V hasičárně na schůzi jsme se dost mačkali na sebe.
Jednání se starostkou a projektanty o možnosti mít vodovod a kanalizaci, to je událost pozoruhodná. A tak hasičárna málem praská v základech. Lidi stojí i na chodbičce.
Dva všehoschopní inženýři v kostce představí projekt a starostka vysvětluje, co všechno bude potřeba vyřídit, zařidit a ustát, aby to klaplo.
A nyní prostorpro dotazy!
A začíná se pomalu roztáčet kolo obav, neochoty a majetnictví!
Dosáhne voda až do těch nejvzdálenějších míst v obci, tam vysoko na stráních pro chataře?
Proč si vklad na katastru máme vyřizovat sami?
Jak a kdo bude při realizaci vstupovat na soukromý pozemek?
Kolik bude stát stočné a svodné, jak to, že to nevíte přesně?
Co když vodu nechci a chci jen kanalizaci?
Proč je smlouva závazná?
Starostka se snaží s úsměvem vysvětlovat.
Jde jí to moc hezky.
Má přehled a projektanti jsou nápocní ve chvílích, kdy si odborně není jistá.
A přesto se atmosféra zahušťuje zvnějšku vlastně ničím nepodloženou nasraností na člověka.
A dobře schovaná za VĚC: vodovod a kanalizace.
Soused, co sedí vedle mě, dost už sotva chodící dědek, má kuráže trefit " kamenem ", jak za mlada, jen kdyby mířil přesněji!
Při jeho sebestředných dotazech mladí inženýři zůstávají ledově chladní a mírně otrávení.
Občas si " rýčem " přisadí i paní plnoštíhlá, co byla v hasičárně asi první.
V jednu chvíli mi začne být starostky líto. Zvedá obočí a bezradně špitne: No, my vám nic nevnucujeme.Jen jsme potřebovali vědět, jestli máte zájem.
Snůška halasných výtek se znásobí!
!!!!!!!!!!!!!!!
Trochu se rozhlídnu po tom umrněným prostůrku, kde na sebe pokřikují ctění občané, protože starostka k nim úctu skutečně projevuje a vidím úředníky v menšině a tak chci tu většinu vidět taky. Proto se rozhlížím.
A v duchu si říkám, jak je možný, že se lidi za ten povyk nestydí.
A NAJEDNOU se z rohu za mnou ozve mužskej hlas :
To snad není pravda!
Já se fakt hluboce stydím za občany Solopisk!
Paní starostka vám tady na zlatým podnosu přinesla návrh na vodovod a kanalizaci, o kterým všichni deset let diskutujete a vy se do ní pustíte, že všechno, co navrhuje je snad špatně!
Vy tu vodu a kanály nechcete?
Tak proč jste sem chodili?
Tak jděte domů! Kdo máte problémy.
A nebo se přestańte hádat a řvát a poslouchejte, co navrhuje a domluvme se!
Proto jsme asi přišli, ne?
K němu se přidá čahoun, co stojí mezi dveřmi a s bystrým špičkováním naznačí, jak asi bude vypadat cena za kanalizaci se slovy:
Se ptáte kolik to bude stát?
Zadarmo to asi nebude!
To si asi ale každej, kdo si nechává vyvážet žumpu umí spočítat!
O trativodech ani slůvko! Kdepak!
Usmívám se a sleduju, jak ti postarší chlápci zkrotli a taky plnoštíhlá ještě něco jen tak nakonec zabrblá. A debatu si zase řídí starostka.
Nabízí možnost přijetí návrhů na nejasnosti ve smlouvě.
Projektanti znovu vysvětlují, že pro dotace je potřeba, co největší zájem občanů o realizaci vodovodu a kanalizace.
Zvedám se a odcházím, musím. V autě na mne čeká pes Brutus a snad mu ještě není zima a ani smutno.
Prošmyknu se, v tom občanským pidi davu, mezerami mezi rameny, koleny, pupky a zadky a jsem venku u potoka, co si zurčí podél hasičárny jen tak.
Nosím si vodu na pití ze studánky a těším se, že lidi se přece jen domluví.
Buď podle projektu a nebo občas taky podle principů. Mužský princip je jasný a nebeský a ženský je přízemní a poddajný.
A voda?
Ta je soucitná.
Přece.
A jak je to u Vás s vodou?
Dneska?
V den, kdy VODA po celým světě je svěcená.
Mám ráda 22. březen - je to den VODY - a světový - tady na světě, na Zemi.
Jupííííááááááheyyyyy
Žádné komentáře:
Okomentovat