Jednou mi kdosi napsal do památníčku...Kdo lásku pošle do světa, tomu se láska vrátí...a pak mi zase někdo jiný řekl, že Kristus byl ztělesněná láska...a když jsem ho viděla s probodnutým bokem na kříži, dost věcí mi secvaklo...jak je to s tím vysíláním lásky do světa a jak taky může dopadnout ten, kdo ji ztělesní...
Do světa, do vztahů je třeba vnášet MÍR...kdo nese KONFLIKT...nakonec všechno pokazí...konflikt vychází z nevědomí...mír z vědomí...nést lásku znamená nést mír v sobě...absolutní klid...
Vesmír je o harmonii.
Každý vztah je o harmonii.
Partner - vztah...téma k diskusi od nepaměti...
Pokud jeden přispívá aktivitou, vášní, nápaditostí, něhou, dobrou náladou, vyřešenou minulostí, fantazií, přijetím, podporou, zkušenostmi, blízkostí, trpělivostí, bez-podmínečnou láskou, dobrou komunikací znamená to, že zákonitě ten druhý přispěje bolestí, nevěrou, zklamáním, nudou, vyhaslostí, smutkem, strachem, odloučením, stagnací, prázdnotou, marností, pochybnostmi, nejistotou, nefunkčními vzorci a dogmaty, očekáváním, tlakem na výsledek, špatnou komunikací, nezájmem o intimnosti, nedostatkem dotyků a nepřijetím sebe sama?
Jde přece o harmonii!
A jak to tedy je?
Je partnerství o souznění a nebo o doplnění do celistvosti?
Vesmír je VŠECHNO v jednom celku.
Ve vztahu mezi lidmi tento vesmírný zákon nelze unést dlouhodobě, protože pak oba sice dávají, jenže každý z jiného " talíře "....
Je třeba POZNAT, že všechny vztahy jen doplňují náš vztah k vesmíru, naši pozici , to, na straně čeho stojíme, v jakém Duchu jako bytost žijeme....a my se tím dozvídáme, jakou sílu tady na Zemi neseme...a jaké síly stojí naproti nám...
Podstata vesmíru je víření a my jen můžeme pozorovat ve vztazích vlastní proti KLADY...v mezilidských vztazích...ve vztazích ke světu..
.
Dávejme všechno, co je v nás...jakmile se to ukáže, PROJEVÍ, můžeme s tím pracovat, a to je prima cesta...pracovat na sobě i v širším kontextu...ne jenom ve vztahu k partnerovi...ve vztahu k PROMĚNĚ...takže klidně poskakujme mezi fantazií a nudou a nebo mezi veselostí a smutkem...buďme ve vztahu ke komukoliv a k čemukoliv SAMI SEBOU, žijme TO... a v PRAVDĚ...tedy NAČISTO......a pak se uvidí...jak je to s námi a s vesmírem...a s těmi silami, co v něm víří...:-)
úterý 9. června 2015
Šoky
Seděla jsem u stolku s horkým čajem na malostranském dvorku před hospůdkou Kellyxir na Janském vršku a byla " v šoku ". Zrovna jsem mohla vidět představení ŠOKY.
Když ke mně přiběhla Hanka, musela jsem jí obejmout a byla jsem úplně " naměkko". To mívám, když se lidem povedou ukázat věci, co nás všechny spojují v hlubších světech, které se pokoušíme více či méně bravurně v sobě schovat. A pak hle! Divadlo ŠOKY.
Nedíváte se jen na scénu, na herce, na jeviště.
Díváte se do sebe, na sebe jako do zrcadla, přes cosi venku - tak,to jsem pokaždé " naměkko", jak se tu tyhle skryté věci objeví, vyplují pozvolna, možná jsou vtaženy, vyloveny odkudsi z propastné hloubky, sem na povrch životabytí. A my se sami sobě i jeden druhému ukážeme. A je v nás najednou takové to, samo od sebe přicházející rozechvění, co dělá člověka člověku víc spolucestujícím než jen kolemjdoucím, víc bratrem než jen sousedem a víc druhem než jen existencí. Jak se to stane, jak se to povede? Kdo ví? Alchymie! V Divadle All - iksir.
Povedlo se zrealizovat myšlenku na to, co nás všechny spojuje od početí až po poslední výdech a napsat scénář, obsadit role. A chopit se režie a herectví. Pro mě - krása - magie divadla jako terapie duše na svém místě! Proto jsem " v šoku " , v tom nejlepším smyslu slova úžas a obdiv. Viděla jsme na " vlastní oči ", co představení umí udělat s publikem. Není pochyb! Terapie divadlem tady běží samovolně. Skupinová terapie divadlem.
Jan Chramosta - scénář, režie a osvícení
Hana Baroňová a Petr Florián - v hlavních rolích
A posaďte se, prosím, a připravte se, budete v šoku!
Na miniscéně se začíná odvíjet DIVADLO a v těch pár řadách za námi, protože ano, my jsme v " první řadě " , to všechny stejně napíná a uvolňuje a trochu to skoro nutí se svíjet, zavíjet a rozvíjet, stejně jako ty dva na pódiu.
Zpočátku skoro banální setkání dvou lidí a jejich maličké postěžování si na to, jak je to s tím jejich partnerem - kdo ví, zda to není vlastně ten " vnitřní" partner duše, co ho hledáme a nacházíme kamkoliv se podíváme!? - a pořád se s ním a s námi přeci cosi děje! Žena a muž na scéně života....
Je to šok! Být počat!
Je to šok! Být na světě!
Je to šok! Žít!
Je to šok! Smrt!
Napsat, že Hanička hrála skvěle, to by bylo klišé! Hanička Hanka Hana totiž snad ani nic nehraje! Hana to žije! Její malá holčička, slečna, zralá žena, babička, JSOU - napsat, že jsou přesvědčivé totiž nestačí. A tak vidět i postavy úřednice, milenky,obézní účastnice skupinové terapie a nebo alkoholičky je víc než jen zážitek z představení. Je to dotek.A sakramentsky přesvědčivý! Přistihnout se při tom přesvědčení můžete, když vás zničehonic vtáhne do děje otázkou, jestli to máte taky tak!?! Síla otázky a její spontánnost, co se skoro vznáší v prostoru, a taky režíjní přesnost zásahu " do černého " v jejím načasování, je formou nenásilného sdílení Forma je to tak milá a hravá, že se na ní dá reagovat jen s naprostou upřímností. A z toho jste taky v šoku! Vždyť přece dobře už víte, kam by člověk dneska s upřímností došel?! Víte! A přesto! Odpověď na otázku z vás vyletí bez jediné pochyby! A JEST upřímná. Žádné rozpaky a žádné " divadlo ". Vědomí se samo otevírá a čistí. Vztahová síla je přítomna jak u Archiméda.
Petr je bravurní úplně stejně. A jeho lehkost, komičnost i seriózní vážnost, mužné rytířství, odstup i vášeň s něhou,spatřená na pódiu, je podobně ozdravná a ve spojení s Hančinou mnohoznačnou i jedinečnou ženskostí, stvoří celek - tao - jang a jin - tady na " prknech světa " a taky trochu někde uvnitř, ve vás.Chvílemi máte pocit, že ten obraz na pódiu je snad archetypální předloha pro obraz " starého mistra" a za chvíli se vám zdá, že je to možná dobře vystylovaná scéna pro glamour fotografa. protože režie a " osvícení " scény - pro dnešek nejen myšlenkou, ale takybaterkou! - je jako origami - pěkně se to poskládá - a pak z toho na konci je SRDCE.Honzu a jeho lidsky zkoumavý postoj a radost z možnosti zamakat a přitom pomáhat, mám, pro tohle jeho čistý a nenápadný " tažení " světem umění, co s sebou nese při práci i mimo ní,ve velkém respektu.
To, co ve vás není, to se vás nedotkne. To je taková průpovídka, co zná každý psycholog A taky s ní umí náležitě pracovat, když jde o úzdravu. Honza, Hanka a Petr si tady s " filigránštinou " psychologů nijak nezadají. Kdyby jejich ( naše) ŠOKY viděl Jakob Levy Moreno, rakouský lékař, co vyvinul psychodrama, tleskal by. Potleskem jsme je snad trochu odměnili i my.
Zajděte si na Šoky.
Jsem si jistá, že je ve vás všechno, co se v nich semele. Všechny ty šoky, co v sobě máte, a ani o tom nemusíte vědět, se vám ukážou a trochu zahojí. ŠOKY jsou jako balzám na šoky.Příběžky, co Honza, Hanka a Petr dávají do představení Šoky, jsou totiž posbírané ze skutečných života běhů, ze skutečných příběhů života, a všichni je někde v sobě máme. Nepatrný černý tečky.Jsou to kolektivní šoky. Od početí, až do posledního výdechu. A tak tady v hledišti, vtaženi nenápadně do děje, je můžete na chvíli uvidět, přestat se jich obávat, začít se jim třeba smát, maličko se v mysli a v duši posunout a taky se trochu ozdravit.
Smát se sami sobě, budete skoro celou dobu, úplně z podstaty, jak řekla kamarádka Ivetka. A jak byla ráda, že jsem jí na tenhle " kousek " vzala. Ta se tedy nasmála! I když jí taky chvílemi běžel po těle " mráz".Inu, ŠOKY to jsou!
Doporučuji tohle představení jako terapii " v skrytu vlastním " šokujícím dramatem všem
12.6.2015 Divadlo All-iksir
v 19 hodin
Jánský vršek 8, Praha
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)