pátek 29. prosince 2017

Řez realitou

...velvyslanec z budoucnosti a člověk...
člověk: Děsíš se mě?
velvyslanec: ...jen pozvedne hlavu...
člověk: Protože, to bys měl...
...a takhle je to vždycky...jakmile člověk potká svou neznámou budoucnost, pudově mu vyletí obava, že všechno, co doposud žil, by mohl ztratit...jen málokdy se zaraduje, že by neznámo mohlo být větší dar, než cokoliv doposud...a tak hupky, dupky - člověk se pokusí, raději hned na začátku, vyděsit a vyloučit ze svýho života budoucnost...zalekne se její spontaneity...každej jeden z nás, ten, kdo má strach ze života a myslí si, že život má mystický plán...že existence je stvořena...mimo nás...
https://www.facebook.com/trisagio/videos/1593506117391599/?fref=mentions

pondělí 25. prosince 2017

Zaslíbení



....vylaďme mysl tak, ať zazní PROSTOREM....Om Tare Tuttare Ture Soha...jediné, co je třeba udělat, je ZASLÍBENÍ...slib věrnosti ČLOVĚKU...a člověk není ani zvíře ani mimozemšťan...ČLOVĚK je bytost spojená stejnou silou se Zemí i s Vesmírem...ta síla je realizovaná LASKAVOST A SOUCIT....tak tedy...vylaďme mysl...ať zazní PROSTOREM...

neděle 17. prosince 2017

Divoké sny s divokou kachnou

Občas se mne lidé ptají, jak pracuji se sny.
Odpovídám, že homeopatie pracuje se sny a já se to jen učím.
Prvotní, na co se homeopatie soustředí je POCIT.
Ten vyhodnocuje jako blud, dál a dál, dokud se nedostane k tomu aktuálně nejvnitřnějšímu pocitu.
Ten pak vnímám jako zásadní informaci o stavu člověka.
Všímám si i symbolů a také skrytě projevených příznaků a podobenství.
Společně pak nacházíme nedoprožité emoce a pokoušíme se je pojmenovat a znovu prožít postupně, jemněji a s nadhledem.
Homeopatika nám mohou zprostředkovat různé emoce v esenciální podobnosti.
Nejvnitřnější pocit, co mi zůstal ze snu, který uvádím dál, je hluboký zármutek.
Tímto pocitem se člověk dostává svou zranitelností do esencí z rostlinné říše homeopatických léků, až k duši rostlin.
Jednou z nich je Ignatia Amara - bob Sv. Ignáce - esence ze semene Strychnos Ignatii z plazivého keře z rodu Loganiacees.
Esence se podává všude tam, kde se objeví emoce hlubokého zármutku, zranitelnost a obracení se více dovnitř s tendencí odporovat a jít až do paradoxu.
Podáním vhodné potence homeopatikum může odlehčit i spastickým projevům na fyzické úrovni.
Řeší i přecitlivělost na smyslové úrovni.
Je vhodná pro ženy i muže s jemnými hnědými vlasy a modrýma očima.

Před pár dny, v den, kdy se mi úplně vylágroval motor auta ( neskutečné zvuky!), cestou zpátky od kamaráda z jihozápadních Čech, takže jsem dojela rozrušená a unavená, se mi v noci zdál sen.

Ve snu jsem se potkala s jakýmsi člověkem.
Byli jsme v jeho domě. Byl to spisovatel.
Domlouvali jsme se, že  začneme společně psát nějakou knihu nebo scénář a taky vzájemné interview.
Oba jsme se na to těšili a v hlavě už měli ledacos připraveno.
Vlastně jsme jen ladili detaily.
Tichá dohoda a pohoda ticha.
Byli jsme si blízko jako málokdy a s málokým.
A pak se tam, u něj v domě, objevili další lidé. Spíš stíny. Jakási stínová suita, stojící za ním. Vedle něj a taky před ním.Dali mu cosi do ruky a on mi to podal.
Byla to divoká kachna.
Podivuhodné bylo, že neměla vnitřnosti, nemohla se hnout  a přitom žila.
Divila jsem se, jak je to možné a on se jen usmíval a pak mi začal vysvětlovat, že jeho kachna je pořád živá, i kdyby to ve skutečnosti všechno bylo jinak.
Byla jsem úplně zmatená. Nic nedávalo smysl. Všechno mi to připadalo postavené na hlavu.
Ačkoliv nebyla na začátku zima, náhle byl všude sníh a led.
A stejné to bylo s blízkostí k němu.
Odcizení u mne nastalo v jediném okamžiku.
Nic už jsem nechtěla společně s ním dělat.
Jen se dostat pryč a přitom tam zároveň právě kvůli té divoké kachně zůstat.
Soucit se zvířetem, co bylo zjevně odsouzeno k utrpení, byl tak hluboký, že se dotýkal té nejhlubší lítosti ve mně.
Nejdřív jsem kachnu chtěla uzdravit.
Zahřívala jsem ji a hladila po peří.
Párkrát zatřepotala křídly a chtěla vzlétnout, ale vždycky nakonec padla zpátky na prázdné tělo.
A pak jsem to vzdala.
Vzala jsem ji a vyšla ven před dům. A tam ji nechala, venku u dveří jeho domu.
Chvíli sebou škubala.
Hlavou, krkem,rameny, křídly.
Záškuby vypadaly spíš jako tiky.

Kachna se před domem uvelebila a zkameněla.
Dívala se kamennýma očima na kolemjdoucí.
Chvíli jsem ji ještě litovala a pak jsem se otočila a odešla.
Za mnou se ozval jeho hlas - Počkejte!
Nepočkala jsem.
Zmizela jsem za kopcem, kde zrovna zapadalo Slunce.

A pak jsem se probudila.
Zůstal ve mně velmi hluboký zármutek.

Dneska ráno jsem tady, kde přebývám, přímo před dveřmi, našla čerstvé zvířecí vnitřnosti.
Myslím, že je donesla koťata, a nebo jejich nazrzlá  kočíčí máma, co mají v kotelně pelech.
Připomnělo mi to ten sen a tak jsem si  jen tak pro zajímavost "vygooglila" heslo - Divoká kachna - a hups - vyskočilo na mne tohle:
Divoká kachna (norsky:Vildanden), je divadelní hra-drama Henrika Ibsena, které vyšlo prvně tiskem 11. listopadu 1884 u Ibsenova dvorního nakladatele Frederika Hegela (kodaňské nakladatelství Gyldendal). Text však vznikal už za Ibsenova pobytu v Římě mezi lety 18821883.[1]
Na základě Ibsenova vlastního výroku se často o jeho díle říká, že nedává odpovědi, nýbrž pouze klade otázky. O dramatuDivoká kachna to platí dvojnásob.[2]
Hra samotná je proto v Ibsenově tvorbě významným mezníkem. Tematizuje životní protiklad lži a pravdy a jejich užitečnosti. Klade otázku, je-li nutné odhalit nepříjemnou pravdu i v případě, že může zničit lidské štěstí. Lze životní štěstí vybudovat na lži či (sebe)klamu nebo je třeba usilovat o život v pravdě za každou cenu?
Divoká kachna je hra realistická ale zároveň značně symbolická. Hlavním symbolem je postřelená divoká kachna, která v rozporu se svým jménem žije zdomácněle na půdě u Ekdalových, tedy v prostředí pro ni nepřirozeném. S kachnou můžeme ztotožnit hned několik ústředních postav. Obecně pak divoký pták žijící na půdě symbolizuje svět Ekdalovy rodiny, tedy svět malých (materiálních i duchovních) poměrů, ve kterých jsou lidé spokojeni, protože mají každý svou životní iluzi.[2]
Hra má dvacet čtyři postav. Nejdůležitějšími jsou Hjalmar Ekdal; Gina, jeho manželka; Hedvika, jejich čtrnáctiletá dcera; starý Ekdal, Hjalmarův otec; továrník Werle a Gregers Werle, továrníkův syn a Hjalmarův přítel. Drama má pět dějství.
Po letech se vrací Gregers Werle do domu svého otce továrníka Werleho. Po roztržce při které syn vyčítá otci jeho nečestné jednání v minulosti, Gregers odchází k příteli z mládí Hjalmaru Ekdalovi. Seznamuje se s jeho ženou Ginou dříve hospodyní u továrníka Werleho , dcerou Hedvikou, na otci citově závislou a Hjalmarovým otcem starým Ekdalem. Gregers zjišťuje, že přítelův život je zpovzdálí manipulován továrníkem a rozhodne se příteli vše vylíčit, aby se jeho život očistil ze lži. Hjalmarův otec po propuštění z vězení za účetní machinace, tráví volný čas na půdě, kde chová mimo jiných zvířat také divokou kachnu. Gregers odhalí příteli skutečnosti, z nichž Hjalmara nejvíce zasáhne podezření, že Hedvika není jeho dcera. Rozhodne se proto zpřetrhat všechny vztahy s minulosti a odejít z domu pouze s otcem. Zoufalá Hedvika se snaží otci zalíbit a na popud Gregerse chce obětovat otci divokou kachnu. Z půdy se ozývá výstřel a místo divoké kachny je zde nalezena mrtvá Hedvika.
Hra byla poprvé uvedena 9. ledna 1885 na Národní scéně v Bergenu (Den nationale Scene) v režii norského dramatika a režiséra Gunnara Heiberga


Roráty

Kdysi u nás v  Čechách,  někdy v 14.století, v době adventní, zavedl král Karel IV. roráty.
Po ránu se každý den od začátku Adventu při mši zpívalo a taky hrálo na počest Panně Marii.
Jak by ne? To ona přece porodila Ježíška!

Název zpěvů vyšel ze vstupního zpěvu - Introitus - při 4.neděli adventní, který začíná slovy -

Rorate coeli desuper - Rosu dejte shůry!

Byla to tradice a trvala až do poloviny 20.století.
Pak téměř vymizela a teď se k ní leckde vracejí.
Alespoň občas.
Tady, co teď sloužím učitelství se k ní, v kostelíku Svatého Jana Křtitele, už 12 let vracejí v čase Adventu pravidelně.
Jednu adventní neděli se sejdou a naslouchají oslavujíc nevinnost Panny Marie.
Inu, venkovská tradice se musí podporovat.

Přijeli hudebníci a zpěváci z Národního divadla.
Rozeznění, aby rozněžněli.

V první řadě sedí čtyři holčičky.
Z druhé řady vidím jen jejich profil a velikánské čepice.
Červený Kulíšek, Norský Vzorek, Šedivá Bambulka a Růžový Králíček.
Jak schody.
Od nejmenší po největší.

Hoboj a varhany se rozezvučely a baryton začal.
Kostelík se skoro otřásá silou jeho hlasu.
A už se noříme do povznášejících tónů.

Červený Kulíšek zasažen silou hlasu se nemůže udržet smíchy od prvních tónů.
Maminka, co sedí vedle mne ve druhé řadě se uzardívá.
Norský Vzorek se přidává k tomu smíchu.
Šedivá Bambulka se pousmívá a taky se tetelí.
Růžový Králíček je ze všech největší a tak si dává prst před pusu na znamení ticha.
Maminka poklepe holčičkám na ramínka v teplých kabátcích.
Červený Kulíšek se dá do úplně spontánního dirigování.
Všechny se na maminku otočí a ty dvě nejmenší začnou roztahovat ruce nad hlavu a celá jejich náruč je otevřená pro kohokoliv, kdo by byl zrovna nablízku.

Jenže baryton je moc vpředu a my zase v druhé řadě.

Oči jim září a zoubky se perlí.
Maminčiny snahy o utišení té radosti jsou marnost sama.
A jakpak by ne?!
Barytonista hřmí - CHVALME SRDCE VESELÉHO!
Tak tedy!!!
Veselá srdce dětí vibrují spolehlivě a přesně.

Tleskám.
Barytonu a taky těm čtyřem " ladičkám " v první řadě.

Nadšeně tleskají taky.
Sundaly si teplé palčáky a otáčejí se na nás s otázkou v očích, co my na to, jestli to nebylo zlobení, to, co předvedly a možná i s otázkou v srdci, jestli jsme to taky zažili???!!!

A pak ze sakristie přichází krásný soprán.
Varhany nesou z kúru první tóny Bachovo...AAAAAVEEEEEE....a soprán tiše hladí.....AVE MARIA....

Červený Kulíšek se vtiskne do lavice, vytrčí nohy před sebe, zavře oči a pak je zase otevře.
Pootevře pusu a začne potichoučku prozpěvovat a přitom pozorovat bělost svého dechu, co se jako pára v nepatrných obláčcích rozplývá prostorem.
Norský Vzorek se přidává a Šedivá Bambulka se otočí přes rameno na maminku a pokyvuje, jestli to taky zaslechla.
Růžový Králíček si narovnává záda a klopí hlavu.
Dech všech v kostelíku přítomných  je neslyšný a přece....skoro jako by padala rosa...

Soprán dozpíval a lehce se uklonil.
Nejmenší holčička vyšvihne poklonu až k zemi.
Až k zemi.
A ještě jednou a ještě.

Dívám se po lidech.
Pár z nich má ještě zavřené oči.

Tak tedy roráty.
Obnova staročeské tradice.
Je Advent.

Chvalme srdce veselého!
Rosu dejte shůry!

Vyslyšeno, zdá se!
Vesnice má kostelík a taky školu.

Tradice.
Díky Bohu v lidech.

Venku nasněžilo...snad krystaly rosy shůry...dech nevinnosti...pro srdce dětí...a tady i v chladu je přenáramně živo...lidsky...


pondělí 11. prosince 2017

Weligama...pro Jakuba

Palmové listy

A z nebe do očí
Přeskočilo si modro
Nebe

Ejhle!
Člověk
Proměna
Oka mžik

S báglem na zádech
Průnikem Velkého vozu
On The Road
K obzoru moře

S rukou na srdci
U nohou
Lehkost
Mít napořád už volný ruce
A přitom nesundat si náramky

Připoutávat se
Zase
Na prkno

Jistota
Stisku
Ruku v ruce
S vlastním životem

Pak proti vlnám
Do hlubin
Hlouběji
Vytrvale

A na dně
Všechna zrnka písku
Pro radost

Tik tik tik tak
Kapkami času
Zhoupnout se
Z klína
Ke hvězdám
Muž
Žena

Na břehu konce světa
Polechtat
Čumák
Náhodnýmu psu

https://www.youtube.com/watch?v=naMVOewJ8f0&feature=youtu.be

sobota 9. prosince 2017

Rituál posunu k novému

Rituál vykuřování PROSTORU je pradávný.
Šalvěj bílá jako nejznámější vykuřovadlo nese ve svém obraze vibrace projasnění mysli, moudrosti a rozšiřování a zvyšování duchovních stavů, vědomí.
Latinský původ slova SALVEA je " ukládá ".
Úklady jsou známy jako cosi, co je potajmu nastražováno na škodu někoho nebo něčeho.
Myšlenky, energie, překážky.
A prostor pro zdraví a bezpečí ducha, duše i těla je spíše o rovnováze než o úkladech.Ať jsou jakkoliv zajímavé a mnohdy pro člověka i lákavé.
Snad proto je šalvěj nejvhodnější pomocník při energetickém znovuzrození.
Délka rituálu je různá.
Vždy dochází k proměně všeho a všech v daném prostoru, a to jak hmotném, tak jemnohmotném.
A to je pravý záměr rituálu.
Domorodí obyvatelé planety Země tyto rituály respektují doposud a pravidelně opakují.
Natrvalo a navždy.
My také máme tu možnost.
Proměnit sebe i prostor.
Posunout se od předchozího k novému.

neděle 3. prosince 2017

A zapalíte 10 svíček

„Smích je posvátný.
 Smějte se více, hrajte si více a zpívejte více, abyste se sladili se světem přírody.
 Dokonce i pobruko­vání dostane váš vibrující akord ven, kde se smísí s vesmírem a celým lidstvem.
 Hudba je dar, který nám všem věnoval ten, který je Vším.
 Samotná nirvána je píseň, tanec a hra.
 Radujte se z rozvíjení tohoto velkého muzikálu,symfonie, které říkáte "život".
 K osvícení vás nepřivede sna­ha, ale přiletíte k němu na křídlech smíchu a zpěvu.
Přijde den, kdy znovu zavládne radost.
Nirvána je radost a bezsta­rostný smích.
Když se smějete, jste nejvíce spojení s Nekonečnem, pro­tože dech, který vydáváte ve smíchu je ten, který je Vším.
Srdce překy­pující radostí, veselím, hravostí a smíchem je srdce plné esence nirvány.
Buďte věčně jako dítě a nestarejte se o předky ani o stvoření - to vše je uzavřeno v neprodyšné a zabezpečené komoře, do které se nic nedostane a kterou nelze zničit
Samotný život je věčný a plný radosti.
Zaměříte-li mysl na radost, a to, co člověka těší a budete se bavit životem, soustředíte se na přítomný okamžik, zachytíte všechny chutě tohoto okamžiku a zjistíte, že je lahodně slad­kým a šťavnatým ovocem.
Budete zakoušet příjemné chuťové zážitky, protože život je hostina a slavnost.
A stejně jako u stolu, kde si nabí­ráte z různých mís, abyste zkušeností zjistili, co vám chutná a co niko­liv, musíte nabýt i poznání prostřednictvím širokého rozsahu zkušenos­tí.
Můžete si pak vybírat, co si dáte na talíř a co se vám dostane do žaludku, dovnitř.
Mějte z tohoto procesu potěšení a nebojte se zkoušet a ochut­návat nové možnosti, které se vám nabízejí.
Smích je nejlepším lékem ze všech, berete se příliš vážně, a proto neznáte tajemství harmonie na této planetě: žít v radosti.

Proto dnes vyhledejte deset lidí, kteří se neusmívají, a postarejte se o to, aby se roze­smáli.
Takto zapálíte deset svíček a vnesete do tmy trochu světla."
 Maitreyia


čtvrtek 23. listopadu 2017

Tinnitus

https://www.casopis-sifra.cz/zasadni-priznani-expertky-na-umelou-inteligenci-smartphony-nejsou-telefony-ale-merici-zarizeni-stroje-vyhodnocuji-jaky-mame-charakter-a-vytvareji-profily-kazde-osoby-kazdy-uzivatel-internetu-ma/

...jenže bez Google bysme teď tuhle informaci ani nečetli...Google není ten NETVOR...ten Netvor je v nás samotných, v tom naladění z paranoidně orientované mysli na KDO Z KOHO! a MY a ONI! a taky TO ONI ZA TO MOHOU!. Taková naše skrytá stinná stránka, možná chtíč a nebo méněcenný komplex, který má tendenci se projevit...a otázka je, spíš - Kde poprvé a kdy se zjevil a rozkošatil, a jak a proč vůbec ho pěstujeme ?( třeba tím, co je výše psáno). Stroje jistě ledacos vyhodnocují, jenže rozhodovací moc nemají stroje. To lidé nakonec rozhodují. Nikdo z nás tady nežije na 100% to,co jako osvětu šíří prostřednictvím technologií. V tom je ten paradox. A hlavně, jestli všechno je Bůh a Bůh je láska, pak musí z logiky věci vyplynout, že jsme v bezpečí a všechno je v pořádku. A v závěrečném rozhodování o komkoliv: Až zvítězí láska, pak tedy Eros, Filia a Agapé. A k tomu jednou bude stačit jediný hlas, který řekne to nejdůležitější SLOVO.... vibrace...tak snad ji zaslechneme ...nebo aspoň ucítíme...jako chvění...možná, že někteří už se naladili a už ji vnímají.... třeba jako tinnitus...

Celý článek:

Zásadní přiznání expertky na umělou inteligenci: Smartphony nejsou jen telefony, ale měřicí zařízení. Stroje vyhodnocují, jaký máme charakter, a vytvářejí profily každé osoby. Každý uživatel internetu má svoji složku, kde je uloženo až 3000 individuálních vlastností. Lidé nechápou, co se děje…

Yvonne Hofstetterová (49) je německá právnička, podnikatelka a spisovatelka. Od roku 1999 pracovala na mezinárodních pozicích v softwarových společnostech, které se zabývají MAS (multiagentní systémy) pro zbrojní průmysl a automatizované obchodování. Od roku 2009 byla generální ředitelkou společnosti Teramark Technologies, kde se zabývala umělou inteligencí, průmyslem 4.0 a tím, čemu se říká big data.
Nyní se věnuje sociálním a technickým důsledkům digitální transformace. Zajímá se o odpovídající politické a sociální problémy v digitálním světě. O problematice vydala dvě knihy. První kniha Sie wissen alles (Oni vědí všechno: Jak Big Data pronikají do našich životů a proč musíme bojovat za naši svobodu) se v Německu stala bestsellerem. Další kniha Ende der Demokratie (Konec demokracie: Jak umělá inteligence přebírá politiku a zbavuje se nás) vyšla na podzim 2016.
Hofstetterová kritizuje velké rozšíření sledování a masový sběr snadno dostupných dat a patří mezi iniciátory Charty základních práv EU v oblasti digitálních technologií.
Loni tato autorka a expertka na umělou inteligenci v rozhovoru pro rakouský magazín Thema Vorarlberg uvedla, že internetoví giganti o každém jednotlivém uživateli internetu už dávno vytvořili vlastní dokumentaci. Yvonne Hofstetterová smartphonům říká „špeh v kapse kabátu“ a diví se naivní nevědomosti lidí. Informace, které přináší, jsou natolik závažné, že se je Šifra rozhodla pře(d)ložit českým čtenářům.

Posíláte citlivé e-maily?

Velmi citlivé věci, jako je rukopis mé nové knihy, posílám pouze běžnou poštou. V opačném případě e-maily šifruji. Protože absolutně vše, co svěříme internetu, se bude šířit dál. Absolutně všechno.

Constanze Kurzová, mluvčí počítačových klubů Chaos Computer Clubs, uvedla, že k nikomu nejsme upřímnější než k vyhledávacímu oknu od Googlu …

Správně. Člověk hledá jen to, co odpovídá jeho zájmu. A na tom, co děláte, jak myslíte, cítíte a co plánujete, na tom Google, další vyhledávače a sociální sítě mají zájem. Jsou vyprofilované na základě údajů, které do nich zadáte. A jakmile jste jednou vyprofilováni, tak se ví, jak se budete chovat v budoucnu. Nedělejte si žádné iluze: Google je mnohem víc než jen vyhledávač. Google je mezinárodní koncern, který kombinuje celou řadu špičkových technologií, včetně vojenských, pod jednou střechou: umělou inteligenci, vojenské roboty, drony, datové brýle… Google v podstatě zahájil totální sledování.

Ve své knize Oni vědí všechno píšete o tom, že je děsivé, pokud někdo nezastaví sny koncernů o světovládě. Jsou to jenom sny a fantazie?

Bylo by dobré, kdybychom prohlášení ze Silicon Valley brali vážně. To znamená zrušení demokracie. Když programátoři říkají, že člověk není nic jiného než stroj, který se dá dokonale řídit, pak existují názory, které vůbec nejsou slučitelné s naším evropským pojetím lidské důstojnosti. Další koncept lidské důstojnosti je sebeurčení. A pokud lidem odepřu sebeurčení, pak nepotřebuji demokracii – tak to chápou technologické koncerny. Právě na to cílí Google a ostatní firmy ze Silicon Valley. Chtějí lidem vzít sebeurčení tím, že je ovládnou prostřednictvím manipulace. To jsou jejich představy, tak má fungovat svět!

Můžete uvést příklad?

Téměř každý má smartphone. Smartphone ovšem není normální telefon. Jedná se o měřicí zařízení. Abychom pochopili, jak to funguje, můžeme se zaměřit na výzkum hurikánů v USA, kdy letadla používají senzory, které vše měří a shromažďují velké množství dat. Tato data se shromažďují a analyzují, tvoří se z nich předpověď počasí, v jaké rychlosti a síle hurikán na východní pobřeží USA dorazí. Nyní je velké pokušení použít to, co funguje u přírodních jevů, také na lidskou společnost. K tomuto účelu jsou potřebné také senzory. V lednu 2007 na nás Apple tyto senzory seslal tím, že na trh uvedl iPhone. Od té doby nosí každý ve své kapse dobrovolně špeha.

Špeh v kapse kabátu?

Je dobře známé, že smartphone obsahuje kameru, mikrofon, telefon a senzor, který určuje polohu. V iPhonu a dalších smartphonech jsou namontované také senzory, na které byste nikdy nepomysleli. V některých je například teploměr. Registrují třeba zvuky, které jsou pod prahem lidského vnímání. Takové zvuky se například vysílají během určitých televizních reklam. Při sledování televize váš smartphone většinou leží někde poblíž a může poslouchat, jakou reklamu sledujete, a okamžitě ji propojí přímo s vaším profilem. Dále rovněž zaznamenává, kdy telefonujete a s kým. Z těchto metadat volání se vypočítává, jaký máte charakter. Jste spolehlivý? Máte depresi? Nejde ani tolik o obsah rozhovoru, ale jen o to, kdy a s kým jste telefonovali. Vůbec není jasné, co všechno se měřilo a uložilo!

Ve své knize na několika místech vyjadřujete nepochopení nad tím, jak bezmyšlenkovitě propojený svět totální sledování přijímá.

Teprve teď nám pomalu dochází, co se všechno děje. Je to však obtížné pochopit, protože škody přijdou se zpožděním. To, co dnes zveřejním na Facebooku nebo ohodnotím „líbí se mi“, může mít své následky za několik let. Na to si však už nikdo nevzpomene. Analýza dat je algoritmická; počítačové programy z vašich dat a hrubých dat mohou zjistit takové okolnosti, na jaké byste jako člověk nikdy nepřišel. 

Často se říká: Každý, kdo nemá co skrývat, se nemusí bát…

Tato věta je velmi špatná! Každý by si ji měl odstranit ze své slovní zásoby! Tato věta vyjadřuje celkové nepochopení toho, na co analytici data a hrubá data vůbec potřebují. Vůbec nejde o to hrabat se ve vaší minulosti a podívat se, co jste dřív dělali. Minulost je zcela bezvýznamná. Jde o budoucnost. Hrubá data se použijí na to, aby řízeně ovlivnila vaši budoucnost! Tyto velké koncerny, které se zabývají zpracováním dat, tyto internetové a technologické giganty sní o globální kontrole spotřebitelů. Otevřeně přiznávají, že chtějí vědět, kdo jste, co si myslíte, co cítíte, aby mohli cíleně a manipulativně zasáhnout do vaší budoucnosti! Spotřebitel musí být řízen. Když své údaje dáte k dispozici, děláte ze sebe nehájenou zvěř. Právo na vaši budoucnost a své sebeurčení přenecháváte ostatním. Zbavujete se svých práv. Právo jednat suverénně ohledně financí, jednat suverénně ohledně sexuality, a ne abychom byli diskriminováni algoritmy. To všechno dáváme do rukou technologických obrů, kteří manipulativně zasahují.

Ale koho, prosím pěkně, by všechna tato data měla zajímat?

Data nevyhodnocují lidé, ale stroje. Vytváří profily, profily každé jednotlivé osoby. Korporace, které tyto profily vytvářejí, potřebují data, mnoho dat, aby dosáhly svého cíle globální kontroly spotřebitelů. Čím více získají dat od lidí, tím lépe. Obchodují s tím mezinárodní profesionální datoví makléři. Data jsou surovinou 21. století. Technologičtí obři s těmito daty chtějí přeměnit společnost. Dělají to zcela neregulovaně, je to v podstatě anarchie. V této souvislosti se hovoří o informačním kapitalismu. Je to nová forma kapitalismu, který sem přijde jako ideologie spolu s digitalizací. A tady vás poprosím, abyste si nedělali žádné iluze…

V jakém smyslu?

Před třemi lety se oznámilo, že samotný americký datový broker Acxiom měl v roce 2013 dokumentaci 700 milionů uživatelů internetu. Mezi nimi byly záznamy o 44 milionech německých uživatelů a pravděpodobně záznamy čtyř nebo pět milionů Rakušanů. To znamená, že o každém člověku, který byl někdy na internetu, existuje záznam, profil. Je to stejné jako u Stasi (obávaná východoněmecká tajná služba). Každý uživatel internetu má svoji složku a v ní je uloženo až 3000 individuálních vlastností o příslušné osobě, které vypočítal algoritmus vyhodnocením hrubých dat. Problém je, že lidé vůbec netuší, že tyto údaje a informace existují. Záznamy někam putují a prodávají se dál.

Komu?

Velcí zaměstnavatelé, velké koncerny tyto údaje kupují za miliony eur či dolarů. V záznamech je všechno: zda jste spolehliví nebo depresivní, zda jste majitel domu, jak velká je vaše rodina, jak máte vysokou spotřebu peněz, zda máte půjčky. Zda jste zdraví. Jakou máte sexuální orientaci, zda máte mladšího, nebo staršího manžela. Jeden příklad: Pokud jste muž a na Facebooku kliknete „to se mi líbí“ na Britney Spears nebo Zoufalé manželky, pak počítačové programy a algoritmy Facebooku dospějí k závěru, že jste s vysokou pravděpodobnost homosexuál. Lidé na Facebooku klikají na „to se mi líbí“, a nevědí, že tyto informace shromažďují a odvozují se z nich nové informace.

Nyní však existují lidé, kteří digitalizaci odmítají a chtějí zanechat co nejméně stop na internetu. Je to k něčemu užitečné?

Poměrně málo. Tak to bohužel je. Radím lidem, aby byli s daty spořiví: čím méně údajů poskytnete, o to méně se z vás dá vyčíst. Ale pokud používáte internet, zanecháváte stopy. Navíc je tendence k tomu, že stále víc a víc dat není shromažďováno kooperativně, to znamená nedobrovolně. Problém začíná již u souborů cookie. Poskytují našemu počítači zvláštní identitu (ID), nezaměnitelnou identifikaci. Díky ní jste dohledatelní na celém internetu. Facebook vás po celé síti sleduje a nemusíte do něj být ani přihlášeni. Tak na internetu vznikne digitální dvojče. Tomu se nemůžete vyhnout. Ani nevíte, jestli jsou tato data správná, nebo špatná! Neznáte totiž svoji vlastní dokumentaci.

Technologie, která se používá, pochází ze zbrojního průmyslu?

Správně. Ve zbrojním průmyslu se tyto technologie používaly již v devadesátých letech, a to především formou tzv. multisenzorové fúze dat. Informace se generují a na základě těchto informací se tvoří kontrola, řízený zásah. Tyto metody zavedla armáda do ekonomiky. Tam se zdokonalí a s obrovskými investicemi rozšíří dál. Koncern Google má roční rozpočet na výzkum a vývoj ve výši 6 až 7 miliard dolarů. Navíc mezi Pentagonem a Googlem existuje úzké osobní propojení…

Evropa je na Spojených státech závislá. Jak jednají Spojené státy, mimo jiné dostatečně ukázal Edward Snowden…

My jsme zcela závislí na amerických technologiích! Většina z nás má iPhone nebo možná Samsung, ale na něm je Google Android. Používáte na něm Whatsapp, Facebook a Amazon. Všichni se nacházejí v Silicon Valley, pocházejí z úplně odlišného právního a ústavního chápání, a to je skutečně implementováno do jejich produktů. Mimochodem, Čína se stala nezávislou na USA, vyvinula svoje vlastní technologie. Čínské výrobky jsou stejně velké jako výrobky Američanů. My je ale nepoužíváme, protože nedůvěřujeme čínské cenzuře. Ale s produkty z USA nemáme vůbec žádný problém, ačkoli nejpozději od Snowdena se všeobecně ví, v jakém měřítku se vše sleduje. Přijímáme to jen tak, a to je divné.

Takže děsivý scénář budoucnosti, který George Orwell popsal v knize 1984, se už dávno stal realitou? S tím rozdílem, že lidé jsou nyní sledováni bez povšimnutí?

Přesně tak. Digitální revoluce je tichá revoluce. To ticho je nebezpečné. Vůbec si nevšímáme si toho, co se tady plíživě odehrává, až to dojde tak daleko, že v našem vlastním životě k tomu nebudeme mít co říct. Už nebudeme schopni žít své životní plány, protože tohle monitorování naši svrchovanost omezí tak, že se už nebudeme schopni pohybovat. Toto je budoucí scénář, do kterého se řítíme. 

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.


pátek 17. listopadu 2017

O nenávisti


Václav Havel o nenávisti. 

„Uvažuji-li o lidech, kteří mě osobně nenáviděli či nenávidí, uvědomuji si, že je spojují některé vlastnosti, které - sečteny a společně rozebrány - nabízejí určitý, zajisté jen velmi všeobecný, výklad původu jejich nenávisti. 

Nejsou to především nikdy lidé dutí, prázdní, pasivní, lhostejní, apatičtí. Jejich nenávist se mi zdá být vždycky projevem jakési velké a v podstatě neukojitelné touhy, jakéhosi trvale nenaplněného a nikdy vlastně nenaplnitelného chtění, jakési zoufalé ambice. Je to tedy vnitřní mohutnost veskrze aktivní, která svého nositele vždy znovu k čemusi upíná a kamsi ho vleče a které ho takříkajíc přesahuje. Rozhodně se mi tedy nenávist nezdá být pouhou absencí lásky či humanity, pouhým vakuem lidské duše. Naopak: s láskou má mnoho společného, především právě onen sebetranscendující prvek, totiž ono upnutí se k druhému, závislost na něm, ba přímo delegování kusu vlastní identity do druhého. Tak jako milující touží po milovaném a neobejde se bez něho, touží i nenávidějící po nenáviděném. A tak jako láska je i nenávist v posledku vlastně výrazem touhy po absolutnu, byť výrazem tragicky zvráceným.

Lidé nenávidějící, aspoň jak já je poznal, jsou lidmi s trvalým, nevykořenitelným a samozřejmě skutečnému stavu věcí hluboce nepřiměřeným pocitem ukřivdění. Tito lidé jakoby chtěli být bezbřeze ctěni, respektováni a milováni a jakoby byli nepřetržitě zužováni bolestivým zjištěním, že ostatní jsou jim nevděčni a neodpustitelně k nim nespravedliví, protože nejen že je nectí a nemluví bezbřeze, jak by měli, ale dokonce je - aspoň jak jim se zdá - přehlížejí.

V podvědomí nenávidějících dřímá zvrácený pocit, že jsou jedinými pravými držiteli kompletní pravdy, a tudíž jakýmisi nadlidmi či dokonce bohy, a že z tohoto titulu zasluhují kompletní uznání světa, ba dokonce jeho kompletní povolnost a loajalitu, ne-li slepou poslušnost. Chtějí být středem světa a jsou permanentně frustrováni a podrážděni tím, že svět je jako svůj střed nepřijímá a neuznává, že si jich dokonce snad ani nevšímá, ba že se jim možná i posmívá.

Jsou jako rozmazlené či špatně vychované děti, které si myslí, že jejich matka je na světě jen a jen proto, aby je zbožňovala, a které jí zazlívají, že občas dělá i něco jiného například že se věnuje sourozencům, manželovi, knize nebo nějaké práci. To všechno pociťují jako křivdu, zranění, útok proti sobě, zpochybnění vlastní hodnoty. Vnitřní náboj, který by mohl být láskou, se zvrací v nenávist k domnělému zdroji v ublížení.

(...)

Říká se o nenávidějících, že to jsou lidé s komplexem méněcennosti. Možná to není charakteristika zcela přesná. Spíš bych řekl, že to jsou lidé s komplexem osudového nedocenění vlastní hodnoty.

Důležité se mi zdá být i mé další pozorování: nenávidějící člověk nezná úsměv, ale jen škleb. Není schopen vesele žertovat, ale jen se nakysle posmívat. Není schopen skutečné ironie, protože není schopen sebeironie; autenticky se totiž dokáže smát jen ten, kdo se umí smát sám sobě. Pro nenávidějícího je příznačná vážná tvář, velká urážlivost, silná slova, křik, naprostý nedostatek schopnosti odstoupit sám od sebe a nazřít vlastní směšnost.“

úryvek z projevu Václava Havla, proneseného na Konferenci o nenávisti (Oslo 28. 8. 1990)


čtvrtek 16. listopadu 2017

Pocit

Přišel ke mně klučík, co má vlasy trochu jako ježek z lesa a v ruce vagónek a mašinku.
Nejdou připojit, povídá.
Zkusíš to?
Tak jsem vzala nůž a bylo jasný, co je potřeba.
A pokouším se vypižlat trochu prostoru na oji vagónku - pro dobrý spojení.
A jako vždycky, dala jsem do toho dost poctivý síly.
A nůž se najednou smeknul a zarazil se mi doprostřed dlaně.

Bylo to prudký a rychlý.
V akci.
I v bolesti.

A přitom to začalo tak hezky a  nevinně.
Přátelská výpomoc.
Pozvolna a jemně.

Inu, práce s nástroji.

A jak říkal děda, když se mi občas něco stalo vlastní blbostí - Má zlatá šikovnosti! - neopouštěj mne, viď!

A ten pocit?

Jeden veselej a druhej je smutnej.

Mašinka a vagónek už pěkně spolu  drandí pro radost tomu ježurovi a já mám stigma.

A tak to chodí.
Co naplat!

Děda taky říkával - Se zlým člověkem zacházej jako s ostrým nožem, aby ti posloužil, aniž tě zraní.

Ostrost nože je nebezpečná.
A ČLOVĚK je holt člověk.

Bytost zranitelná a závislá.

Má zlatá ŠIKOVNOSTI.

https://www.youtube.com/watch?v=9j2rVI9THik&list=RD9j2rVI9THik


neděle 12. listopadu 2017

Jsem Barbar .....s láskou a vděčností

...před pár lety jsem byla na návštěvě a podával se hrnek z rodu obrů a kolohnátů, plný černého čaje...byl moc horký a já jsem si jako žíznivý barbar, řekla o trochu vody, abych si ho rychle mohla zředit a vypít co nejdříve...těšila jsem se na něj, protože voněl dálkou Darjeelingu a plavaly v něm i kousky lístečků...nedostala jsem Vodovodovu vodu, ale vodu z karafy a na té bylo napsáno...LÁSKA a VDĚČNOST...tak tedy...ta karafa nebyla plná obyčejné vody...byla plná lásky a vděčnosti...a tak jsem si naředila čaj láskou a vděčností a myslela na to, jak hezké jsou chvíle, kdy se nemusí nic říct a ani nic vysvětlovat...stačí podat vodu v karafě a mít na ní nalepený lísteček...jen tak...s láskou a s vděčností...
... vodu z karafy dostal do misky i pes...





pátek 10. listopadu 2017

Přechod čaro Dějů

Vydláždit kostkami cukru 
svou černou kávu

 PODSTATY

Zrcadlit výstavní síň všech

 zVÍřat

Nerozhodností zebry
Zmeditovat svět

neděle 5. listopadu 2017

Kdo rád metafory ve filmu?

....jen pro ty se  "zvrhlým smyslem pro humor"...pro odhalení svých stínů...rozpoznání hranic...a možnosti překročit...sebe...přes to venku...

https://www.csfd.cz/film/56206-svycarak/prehled/

Jeff Foster

https://www.youtube.com/watch?v=vnBDIXCoXNY

Zasměj se

https://www.youtube.com/watch?v=uG-LuJ-a-Ok

Škola - na prvním místě smysl


Jak život plyne, přináší nové a další výzvy.

Pro mne je to teď taky realizace pedagogického úsilí v jedné malé báječné komunitě dvouletých až dvanáctiletých dětí, rodičů, učitelů a obecních " andělů strážných " v podobě úřadujících. A jak to tady v článku ze Svitav  "louskám ", podle všeho jsme vlastně taková " vlaštovka ".
Dáváme život Duchu nové školy tak, aby na prvním místě byl smysl. A záleží nám i na nepatrných detailech.Co a jak se budou děti učit, co budou zdravě vydatného svačit a obědvat, kde budou v řemeslné dílně pracovat a na zahradě skotačit, kdy zvesela zpívat a společně tančit, co nejvíc otužovat tělo v přírodě a v aule v podkroví rozechvěle vnímat duší umění.
Náš Duch školy je celistvý.
A my se v pohodě a v klidu u toho pěkně "vyřádíme ".
Jsme jako ze slabikáře.
Máme školu. máme Emu i mísu.
Ó, my se máme.

Víc takových " vlaštovek ".

Takže tenhle článek je pro mne  " balzámek " na duši.

Všem dětem smysluplnou školu vinšuju. Je to na nás dospělých.

http://www.rodicevitani.cz/skolstvi/zahranicni-inspirace/svitavsky-reditel-finska-si-privezli-odvahu-zacit-skolu-menit/






středa 25. října 2017

Ultra spiritual life

...na obzoru je nové cvičení....těla i Ducha....tak, neváhat a praktikovat!...neboť respekt všem bytostem, co si na nic nehrajou a obnažené poskakují po svých kolejích a poctivě, tak, jak je Bůh stvořil, si skotačí...skoro bych řekla,že tenhle MISTR je realizované esenciální celistvé propojení Icemana a primabaleríny, originální a absolutně autentický a následovat jej, to musí být pokaždé jen a jen o hravosti,radosti a pohodlí...žádný hurónismus a ani potřeba davu, spíš jen pozvolnost plynutí s energií v prostoru.........tak tedy... ...Kéž jsou všechny bytosti takové, jaké jsou.......nikdo se mu nesměje a všude ZeMě je....ULTRA SPIRITUAL LIFE...děti a pár archaických lidiček, co znám, to vlastně přirozeně dělají skoro pořád, když jsou venku...a jak, po shlédnutí videa podotkla jedna kráska - pán na to má i stylovej ohoz!...no, ano - vypadá to, že jeho vnitřní žena je podle " ohozu" stejně jemná a zranitelná tak, jako dravě atraktivní....a ego? - inu, to socializovaně trčí v nenásilí...víc takových skotačilů do lesa lidí a svět je bez válek.......tak ODVAHU a hezkej den všem...vespolek...

https://www.facebook.com/awakenwithjp/videos/1903376013011585/?fref=mentions

pondělí 23. října 2017

Iluze svobodné vůle - Sam Harris


Je to přesně na den jeden celý rok, co jsem si oblíbila a poslala dál tohle video.
A je to pořád tentýž pocit, když se u něj zase dobře bavím.
Tak tady - ať se líbí...vespolek....neboť, jak říká Sam Harris -

Čekat a sednout si, je také volbou, která bude mít následky.
Není to vůbec snadné čekat celý den v posteli na to, co se stane.



https://www.youtube.com/watch?v=rcfd-OZB5ig

A až budete učit svoje děti pravidlům lidu

A až budete učit svoje děti pravidlům lidu, vezměte si ponaučení od mravenců, včel, bobrů a jezevců.
Studujte trpělivý a citlivý život ptactva.
Naslouchejte šumícím lesům a padajícím vodám.
A kdyby dítě zachtělo zlobit....ŠSšŠSš....utište je.
Mohlo bys vyrušit duchy!
Naslouchej.
Uslyšíš hovořit Síly.
Ticho, lásku a úctu.
Posílej modlitbu všem lidem.
Jsou to sestry a bratři.
Naslouchej.
Uslyšíš i bouřlivý vítr posla Velkého Mystéria.

Ohiyesa Duše Indiána


neděle 22. října 2017

Wind River

V poslední řadě kultovního kina Bio Oko nám promítač Blecha dal přechroustat tenhle kus....o indiánský krvi...o pravdě a lásce a o zločinech...o lidech...
A bylo zajímavý pozorovat čemu všemu se lidi smějí a jak!

....tak přidat do sbírky filmů...


https://www.youtube.com/watch?v=dBCMJ12dSXE


https://www.csfd.cz/film/434887-wind-river/videa/

sobota 21. října 2017

Ram Dass a já

Když se narodíme, narodí se něco do něčeho.
Karmická DNA, spojení Západu a Východu, minulé a budoucí.
Predispozice BÝT.
Milé, hravé, vtipné.
A když bychom se zvolna posunuli na časové ose a na jiných úrovních, co uvidíme, po procesu socializace?
Díváme se do očí a vidíme duši.
Duši člověka.
Individuální rozdíly.
Zaobaleno v těle.
Hej, Ty tam?
Kde ses tam vzal?
Jsi umělecký kousek!
Znáš umění života? Tu psychodynamiku?
Dívej se do očí lidem, abys je rozpoznal jako sám sebe.
Všechny ty schopnosti, moudrosti, znalosti, vzájemnost vztahů, vidění.
Vidění jednoty.
Vidění oddělenosti.
Máme v sobě.
Praví se, že největší chyba je chtít hledat mysl oddělující diskriminační myslí.

Jak potom najít duši?
Jak poznat celistvost Ducha?

Zkušenost Duše.
Prožitek všech v BYTOSTI.

Všechno je o Tobě.
O mně.


Keep smiling aneb v tento den před dvěma lety

...hups po ránu
se Šimonem (17, Vodnář) na krev a na streptest, protože ten kašel, co s ním lomcuje už asi druhej možná třetí týden se mi moc nezdá.
Inu škola začala - dost dusno!
Čekám venku v autě a synek se vrátí nějakej napruženej.
Co je? ...
Sere mě, doktorka!
Jak to ?
No, kde prej mám ten rentgen, na kterej mi včera dala doporučení?
Povídám, že jsem nešel, protože jsi nakonec řekla, že zatím ještě ne.
A ona to začala přežvejkávat jak nějaká kráva.
Matka je snad lékařka, že chce rozhodovat o tom, co máš podstupovat za vyšetření?
No, včera jste mi to doporučení na rentgen dát nechtěla, když jsem říkal, že máma by ráda vyloučila, že to není zápal plic, kterej se nemusí doslechnout a respektovala jste to, ten její názor.
Neslíbil jsem, že půjdu hned.
Máma si nemyslí, že by ozařování rentgenem bylo nutný před krevním testem.
Významné mlčení a pak řekla:
Já jsem si přečetla, že matka je homeopat.
Já věřím v Boha - a sáhla si na křížek na krku - ale to sem tahat nebudeme.
Jsem se musel pousmát! Tomu paradoxu v promluvě a konání.
Tak jestli nevěříte v klasickou medicínu, tak sem, laskavě, nemusíte ani chodit.
A to už mě vytočilo ...A tak jsem se jí podíval někam mezi oči a klidně řekl:
Máma je podle mě asi víc psycholog a celostní terapeut než jen homeopat.
A já nevěřím v křesťanství a vlastně ani v homeopatii.
Jen jí mám vyzkoušenou.
Ale jestli vy nechcete dělat tuhle práci a normálně pomáhat, tak se na to vyserte.

Dala mi mlčky ten výsledek streptestu a se sklopenýma očima špitla:
Zítra si zavolejte na výsledky krve.
NA SHLEDANOU.


Byl fakt vytočenej.
A teď si hezky lebedí v pelechu, má na krku šálu, pije horkej čaj a chce se prospat.
A tak si to představte...imagine....
A la tralalalalá..
Za mě - " takové úplně malé nepatrné bezvýznamné vítězstvíčko " ČLOVĚKA a jeho zdravého rozumu - tedy prachobyčejný etiky -  nad mocenským pudem a tupým systémem v něčí hlavě.


A víte co?
Já nevěřím tomu, že lidi se nemění a mění se jen kulisy.
Vím, že lidi se mění...jak mávnutím čarovného proutku, když se setkají s opravdovostí reality. A je jedno jestli je tou opravdovostí názor ČLOV2KA a nebo mystérium prostoru a času.
Jen ty kulisy tady - pořád zatím dost statika.
Ve vší úctě ke klasické medicíně a jejím postupům diagnostikování.


Kéž nám všem zdraví slouží a všechny bytosti, co nejsou šťastny v práci se na ní raději vyserou.......aby mohly být šťastny a zdraví jim sloužilo.....

neděle 8. října 2017

Máma přežila

V křivoklátských lesích je silnice směrem na Rakovník a houhouhou houpe to tam s každým autem. Pro děti legrace jak na tobogánu. Pro leckoho " kufrozvedák". Andělský schody se tam říká. Když tam jezdívám, vyhodím rychlost a frčím až na konec dolů do zatáčky, co geometricky dokonale obkružuje okolo rybníka a pak nahoru do kopce zase a za zatáčkou šup " dolukopcom".

Teď na podzim je tam pestrobarevno.
Nádherný stromy.
Když jede víc aut najednou, dá se někde v bezmyšlenkovitosti, uvnitř sebe, zachytit, dotknout se a nebo spíš jen vytušit - podstata jednoty.
Kruh.
Všichni pozvolna nahoru a dolů a nahoru a dolů.
Dá se tam prožít sounáležitost všech řidičů.
A ještě se mi nestalo, že by zrovna tady kdokoliv kohosi předjížděl, předháněl nebo měl pocit, že je pronásledován.
Prostě to tam jen plyne.
Jede to tam.

V duchu tam vždycky vidím v hustým lese jezdce Spanilé jízdy.



Minu odbočku na Lužnou.
Pak druhou.
Třetí.
Čtvrtou.
Všechny cesty vedou do Lužný, zdá se.
Mám tu cestu ráda už léta.
Klid lesů a neklidný hemžení aut tam víří v podivuhodný energii, co mi ladí.
Ve dne i v noci.
Nahoře na kopci se pasou ovce.
Dole pod kopcem koně.
Dojedu do Rakovníka a děti dětí se mi pověsí okolo krku.
Pupupupu a vítání a chystání pelíšku pro pana pejsánka, aby mu venku nebylo zima.
A trochu láteření a ksichtíčků - Kde jste byli tak dlouho?
Nejmladšínek mi hned ve dveřích nese zprávičky ze svý dušičky -

Mambo, já jsem zahlídnul tvoje auto na ulici z okna!
A viděla si? Bílý auto už nemáme!
To velký bílý auto!
Máma ho úplně rozbila!

Potom z něj při významném pokývnutí jeho blonďatý hlavinky a skoro až s pýchou vyletí jediná věta:

Máma přežila!!!!

Obdiv v jeho modřemodrých kukadlech!
Ta nezlomná jistota, jaká je jeho máma pašák!

Máma, je Terezka.
Prvorozená dcera.
Sestra tří bratří Jakuba, Martina  a Šimona.
Letos 36ti letá.
Včera po ránu cestou k Andělským schodům jí v téměř ekliptický - není z ní vidět nikam - když už v ní auto je - a příšerně vynášející - zatáčce -  asi praskla zadní pravá pneumatika u Pathfindera.

Kolik koní měl asi pod kapotou?

Vletěla v rychlosti 70km/hod do protisměru, kde naštěstí nic a nikdo - a zaryla se do stráně.
Otočila auto na střechu a zpátky a pak ještě  na bok.
Airbagy vystřelily.
Všechno, co peří nemělo a bylo uvnitř kabiny, stejně lítalo - sem a tam - uvnitř auta.
A ona to prý v letu všechno pozorovala.
A jedna měkkoučká taška s lékárničkou a reflexními vestami přistála přesně tam, kde mohla ochránit její hlavu a rameno.

A máma nejmladšínka, kalupinky a kovboje přežila!

Jediné zranění, které v nemocnici shledali - je - boule na hlavě.

Mám tu cestu ráda.

Pro mne tam andělé mají svoje báječný schody a hle! - zrovna si tam asi poletovali a drželi svou stráž přesně v ten moment, kdy já jsem jela jiným krajem, za podobnými Terezkami.
Cestou necestou s  homeopatií a s tím, kdo jsem a co nesu.
Na cestě.

A všechno dopadlo tak, jak mělo.
A tam, kam mělo.
Zapadlo to do sebe.
Všechno.
Nejen ty věci, co poletovaly autem.

I to auto.
I ta máma.
I sny, co se jí zdály o bílém autě, den předtím a co nám vyprávěla.

Nedivím se tomu kloučkovi, za ten obdiv k mámě...ani trochu!!!

Věřit v tajůplný světy je občas hodně obtížný a člověk, já, strom i Ty, můžeme z toho zůstat mnohdy dlouho rozpačití.

Věřit je dobrý.
Věřme.
Přežijeme.

Jo, s boulí, já vím.

Tak tedy.

Úlitbička Bohu tady:

Všem... tak, jako svým rodným, štěstí na cestách...vinšuju...natrvalo a navždy...


středa 4. října 2017

Brutus


4.říjen 2016
....ptali se mne sousedi s takovou milou starostí v hlase - Proč ten pejsek vubec neštěká?... říkám jim... Je to ridgeback.... Představte si, že ve vědomí máte gen, kterým jste předurčeni ochránit stádo před lvy.... Štěkal by někdo na psy a na lidi?... Brutus štěká jen radostí, když se vracím domů. Jinak nemá důvod.... Jednou se na něj tady vrhala sousedovic německá ovčačka Betty, štěněcí slečna, chtěla si hrát a v jednu chvíli ho chñapla dost nepříjemně za ucho, co pořád léčíme, protože z útulku si donesl zánět a následně rozbitý konec boltce, jak ušiskama mlátí při svědění o hlavu.... a Brutus se jen tak napřímil, zdvihnul hlavu, chvíli čekal, jestli toho nechá a když nepřestávala, odhalil čelist a ukázal jí JEDINEJ tesák..... Schlípla hlavu, drcla mu čumákem pod krk, pusa na rozloučenou asi a běžela pryč.... Respekt k vůdci smečky, k samci, čistý instinkt....Nikdy neštěká.... Jen radostí....Afričan...Rhodéský ridgeback.... Brutus... Brůťa mu říkají děti.... Má povahu, kterou miluju a tiše si přeju, aby on miloval mne


...a dál o Brutovi?...a tak třeba dneska...po roce...4.října 2017...pobýváme teď přechodně u kamaráda,co má poloobra křížence malamuta a německýho ovčáka možná vlčáka,kdo ví? a ten se rád pasuje s každým psem, kterýho potká...Ronny....monumentální psí kousek... je v zahradě za plotem a pokaždý, když jdeme okolo, poštěkává a doráží na Bruta...tentokrát kamarád rozhodl, že Ronnyho pustí, aby se " kucí" skamarádili ... Ronnyho pustil ze zahrady a ten rovnou na nás.... Brutus trochu výhružně" povrčával", a když se Ronny začal " prsit" a tak jsem, stojíc opodál, ho raději k sobě přivolala...s pokorou jemu vlastní od Ronnyho odstoupil...vzorně postával u nohy... klopil hlavu...jakmile začal Ronny zase s " prsením ", zase jsem kousek popošla a přivolala Bruta...situace " ozaj zvonkajšku vyzerala " ako " my dva na ústupu "...a slyším, jak kamarád povídá - Tak je nech! To je přece jako s dětma, dokud je nenecháš, aby se porvaly doopravdy, budou se rvát pořád dokola...Podívej, nechci, abysme museli jet na veterinu - jsem si neodpustila...Ale, houbeles! Jen je nech! Při nejhorším tam holt zajedeš!!! - s vějířky kolem očí se zazubil...Pokyvuju nad tou jeho vyslovenou " le GRANDO u" a ustoupili jsme s Brutem zase o kus radši ještě...A pak jsme se s kamarádem zapovídali nad louskáním ořechů a probíráním co, kde, kdy a jak, kdo s kým a proč asi? a tak, " pel mel" ...a Ronny se přikradl k Brutovi a najednou grrrrrr a GRRR,GRRrafrafrafRAFRAFRAFRAFAAAAAAGRRRRRR...řev a skoky a výskoky a poskoky a my jen stáli a zírali, jak poloobr Ronny a Brutus si to " vyříkávají " mezi zuby a drápy....a pak to ticho a hekání.... a ze dveří vylítnul správce budovy jen polonahej a s nepřeslechnutelným polským akcéntem - Jdu se podiiiivat, slyyyšim ten ráchot! Roooonny záse uuukazuje,jakeeej je ?! - a byla v tom cítit trochu pýcha na poloobra Ronýska....a kamarád se směje od ucha k uchu a haleká na správce - NE! Konečně někdo Ronnyho srovnal!!!!...správce rozpačitě kouká na Ronnyho a ten schlíple hlavu dolů, trochu plive krev jak Cassius Clay a Brutus lehce odklusává k noze...Tak a teď už se nepoperou! spokojeně na to kamarád...se svým zvrhlým smyslem pro humor si nedokážu odpustit s nasazenou pokerface aspoň hlesnout - No, nevím, Brutus má nějak divně zježenej hřbet....Tenhle kamarád mě zná, tak se uculí a jízlivě si přisadí, aby měl asi zase navrch, ješita! - To má furt, prosim Tebe, dyk je to ridgeback!...( miluju " skokany")....Odkopnu pár ořechovejch skořápek a jen tak zlehýnka se dotknu Bruta ...tak nějak jako, když bych mu dala " vlasy za ucho"....Na veterinu jsme nejeli...Ronny vyflusal ty sražený chuchvalce krve ze škrábnutý dásně, vydýchal to....do země... a respekt projevil...VÉÉÉLKEJ RESPEKT....
A pak...oba čtyřnozí si šli s páníčky každej za svým podvečerem..
Brutus nikdy neštěká...jen radostí, když se vracím zpátky...chce se kamarádit s každým...je to ten nejmírumilovnější pes na světě...dokud nepochopí, že by mu mohlo jít život...po nikom nikdy nejde...

Dá se mu věřit...to tedy!!!...
....I Ty, Brute?....Kdeže!!!

Aneb  -  rehabilitace jména Brutus v prostoru a čase.