com/watch?v=dBCMJ12dSXE


https://www.csfd.cz/film/434887-wind-river/videa/

Ram Dass a já

Když se narodíme, narodí se něco do něčeho.
Karmická DNA, spojení Západu a Východu, minulé a budoucí.
Predispozice BÝT.
Milé, hravé, vtipné.
A když bychom se zvolna posunuli na časové ose a na jiných úrovních, co uvidíme, po procesu socializace?
Díváme se do očí a vidíme duši.

Duši člověka.
Individuální rozdíly.
Zaobaleno v těle.

Hej, Ty tam?
Kde ses tam vzal?
Jsi umělecký kousek!
Znáš umění života? Tu psychodynamiku?

Dívej se do očí lidem, abys je rozpoznal jako sám sebe.

Všechny ty schopnosti, moudrosti, znalosti, vzájemnost vztahů, vidění.

Vidění jednoty.
Vidění oddělenosti.
Máme v sobě.

Praví se, že největší chyba je chtít hledat mysl oddělující diskriminační myslí.

Jak potom najít duši?
Jak poznat celistvost Ducha?

Zkušenost Duše.

Prožitek všech v BYTOSTI.

Všechno je o Tobě.
O mně.

https://www.ramdass.org/when-you-were-born-what-was-born/

https://www.youtube.com/watch?v=YLnA9ApB5Vk

Keep smiling aneb v tento den před dvěma lety

...hups po ránu

se Šimonem (17, Vodnář) na krev a na streptest, protože ten kašel, co s ním lomcuje už asi druhej možná třetí týden se mi moc nezdá.

Inu škola začala - dost dusno!

Čekám venku v autě a synek se vrátí nějakej napruženej.
Co je? ...
Sere mě, doktorka!
Jak to ?
No, kde prej mám ten rentgen, na kterej mi včera dala doporučení?

Povídám, že jsem nešel, protože jsi nakonec řekla, že zatím ještě ne.
A ona to začala přežvejkávat jak nějaká kráva.

Matka je snad lékařka, že chce rozhodovat o tom, co máš podstupovat za vyšetření?

No, včera jste mi to doporučení na rentgen dát nechtěla, když jsem říkal, že máma by ráda vyloučila, že to není zápal plic, kterej se nemusí doslechnout a respektovala jste to, ten její názor.

Neslíbil jsem, že půjdu hned.

Máma si nemyslí, že by ozařování rentgenem bylo nutný před krevním testem.

Významné mlčení a pak řekla:

Já jsem si přečetla, že matka je homeopat.

Já věřím v Boha - a sáhla si na křížek na krku - ale to sem tahat nebudeme.

Jsem se musel pousmát! Tomu paradoxu v promluvě a konání.

Tak jestli nevěříte v klasickou medicínu, tak sem, laskavě, nemusíte ani chodit.

A to už mě vytočilo ...A tak jsem se jí podíval někam mezi oči a klidně řekl:

Máma je podle mě asi víc psycholog a celostní terapeut než jen homeopat.

A já nevěřím v křesťanství a vlastně ani v homeopatii.

Jen jí mám vyzkoušenou.

Ale jestli vy nechcete dělat tuhle práci a normálně pomáhat, tak se na to vyserte.

Dala mi mlčky ten výsledek streptestu a se sklopenýma očima špitla:

Zítra si zavolejte na výsledky krve.

NA SHLEDANOU.

Byl fakt vytočenej.

A teď si hezky lebedí v pelechu, má na krku šálu, pije horkej čaj a chce se prospat.:

A tak si to představte...imagine....

A la tralalalalá..

Za mě - " takové úplně malé nepatrné bezvýznamné vítězstvíčko " ČLOVĚKA a jeho zdravého rozumu - tedy prachobyčejný etiky -  nad mocenským pudem a tupým systémem v něčí hlavě.

https://www.youtube.com/watch?v=dHuEuBHhK58

:-)

A víte co?

Já nevěřím tomu, že lidi se nemění a mění se jen kulisy.

Vím, že lidi se mění...jak mávnutím čarovného proutku, když se setkají s opravdovostí reality. A je jedno jestli je tou opravdovostí názor ČLOV2KA a nebo mystérium prostoru a času.

Jen ty kulisy tady - pořád zatím dost statika.

Ve vší úctě ke klasické medicíně a jejím postupům diagnostikování.

Kéž nám všem zdraví slouží a všechny bytosti, co nejsou šťastny v práci se na ní raději vyserou....:-)...aby mohly být šťastny a zdraví jim sloužilo.....:-)

Máma přežila

V křivoklátských lesích je silnice směrem na Rakovník a houhouhou houpe to tam s každým autem. Pro děti legrace jak na tobogánu. Pro leckoho " kufrozvedák". Andělský schody se tam říká. Když tam jezdívám, vyhodím rychlost a frčím až na konec dolů do zatáčky, co geometricky dokonale obkružuje okolo rybníka a pak nahoru do kopce zase a za zatáčkou šup " dolukopcom".

Teď na podzim je tam pestrobarevno.
Nádherný stromy.
Když jede víc aut najednou, dá se někde v bezmyšlenkovitosti, uvnitř sebe, zachytit, dotknout se a nebo spíš jen vytušit - podstata jednoty.
Kruh.
Všichni pozvolna nahoru a dolů a nahoru a dolů.
Dá se tam prožít sounáležitost všech řidičů.
A ještě se mi nestalo, že by zrovna tady kdokoliv kohosi předjížděl, předháněl nebo měl pocit, že je pronásledován.
Prostě to tam jen plyne.
Jede to tam.

V duchu tam vždycky vidím v hustým lese jezdce Spanilé jízdy.



Minu odbočku na Lužnou.
Pak druhou.
Třetí.
Čtvrtou.
Všechny cesty vedou do Lužný, zdá se.
Mám tu cestu ráda už léta.
Klid lesů a neklidný hemžení aut tam víří v podivuhodný energii, co mi ladí.
Ve dne i v noci.
Nahoře na kopci se pasou ovce.
Dole pod kopcem koně.
Dojedu do Rakovníka a děti dětí se mi pověsí okolo krku.
Pupupupu a vítání a chystání pelíšku pro pana pejsánka, aby mu venku nebylo zima.
A trochu láteření a ksichtíčků - Kde jste byli tak dlouho?
Nejmladšínek mi hned ve dveřích nese zprávičky ze svý dušičky -

Mambo, já jsem zahlídnul tvoje auto na ulici z okna!
A viděla si? Bílý auto už nemáme!
To velký bílý auto!
Máma ho úplně rozbila!

Potom z něj při významném pokývnutí jeho blonďatý hlavinky a skoro až s pýchou vyletí jediná věta:

Máma přežila!!!!

Obdiv v jeho modřemodrých kukadlech!
Ta nezlomná jistota, jaká je jeho máma pašák!

Máma, je Terezka.
Prvorozená dcera.
Sestra tří bratří Jakuba, Martina  a Šimona.
Letos 36ti letá.
Včera po ránu cestou k Andělským schodům jí v téměř ekliptický - není z ní vidět nikam - když už v ní auto je - a příšerně vynášející - zatáčce -  asi praskla zadní pravá pneumatika u Pathfindera.

Kolik koní měl asi pod kapotou?

Vletěla v rychlosti 70km/hod do protisměru, kde naštěstí nic a nikdo - a zaryla se do stráně.
Otočila auto na střechu a zpátky a pak ještě  na bok.
Airbagy vystřelily.
Všechno, co peří nemělo a bylo uvnitř kabiny, stejně lítalo - sem a tam - uvnitř auta.
A ona to prý v letu všechno pozorovala.
A jedna měkkoučká taška s lékárničkou a reflexními vestami přistála přesně tam, kde mohla ochránit její hlavu a rameno.

A máma nejmladšínka, kalupinky a kovboje přežila!

Jediné zranění, které v nemocnici shledali - je - boule na hlavě.

Mám tu cestu ráda.

Pro mne tam andělé mají svoje báječný schody a hle! - zrovna si tam asi poletovali a drželi svou stráž přesně v ten moment, kdy já jsem jela jiným krajem, za podobnými Terezkami.
Cestou necestou s  homeopatií a s tím, kdo jsem a co nesu.
Na cestě.

A všechno dopadlo tak, jak mělo.
A tam, kam mělo.
Zapadlo to do sebe.
Všechno.
Nejen ty věci, co poletovaly autem.

I to auto.
I ta máma.
I sny, co se jí zdály o bílém autě, den předtím a co nám vyprávěla.

Nedivím se tomu kloučkovi, za ten obdiv k mámě...ani trochu!!!

Věřit v tajůplný světy je občas hodně obtížný a člověk, já, strom i Ty, můžeme z toho zůstat mnohdy dlouho rozpačití.

Věřit je dobrý.
Věřme.
Přežijeme.

Jo, s boulí, já vím.

Tak tedy.

Úlitbička Bohu tady:

Všem... tak, jako svým rodným, štěstí na cestách...vinšuju...natrvalo a navždy...

Brutus

4.říjen 2016
....ptali se mne sousedi s takovou milou starostí v hlase - Proč ten pejsek vubec neštěká?... říkám jim... Je to ridgeback.... Představte si, že ve vědomí máte gen, kterým jste předurčeni ochránit stádo před lvy.... Štěkal by někdo na psy a na lidi?... Brutus štěká jen radostí, když se vracím domů. Jinak nemá důvod.... Jednou se na něj tady vrhala sousedovic německá ovčačka Betty, štěněcí slečna, chtěla si hrát a v jednu chvíli ho chñapla dost nepříjemně za ucho, co pořád léčíme, protože z útulku si donesl zánět a následně rozbitý konec boltce, jak ušiskama mlátí při svědění o hlavu.... a Brutus se jen tak napřímil, zdvihnul hlavu, chvíli čekal, jestli toho nechá a když nepřestávala, odhalil čelist a ukázal jí JEDINEJ tesák..... Schlípla hlavu, drcla mu čumákem pod krk, pusa na rozloučenou asi a běžela pryč.... Respekt k vůdci smečky, k samci, čistý instinkt....Nikdy neštěká.... Jen radostí....Afričan...Rhodéský ridgeback.... Brutus... Brůťa mu říkají děti.... Má povahu, kterou miluju a tiše si přeju, aby on miloval mne

...a dál o Brutovi?...a tak třeba dneska...po roce...4.října 2017...pobýváme teď přechodně u kamaráda,co má poloobra křížence malamuta a německýho ovčáka možná vlčáka,kdo ví? a ten se rád pasuje s každým psem, kterýho potká...Ronny....monumentální psí kousek... je v zahradě za plotem a pokaždý, když jdeme okolo, poštěkává a doráží na Bruta...tentokrát kamarád rozhodl, že Ronnyho pustí, aby se " kucí" skamarádili ... Ronnyho pustil ze zahrady a ten rovnou na nás.... Brutus trochu výhružně" povrčával", a když se Ronny začal " prsit" a tak jsem, stojíc opodál, ho raději k sobě přivolala...s pokorou jemu vlastní od Ronnyho odstoupil...vzorně postával u nohy... klopil hlavu...jakmile začal Ronny zase s " prsením ", zase jsem kousek popošla a přivolala Bruta...situace " ozaj zvonkajšku vyzerala " ako " my dva na ústupu "...a slyším, jak kamarád povídá - Tak je nech! To je přece jako s dětma, dokud je nenecháš, aby se porvaly doopravdy, budou se rvát pořád dokola...Podívej, nechci, abysme museli jet na veterinu - jsem si neodpustila...Ale, houbeles! Jen je nech! Při nejhorším tam holt zajedeš!!! - s vějířky kolem očí se zazubil...Pokyvuju nad tou jeho vyslovenou " le GRANDO u" a ustoupili jsme s Brutem zase o kus radši ještě...A pak jsme se s kamarádem zapovídali nad louskáním ořechů a probíráním co, kde, kdy a jak, kdo s kým a proč asi? a tak, " pel mel" ...a Ronny se přikradl k Brutovi a najednou grrrrrr a GRRR,GRRrafrafrafRAFRAFRAFRAFAAAAAAGRRRRRR...řev a skoky a výskoky a poskoky a my jen stáli a zírali, jak poloobr Ronny a Brutus si to " vyříkávají " mezi zuby a drápy....a pak to ticho a hekání.... a ze dveří vylítnul správce budovy jen polonahej a s nepřeslechnutelným polským akcéntem - Jdu se podiiiivat, slyyyšim ten ráchot! Roooonny záse uuukazuje,jakeeej je ?! - a byla v tom cítit trochu pýcha na poloobra Ronýska....a kamarád se směje od ucha k uchu a haleká na správce - NE! Konečně někdo Ronnyho srovnal!!!!...správce rozpačitě kouká na Ronnyho a ten schlíple hlavu dolů, trochu plive krev jak Cassius Clay a Brutus lehce odklusává k noze...Tak a teď už se nepoperou! spokojeně na to kamarád...se svým zvrhlým smyslem pro humor si nedokážu odpustit s nasazenou pokerface aspoň hlesnout - No, nevím, Brutus má nějak divně zježenej hřbet....Tenhle kamarád mě zná, tak se uculí a jízlivě si přisadí, aby měl asi zase navrch, ješita! - To má furt, prosim Tebe, dyk je to ridgeback!...( miluju " skokany")....Odkopnu pár ořechovejch skořápek a jen tak zlehýnka se dotknu Bruta ...tak nějak jako, když bych mu dala " vlasy za ucho"....Na veterinu jsme nejeli...Ronny vyflusal ty sražený chuchvalce krve ze škrábnutý dásně, vydýchal to....do země... a respekt projevil...VÉÉÉLKEJ RESPEKT....
A pak...oba čtyřnozí si šli s páníčky každej za svým podvečerem..

Brutus nikdy neštěká...jen radostí, když se vracím zpátky...chce se kamarádit s každým...je to ten nejmírumilovnější pes na světě...dokud nepochopí, že by mu mohlo jít život...po nikom nikdy nejde...

Dá se mu věřit...to tedy!!!...

....I Ty, Brute?....Kdeže!!!

Aneb  -  rehabilitace jména Brutus v prostoru a čase.

Jedno jsme

Náropa se narodil ve vznešené rodině a rodiče ho chtěli pro světský život a pokračování rodu. Silně přitahován ke studiu dharmy již v 11 letech uprosí rodiče, aby ho nechali odejít studovat do Kašmíru. Zde pobyl tři roky v klášteře a vrací se domů. Rodiče mu našli manželku nesporných kvalit, on však od ní po několika letech soužití stejně odchází, stále přitahován dharmou. Postupně roste v kariéře buddhistického mniha, až se stává opatem na slavné universitě v Nalandě.

Nyní nastává zásadní zlom v jeho životě:

"Po určité době, když zjistili mé kvality, vedení Nalandy chtělo, abych se stal opatem. Protože jsem měl kromě učenosti i organizační vlohy, přijal jsem post se sebedůvěrou. Po zasvěcení jsem přijal jméno Abhajakírti. Moje sláva se tím jen rozrůstala. V náboženských debatách jsem nakonec vždy zvítězil a porazil heretické názory a filosofické spekulace nebuddhistů. Jako opat jsem šířil dharmu po dobu osmi let. Můj skutečný duchovní život však začíná až nyní, když se mi z milosti gurua dostalo zjevení."
Tím zjevením byla Dordže Phamo (sansk. Vadžraváráhí):

"... Chraptivě se mně zeptala: "Co studuješ, synu?"
"Probírám se texty o logice, epistemologii a metafyzice," odvětil jsem.
"Je chvályhodné, když se učíš. Ale řekni mi upřímně, rozumíš jim také?"
"Ano, samozřejmě."
"Chápeš slova nebo i jejich smysl?" ptala se nepříjemná stará žena s posměšným tónem.
"Slova," řekl jsem.
Ta ošklivá ženská se najednou změnila, smála se, radovala se, začala tančit kolem, jako by dostala zprávu, že za chvíli omládne. Svou holí mávala ve vzduchu, skákala. Nechápal jsem, odkud se v ní bere najednou ta síla, před chvílí ještě vypadala, že Smrt na ní již čeká za dveřmi.
Aby cítila ještě větší štěstí, dodal jsem: "A také rozumím smyslu." Jakmile jsem to řekl, žena se hned změnila. Nevím, co se tu vlastně děje, je to všechno tak divné. Žena začala plakat tak horoucně, jako bych ji urazil až na kost či způsobil tu největší bolest. Opravdu, kdybych jí řekl, že její syn zemřel, nebyla by až tak sklíčená jako nyní. Třásla se po celém těle, holí bila po zemi jak prosta rozumu.
"Jak je možné, že se nadmíru těšíš, když jsem řekl, že chápu slova nauky, a nyní vypadáš bídně, když jsem dodal, že rozumím také smyslu nauky?" ptal jsem se ji zvědavě a šokován, že jsem už nejen nechápal její divadlo, ale snad ani sám sebe.
"Měla jsem radost," říkala s poučným hlasem jako mudrc, "protože ty, velký učenec, jsi nelhal a přijal vlastní tvrzení, že rozumíš jen slovům. Ale když jsi řekl lež, že rozumíš i smyslu nauky, což jak jistě víš, není pravdou, pocítila jsem velké zklamání a smutek."
Nyní jsem pochopil, že přede mnou vskutku stojí bohyně Dordže Phamo, a přímo mi řekla pravdu o mé skutečné neznalosti, což jsem již delší dobu samozřejmě věděl, ale bál jsem se přiznat.
Obrátil jsem se k ní s úctou, padl jsem k jejím nohám a pronesl svou dlouholetou žádost: "Vznešená bohyně, řekni, existuje někdo, kdo uskutečnil i smysl? ..."
... a takto Dordže Phamo navádí Náropu na hledání pravého gurua. Ten opouští Nalandu i post opata a vydává se hledat Tilopu. Během putování se mu Tilopa opakovaně zjevuje v přestrojení, poukazujíc na karmické bloky, díky nimž ho Náropa nikdy nerozezná, dokud se mu sám nedá poznat a nezmizí. Až už se ocitá na pokraji zoufalství z marného hledání, Tilopa se mu zjevuje ve své pravé podobě a přijímá ho za žáka.

Tilopa vyučuje Náropu nejprve pomocí symbolů, později mu připravuje prožitkové lekce, které rozhodně nejsou pro slabé povahy, a ve kterých se spaluje zbytek Náropovy karmické zátěže. Vede ho až k momentu realizace, kdy se stávají oba Jedním, kdy:

"Guru a žák splynuli v jedno nediferenciované Jsoucno."

KM

Od Veroniky

Na dveře starého mudrce jednou zaklepala mladá dívka, která mu se slzami vyprávěla svůj příběh.

– Opravdu nevím, jak dál žít… Pořád se k lidem chovám tak, jak bych si přála, aby se oni chovali ke mně. Ke všem jsem upřímná, všem otevírám srdce dokořán… Podle možnosti jsem se vždycky snažila dělat pro druhé jen to dobré, nečekala jsem za to žádnou odměnu, pomáhala jsem, jak jsem mohla. Dočkala jsem se jen posměšků. Bolí to tak, že si s tím nedokážu poradit a jsem prostě už vyčerpaná. Řekněte mi, co mám dělat?

Mudrc ji trpělivě vyslechl a pak jí řekl:

– Vysvleč se donaha a projdi se ulicemi.

– Cože? Promiňte, ale tak daleko jsem se ještě nedostala… Snad jste se zbláznil, nebo je to nějaký nejapný vtip?

Mudrc náhle vstal, otevřel dveře dokořán a na stůl postavil zrcadlo.

– Stydíš se vyjít na ulici nahá. Proč se ale nestydíš chodit světem s obnaženou duší, otevřenou dokořán, jako tyhlety dveře? Pouštíš dovnitř každého, komu se namane. Tvá duše je zrcadlem, právě proto všichni vidí svůj vlastní odraz v jiných lidech. Jejich duše je plná zla a špatností – a právě ty vidí, když nahlížejí do tvé čisté duše. Nemají dost sil ani odvahy, aby si přiznali, že jsi lepší než oni, aby se chtěli změnit. To, bohužel, je dáno jenom těm nejsmělejším…

– Ale co mám dělat? Jak můžu změnit něco, co na mě vlastně nezáleží?

– … pojď, něco ti ukážu. Podívej, tohle je moje zahrádka. Starám se o ni už mnoho let. Zalévám ty nádherné květiny, ale přiznám se, že jsem ani jednou nezachytil tu chvíli, kdy se rozvíjejí jejich poupata. Vždycky vidím až nádherně rozvité květy a cítím tu líbeznou vůni. Vezmi si příklad z těch květů. Uč se od přírody. Otevírej své srdce lidem opatrně, aby si toho nikdo ani nevšiml. Duši otevři jen dobrému člověku. A rychle se vzdal těm, kdo by chtěli jen trhat tvoje lístky, házet je na zem a dupat po nich. Jsou to ubožáci, kteří tě ještě nedorostli a ty jim nemůžeš ničím pomoci. Budou v tobě vidět jen vlastní zvrácený obraz.

Tajemství Svatého Grálu

...a Svatý Grál spatříš jen v zrcadlení...

https://www.facebook.com/creepyvidz/videos/1728249210801925/

To zvládneš!

 A je dobrý si svoje vnitřní rozpory zkusit skrze lidi okolo sebe vyřešit třeba takhle a nafilmovat dokument, a vyrovnat se se svým osobním názorem a víc se v tom pak už asi radši nepatlat....terapie prací a uměním v jednom!

A je dobrý si říct pěkně na rovinu - Ok, šlo to! Být single.

Jenže TEĎ chci děti, chci sebe a svou představu svobody, chci chlapa na lásku a na ty děti, protože chápu, že nejtěžší to má každá matka samoživitelka a taky každej, kdo je single.

No a může se natočit novej dokument o přáních žen, kterým MATEŘSTVÍ - potažmo RODIČOVSTVÍ a třeba ani partnerství, svobodu nevzalo, protože svůj úděl v každým okamžiku chápou a chápaly jako svou MOŽNOST volby.

Lpění na svobodě považuju za nejnebezpečnější blud tady na týhle planetě.

Nic takovýho jako  " svoboda " totiž neexistuje.

Jen MOŽNOST rozhodnout se a vybrat si.
Nečinit žádnou bolest sobě. Nečinit žádnou bolest nikomu okolo. A být sám sebou.

Rozhodnutí a volba.

 A jediný, co člověk může je - vytvořit si v určitým čase určitý rituály, který to naše " vězení " nebo " klec " jako různými myšlenkami okrášlenej statut svobody, pak různě zpříjemňujou.

Existuje jen NEZÁVISLOST a SOUNÁLEŽITOST.

Autenticita.
Spolupráce.
Přátelství. 

Ono to chce ve skutečnosti vždycky jen jedno - NEPODĚLAT TO! 

Ani soužití, ani partnerství, ani rodičovství a NEPODĚLAT SE! 

Ani ze samoty, ani z bezdětnosti, ani z novýho otevřenýho vztahu a ani z jiných časem přinesených priorit a nebo peripetií a ani z partnerství a nebo osudu.

A když se to náhodou stane, že se člověk podělá, tak by měl zůstat podělanej jen na chvíli a pak se zase OČISTIT.
Strach má velký oči a umí člověka vcelku dobře manipulovat a nacpat na cesty, kterými třeba ani jít nechce.A pak, když už jimi náhodou jde, zhrozenej a nebo zhrzenej,měl by si aspoň pískat.

Na odlehčení.

Pro nový nadechnutí.

Pro radost.

Sobě i všem okolo.


Holt,nikdo to nemá lehký, podle všeho.

Skoro bych řekla, že dobrý je si meldovat životní motto, co má Will Smith :

"Jediná věta, co si má sám sobě člověk v každý nový situaci říct je - TO ZVLÁDNEŠ!"

Na všechny myšlenky o pocitech vlastní skvělosti a nebo jejím opaku, co mají zázemí jen v mysli, se doporučuje homeopaticky Stramonium.

https://www.csfd.cz/film/171028-generace-singles/prehled/