Toleranční patent

Brodím se listím
Listy historie
Lesem si listuju
Listím
Ticho
A tlapot
Našlapuju

Fakta
Praxe pravdy a pravda teorie
Vyzkouším
Zjistím

V hlavě mi dusot dusá
Kdo jsem?
Němec či Číňan?
Jak dobře znám Rusa?

Oni
My
Ty a já

Kdo z koho!
Kdo koho?
Kdekoho kdekdo
Se tu bojí

Pod kůží
Všichni
Skvrnku

Přijímat
Pod obojí

Brodím si listí
Listuju
Listy historie
Brodím si listím
Ví se tu
Která bije

Listuju
Listy
Javorový

A to je to
A to je ono

Dějiny pravdy

Jsem
Tady
Kdo ví?

02.20.16

Na dobrou noc

...modelujeme si...podívej se, co jsem vymodelovala, říká holčička...copak to je?...to je...to je...to je přece naše zeměkoule...

...říkám si...jsme v bezpečí...Zeměkoule je v dobrých ručičkách...tak dobrou...

Čistý

...hláška jednoho obyčejnýho dne....malej Matouš ( 3 ) odchází z toalety takříkajíc " středem " a jeho maminka Tereza ( 34 ) na něj volá - Ještě umýt ruce!...Matouš se otočí a opáčí - Nejdu! Nepočebuju! Plóč?...stojím na chodbě, jsem na odchodu a Tereza na mne vrhne pohled s pozdviženým obočím, jestli to slyším, protože jsme se předtím spolu bavily o jeho novým naladění, odborně prezentováno jako " dětské období vzdoru " a tak špitnu - Připomeň mu, proč!...a ona jen tak zlehounka shovívavě a s mírností, která je jí bytostně vlastní, pronese......AŤ JE MÁŠ ČISTÝ....ta věta ho zastavila, otočila, a cupity dupity, nožky v maličkých modrých ponožkách s ušatým medvídkem na každý straně hups k umyvadlu na stoupátko, aby ručičky dosáhly pod kohoutek, klik na vodovodní baterii a ruce namydlil a pod vodu s nimi, přece, aby byly ČISTÝ.....tak, si říkám, je to dobrýýýý, ten kluk má v hlavě myšlenku - Chci mít čistý ruce! a ještě jednu a tu mi řekl, než jsem stačila nazout botky a odejít,...Já mám čistý ruce....a pak mi dal pusu...Tak jo... ...to bychom měli....:-).....a co je novýho u Vás?

201.01.20.16

(S)měj se

Pseudoděti
Láska
A lhostejnost
Pravda
A hry
Milujeme
A stejně lžeme
Život
Si po různu
Na bílo
Na černo
Barvami
Z duhy
Malujeme

Něco si myslíme
A něco žijeme
Pak tomu věříme
A pořád
Dokola
Dokola
Do kolečka

Do posledního dechu
Smát se

Chceme

21.01.20.17

Tančím, jak dovedu

Taneční

Pánové!?
Zadejte si dámu

Máme na vybranou

Submisivní
Dominantní
Krok

A krok
A sun
A krok

Držení těla
Od těla

Blues
Blues
A posun stranou

A hlavně

Nešlápnout vedle
Na kuří oko
Kde bota tlačí

Pardon
A bez pardonu

Chtěl
Nechtěl
Chtěla
Nechtěla

Submisivní muž
A dominantní žena

Roc'k
And roll

Tančím jak dovedu
Děs v očích Mistra

Klasika
A nebo jen a jen
Filosofie
Tance

Rituál

S waltzem

Twist Twist

Samba

A Mambo

Polka

Zvolna
Zvolna
Zbystra

Teď màme moc
Vrtěti vším

Tajemství foyer

Kdo je kdo?

A dominantní
Muž
A submisivní
Žena

Ve víru
Vstřebání

Kapiček potu

Kdo to je?

Poletujeme
Životem

Hodit se do gala

Na konec

Prodloužená

21.01.20.17

MÍT ČI NEMÍT

MÍT či NEMÍT

...když mi tenkrát kdosi ukradl Viano,auto, co bylo spíš člen rodiny než jen obyčejné auto a pak se našlo jen tak zbůhdarma vyhořelé kdesi v hloubi lesů, fakt jsme všichni smutnili, tak tenkrát mi půjčil Luděk svého minicoopera.

Vím, že to bylo gesto kamaráda.

Milá náplast na bolístku.

Minicooper byl zase člen jeho rodiny a měl ho rád jako svoje dítě.
Byla jsem trochu nesvá, protože, pravda, trochu rozdíl ve velikosti a taky Viano byl automat, takže síla zvyku neřadit přerostla skoro do pohodlnosti. S Vianem jsem najela tisíce kilometrů.

A tak jsem požádala Luďka, abychom se nejdříve v autínu trochu projeli, pro jistotu.

No ano,chtěla jsem ho přesvědčit, že nemusí mít žádnou obavu a taky mu ukázat, jak dobře téměř bravurně řídím.

Na zrcátku se pohupoval medvídek Mrs. Beana a my jsme se nasoukali do toho zelenobílého fešáčka. Luděk má skoro dva metry a i jeho váha odpovídá tělesné výšce.

Já v úzké káro sukni britského stylu mám kolena téměř u volantu.

Luděk je kliďas, sám o sobě říká, že je severský typ.Vydrží dlouho a cokoliv, než vidí rudě.
Už s nastartováním byl problém, ale Luděk přijal pokorně roli lektora autoškoly a já jsem se rozklepala...spojka,k sobě a dopředu jednička, plyn.

Co to hučí ?...jsem trochu nervés...

To je motor...řekl klidně.

Medvídek se začal víc houpat a zběsile protáčet, takže bránil ve výhledu, ostatně přední sklo u minicoopera není zase nijak obrovské.

Můžeme sundat toho medvídka?...Jistě...Luděk se nemotorně snaží otočit dozadu,ale nakonec ho jen ležérně odhodí. Medvídek smutně leží vzadu na sedačce...dvojka, jedeme pořád 40km/hod...trojka, autíno už pěkně šlape a my, rameno na rameno, větší prostor tam není, se k sobě nechtěně tiskneme.

J

á se klepu...Luděk je pořád v klidu. Trochu křečovitě se usmívám, jako bych se nedokázala vybrat to, co je teď nejdůležitější, jestli projevit radost z toho autínka, protože se mi náramně líbí a nebo ten pocit, jak je mi nepříjemné, jak setsakramentsky nízko jsme nad vozovkou a jak velká auta nás míjejí...čtyřka, motor si nenechá nic nakazovat a řve, že není slyšet slovo.

Autíno peláší, šviháme to 70km/hod, sahám na šaltpáku a rumpluji...Luděk bohorovně...NEMÁ TO PĚTKU...s důrazem na NEMÁ...

Aha...zůstávám v klidu, stejně zatáčka, takže podřadit a zvolna "dolukopcom".

Na rovince zase čtyřka, už se mi to líbí všechno i ty obavy o holý život v představě končící pod pneumatikami kamiónu.Jenže nikde nikdo a nic, a tak už se ani tolik nebojím, že nás vlna vzduchu od kamionu smete do příkopu.

Skoro pohoda, 80km/hod, zase rumpluji...NEMÁ...... TO PĚTKU... dí spoluLuděk...

Dojeli jsme dobře, jen ještě několikrát samovolný pokus přeřadit a ...NEMÁ TO PĚTKU.

A pak už se se mnou Luděk s mírně vážnou. ale ne rudou tváří a dost statečně loučí a já se těším, jak přijedu na chalupu za mužem v miniautínku...

Přijela jsem skoro o půlnoci a ve Štěchovicích na tom krásném kovovém mostě jsem chtěla mít na památku úžasné černobílé fotky minicoopera, kárované sukně a nás dvou v objetí...

No, nic se nezdaří podle plánu, to mne už učil bratr a tak sice bylo mnoho objetí, ale na ten most se fotografovi pak už ve dvě v noci vůbec nechtělo...To se dalo čekat, jak říkal děda - Co můžeš udělati hned, neodkládej na ...indy...

Po ránu jsme prohnali autíno mezi kopci a po vsi a užili si legraci...se startováním, s NEMÁ TO PĚTKU a já zase odpoledne frčela do Prahy...
Cestou mi mávali úplně cizí lidé. Co naplat, rozevlátá prostovlasá blondýna v minicooperu s bimbabjícím medvídkem Mrs . Beana, už zase na zrcátku, vyvolá zvláštní pocit bujarosti.

Na přechodu na Újezdě se ke mně do otevřeněho okénka - NEMÁ to ani klimatizaci! - naklonil jeden chlapíček, podle všeho Ital, prostě seskočil z refýže a dal mi pusu na tvář těsně než naskočila zelená.

Za mnou troubil rozchechtaný taxikář a tak se to zklamání z nezrealizované dokumentární fotografie  na mostě pomalu vytratilo v klokotání a kolotání událostí následných.

Luděk už minicoopera nemá a já tu káro sukni taky ne...a to byla nadčasová  klasika...obojí.

Pěkně jsem si to autíno užila, i když nemělo pětku...na chvíli jsem MĚLA minicooper.

Nevadí, když věci nemají to, co jiné věci mají, protože klasika, to jsou věci, a pak i jevy a
taky děje, co NEMAJÍ CHYBU....nikdy...klasika...to je totéž, co NAPOŘÁD a NAVŽDY...to mám ráda.

19.01.20.14

Držmlč

Setkání s kýmkoliv je pro poznání cenný dar.

A Zákon Volby je nám vetknut do genetiky vědomí tak, že ať jsme s kýmkoliv a zvolili jsme to, je to v danou chvíli pro náš růst správně.

Jen to přijmout!

Ano, řídíme svůj svět, avšak jen částečně. Tou projevenou částí VĚDOMÍ.

A to, co nás přesahuje nebo je skryto, nakonec VÍ víc a nebo spíš celistvě, co je nám třeba.

A tak můžeme potkat i třeba toho, koho zpětně, svou omezenou optikou považujeme za nepravého.

Jenže to je právě jen blud.

Záleží na tom, jak takové setkání dokážeme pro sebe a pro svět zprospěšnit.

A stále platí:

Největší nepřítel - nejlepší učitel.

15.01.20.15

Úsměv v očích

....v nekonečném putování prostorem jsou naše myšlenky a skutky jen impulsy...

....takové impulsy vyvolávají v prostoru chvění a energie, které se pak šíří celým prostorem...

...kdo uvnitř sebe...

...

....zůstává pokorný..... a v tichu...v tiché radostivé mírnosti...
 ten v prostoru šíří vlny laskavosti a soucitu...
...vlny míru...

....jakákoliv jiná energie...
... i ta vzestupně pozitivní energie...každá jiná energie než je mírnost a pokora, má za následek vibrace prostoru, které nakonec nesou destrukci, napětí a agresi...

...proto ve vesmíru lze pozorovat bouřlivé poryvy vzniku a zániku...

...proto je můžeme pozorovat v sobě...
...v každé myšlence, pocitu...

...kdo už je zde na Zemi jako duchovní jednotka v hmotném těle, ten má pochopit jediný účel svého bytí.... a tím je mír...

...pěstovat mír v sobě znamená vyrovnávat následky svého stvoření ve vesmíru...

....nevířit dál v prostoru svými projevy hladinu harmonie...

...všechny duchovní nauky a všechny vzniklé řády, ve své prapůvodní podstatě nesou jako nejvýraznější atribut požadavek mírnosti, střídmosti a ponoření se do sebe...
...introverzi...

...nasměrování vlastní životní energie do svého nitra...

...přesto, je často život lidí jen neutuchající chaos...
...zběsilost nadšení a šílenost zoufání...

...pokleknout a ztišit se...

...nechat svoje impulsy tepat samovolně...

...to je skutečný naplněný a dokonale prožitý duchovní život...

...vše ostatní je světské..

....nadechujeme mír a vydechujeme lásku...

... a proto ani smích, ani pláč, nýbrž jen pravdivý blažený úsměv je ryzím projevem člověka...

...byl nám dán jako dar...

...praktikujete úsměv v každém pohledu na svět?...

... pak žijete skutečný duchovní život...

...úsměv v očích...

...to je jediné pravé chvění prostoru..
.
...to jediné je třeba...

...impuls úsměvu v očích...

...ten jediný harmonizuje prostor...

2013

Lež je velmi náročný intelektuální výkon

Prof. Jan Sokol PhD.,CSc 
(* 18. dubna 1936 Praha) je český filosof, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog a publicista. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství v Tošovského vládě roku 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách prezidenta ČR v únoru 2003.

Je jedním z výrazných současných českých křesťanských intelektuálů. Zabývá se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednáší na četných českých i zahraničních universitách, zejména na evropská a filosofická témata. Byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy (2000–2007).

https://youtu.be/e_pAPu5iqWE