Americká letka bojových letadel

Návštěva člověka osvěží.
Zvlášť, když trochu postonává.
Tahle návštěva byla z nejmilejších.

Kamarád, student architektury se vrátil ze svý cammino - pouti do Říma, kterou ušel za padesát dní.
Šel cestou necestou po turistických stezkách z domova kousek za Prahou a tak jsem byla vděčná za takový povídání o tom všem.

Dali jsme si latté a croissant, protože na tuhle snídaní si člověk cestou po Itálii už tak nějak zvykne a proč to měnit? A ve všem tom vypravování o batohu a o spaní v lesích, došlo i na popis, kterýmu říkám -  Řekni mi, ten NEJSILNĚJŠÍ zážitek.

Lidi, co mají cit nezastřenej a jejich bytost se i v dospělosti spontánně projevuje ve svý čistotě, ohjeee, s těmi jsem ráda, nejraději.

A tak chvíle odmlky před nejsilnějším zážitkem, nejsilnějším dotekem z celý pouti a pak ten výraz v jeho očích , nepatrná vráska na mladickým čele a víc než zamyšlení, možná zadumání, pro mne předzvěst čehosi, co bude jen těžko uchopitelný.



Tak, pojďme, třeba to pobereme!

Ve vinařství kousek severně od Benátek, potkal krásný mladý lidi.
Anglicky mluvící.Konečně!
Jak se zaradoval, když italsky se teprve chce začít učit a Italové občas s angličtinou taky dost tápou.
Čtyři páry.
Osm mužů a jejich osm žen.
Ti muži byli téměř třicetiletí piloti stíhacích amerických letadel, kteří jsou trvale na vojenské základně NATO v Italii.

Jak to řekl,  na mysl mi vylítla písnička od táboráku, co mi zpíval Sotanak těsně před tou - Ajrýn, Good Night! a kterou si zpíváváme s vnoučaty  - Americká letka bojových letadel....nananná..


Řeč plynulou angličtinou prý  ubíhala zvolna, jen tak o životě.
Jak chutná víno?
Kam se chystají k moři?
Jak dlouho museli studovat?
Vyptával se jich pečlivě, protože zájem o duši člověka, všech pocestných, co potkáváme, to je zájem trvalý a nemálo oblíbený.

Američtí hoši, co se rozhodnou zrealizovat sen o pilotování, studují od 16ti let zcela prestižní vojenskou akademii, kde nároky na celou osobnost i bytost člověka jsou nebývalé.

Absolutní špička musí být člověk ve fyzické kondici.
Testy všeho druhu sportování jsou hodně vysoko nasazená laťka.
Uplaveš na stanovenej čas! O.K. Neuplaveš? Letíš ze školy!
Testy psychiky jakbysmet.
Člověk ze sebe musí dostat jen to " nejvyšší ",čeho lze dosáhnout v takhle náročný profesi.
Trénink je každodenní, jak jinak.
Studium, než jste vpuštěni do " světa " trvá TŘINÁCT let.

Za branami akademie čekají další adepti, kteří sní stejný sen.
SEN o pilotování vojenských stíhaček.

Nad Středozemním mořem pak krouží jejich stíhací letky a hlídají výsostné vody.
Část roku.
Další část, která trvá 180dní, pak tráví jinde.
Na jiných základnách.
V jiných zemích.
Pilotují bombardovací letadla a cíle jsou jim určovány v kódech.
Sýrie. Afghanistán
Zeměpisná délka, zeměpisná šířka.
Výcvik v přesnosti zásahu, dopadu bomby má stejnou úroveň náročnosti jako všechny ostatní tréninky a testy jsou taktéž stejně precizní záležitostí.

Mladí muži žijí přesvědčením o ochraně spravedlnosti a míru.
Není o tom patrná jediná pochybnost.
V jejich psychice a mentálním naladění  ne.

Pak uběhne třikrát šedesát dní a vracejí se zase zpátky do Itálie ke svým půvabným manželkám.
Celá mise trvá celkem tři roky.
Za deset let služby mohou odejít do důchodu s trvalým zabezpečením pro celou rodinu.

Prestiž je prý energie, co z nich vyzařuje, jak z plemenných hřebců bujnost.

Kamarád je student architektury, chystá se na stáž do Rakouska.
Syn kamarádů z gymplu a spolužák ze školky a základky od mýho prostředního synečka fyzioterapeuta, který si teď dokončuje  ve Švédsku studium inženýra a trénuje se na stáži v řízení a správě zdravotnických zařízení tím, že se učí zajišťovat servis postelí do nemocnic a lazaretů.

Jedna generace.
Architekt a fyzioterapeut v kombinaci s " ředitelem nemocnice " a pilot stíhacích letadel.
Studium. Práce. Hodnoty.
Prestiž.

Mladí muži tohoto světa.

A míra tlaku na jejich psychiku.
Jejich sny o úspěchu.
Jejich zájmy.
Jejich přátelé.
Jejich cesty.


Svět je to, co můžeme vidět okolo sebe a pokusit se v tom zorientovat.
A najít svý místo.
Osvícení je stav, kdy to, co vidíme, dokážeme taky prožít,porozumět, cítit.
Je to asi trochu jiný vidění světa.

Tak proto ta odmlka než začal vyprávět o " nejsilnějším zážitku", ta nepatrná vráska mezi očima na mladickým čele , proto to zadumání.

Říká se, že každá pěší pouť je o osvícení....čím delší a náročnější, tím líp...meditace v chůzi.....a všechny cesty prý vedou do Říma....vydejme se.


P.S.
Když vezmu psychologii jako nauku, co zkoumá chování člověka a dělá z něj detailní záznamy a pak i závěry, říkám si,je POEZIE její odvrácená tvář a nebo je to naopak?