pondělí 28. března 2016

Kristova léta

Michal má Kristova léta.
Nasmáli jsme se.
Má narozeniny za pár dní.
V den, kdy mám svátek.

Obkládá bílýma kachličkama pidisprcháč.

Tak jaká byla neděle?

Zdvořilostní otázka.
Můstek, abych se zase něco dozvěděla o lidech.
Vím, že pravoslavní oslavují jindy Velikonoce než je tady u nás zvykem.


Byli sme se ženou a malýma na kolotóči.

A jak se jim to líbilo?

To se musite ich optat.
To ja nepoznaju.

A co tedy poznáte?

Poznam ctit svoju tchvni za to, že mi porodila a dala svoju dcéru.
Poznam starat se a milovat svoje dcerúšky.
A poznam spavat každou noc se svojou ženou, kdybych s ni nespaval, spaval by mi s ni jiny.



Dávám vodu do varný konvice na kafíčko.
Je čas svačiny.


A ani slůvko o Vaší paní matce!?ptám se.


Vyndavá z tašky ovoce.
Krájí na půl jablko, hrušku a kiwi.
Oloupne mandarinku.
Z papírovýho pytlíku vyloví dvě bagetky.
A všechno to rozloží na stolek.

Zapálí si cigaretu.
Vyfoukne kouř.

Mama umrela, když mi bylo jedenacat.
Na srdce.
Nevydržalo.
Měla operaci a po osmi letech měla jit na dalšuju.
Bala se, že sme byli mali a že by treba neprežila operaci.
Srdce ale potrebovalo novuju chlopňu.

Zalejvám to rozsypaný hořký kafe horkou vodou.

Asi jsem tu svačinku měla přichystat spíš  já Vám, pípnu.

Trochu zakloní hlavu do strany a usměje se.

Co na tom, kdo nachystáva?
Hlavní je chutnání a  potěšéní z jídla.

Přidávám tedy na stolek aspoň malou čokoládku, co mi zbyla v kapse,  a už ji nedostali koledníci.

To ja nemužu, tam tuk.

A jak to že? Nedávno jste mi tady podstrkoval slaninku s topinkou?

A teď ja pust držaju.
Nemužu ani tuk, ani miaso, ani cukr, ani mliko.

Usrkáváme si kafe .
Jsem  všetečně zvědavá.
Jak sýkorka:

A co pan otec?

Uchechtne se a spustí!

Otec mňal novuju ženu.
Hned!
Dríve než hned!
A ja jsem musel prestat chodit do školy.
A začiti pracovat na sebe.
Mňal trinácať žen.
Trikrát se oženil.
Ta poslední manžélka je o rok mládší než ja.

A kolik máte sourozenců?

Nas jedenacat dětí.
Deset surozencu mam.

Kolik je nejmladšímu, když manželka je Vaše vrstevnice?

Najmladšímu je šesť.
Najmladší sou štyry.

Pání, jak je otec uživil?
Co dělá?

Teď už je v penzii.

 A dělal to, co ja!
Vzal batoh na zada a šel do světa pomahat lidem s prací!

Má šedesaťšesť let.
Jmenuje se Štěpán.


Dokouří.
Típne cigaretu.
Vystřelí jí na rumiště.
Poklekne a začne vyměřovat dlažbu,aby dobře seděla dobře k mřížce odtokovýho kanálku.


Tak vida!

Michal a Štěpán.

Kristova léta.
A dvojitá Kristova léta.

A jejich vztah k ŽENĚ.

















úterý 22. března 2016

O štěstí

Na chajdě mi dělá elektřinu Petr. je to takovej tichej nenápadnej človík. Rom.
Táta od tří dětí, studentů středních škol.
Firma, co ho zaměstnává má renomé.
Řekla jsem mu svou představu. Dala plánek. On na všechno kývnul na srozuměnou.
Pak jsme jeli nakupovat materiál, různý měděný a jiný dráty, jističe, chráničky, zásuvky, vypínače a světla,
Celou cestu mlčel.
Když s někým jedu v autě, taky ráda mlčím.
Všechno jsme nakoupili a pak po dvou hodinách vybírání materiálu a " bambulání " sem tam mezi regály, jsme si venku před obchodem dali cigaretu.
Jen tak.
Mlčky.

Nebylo o čem mluvit.
Na všem jsme se předem dohodli,a to vykonali.
Zase jsme nasedli do auta a zase mlčky zpátky

.
Mlčky dělá svou práci.

Jen se tak pousměje a přikývne, když se potkáme očima. 
Já taky.

Elektřina je hotová.


Povídám tedy:
Jo, pěkný to je, to mám radost. A jsem spokojená.
A on na to:
Člověk je málokdy spokojenej.
Ale může mít radost.
A když je spokojenej a má radost, tak ví, co je to štěstí.

Petrovi se říká " MacGyver ".
Vyučil  se v elektřině.
Mistr.

O vodě tady

V hasičárně na schůzi jsme se dost mačkali na sebe.
Jednání se starostkou a projektanty o možnosti mít vodovod a kanalizaci, to je událost pozoruhodná. A tak hasičárna málem praská v základech. Lidi stojí i na chodbičce.

Dva všehoschopní inženýři v kostce představí projekt a starostka vysvětluje, co všechno bude potřeba vyřídit, zařidit a ustát, aby to klaplo.
A nyní prostorpro dotazy!
A začíná se pomalu roztáčet kolo obav, neochoty a majetnictví!
Dosáhne voda až do těch nejvzdálenějších míst v obci, tam vysoko na stráních pro chataře?
Proč si vklad na katastru máme vyřizovat sami?
Jak a kdo bude při realizaci vstupovat na soukromý pozemek?
Kolik bude stát stočné a svodné, jak to, že to nevíte přesně?
Co když vodu nechci a chci jen kanalizaci?
Proč je smlouva závazná?
Starostka se snaží s úsměvem vysvětlovat.
 Jde jí to moc hezky.
 Má přehled a projektanti jsou nápocní ve chvílích, kdy si odborně není jistá.
A přesto se atmosféra zahušťuje zvnějšku vlastně ničím nepodloženou nasraností na člověka.
A dobře schovaná za VĚC: vodovod a kanalizace.
Soused, co sedí vedle mě, dost už sotva chodící dědek, má kuráže trefit " kamenem ", jak za mlada, jen kdyby mířil přesněji!

Při jeho sebestředných dotazech mladí inženýři zůstávají ledově chladní a mírně otrávení.
Občas si " rýčem " přisadí i paní plnoštíhlá, co byla v hasičárně asi první.
V jednu chvíli mi začne být starostky líto. Zvedá obočí a bezradně špitne: No, my vám nic nevnucujeme.Jen jsme potřebovali vědět, jestli máte zájem.
Snůška halasných výtek se znásobí!
!!!!!!!!!!!!!!!
Trochu se rozhlídnu po tom umrněným prostůrku, kde na sebe pokřikují ctění občané, protože starostka k nim úctu skutečně projevuje a vidím úředníky v menšině a tak chci tu většinu vidět taky. Proto se rozhlížím.
A v duchu si říkám, jak je možný, že se lidi za ten povyk nestydí.

A  NAJEDNOU se z rohu za mnou ozve mužskej hlas :
To snad není pravda!
Já se fakt  hluboce stydím za občany Solopisk!
Paní starostka vám tady na zlatým podnosu přinesla návrh na vodovod a kanalizaci, o kterým všichni deset let diskutujete a vy se do ní pustíte, že všechno, co navrhuje je snad špatně!
Vy tu vodu a kanály nechcete?
Tak proč jste sem chodili?
Tak jděte domů! Kdo máte problémy.
A nebo se přestańte hádat a řvát a poslouchejte, co navrhuje a domluvme se!
Proto jsme asi přišli, ne?

K němu se přidá čahoun, co stojí mezi dveřmi a s bystrým špičkováním naznačí, jak asi bude vypadat cena za kanalizaci  se slovy:
Se ptáte kolik to bude stát?
 Zadarmo to asi nebude!
 To si asi ale  každej, kdo si nechává vyvážet žumpu umí spočítat!

O trativodech ani slůvko! Kdepak!

Usmívám se a sleduju, jak ti postarší chlápci zkrotli a taky plnoštíhlá ještě něco jen tak nakonec zabrblá. A debatu si zase řídí starostka.
Nabízí možnost přijetí návrhů na nejasnosti ve smlouvě.
Projektanti znovu vysvětlují, že pro dotace je potřeba, co největší zájem občanů o realizaci vodovodu a kanalizace.

Zvedám se a odcházím, musím. V autě na mne čeká pes Brutus a snad mu ještě není zima a ani smutno.
Prošmyknu se, v tom občanským pidi davu, mezerami mezi rameny, koleny, pupky a zadky a jsem venku u potoka, co si zurčí podél hasičárny jen tak.

Nosím si vodu na pití ze studánky a těším se, že lidi se přece jen domluví.
Buď podle projektu a nebo občas taky podle  principů.  Mužský princip je jasný a nebeský a ženský je přízemní a poddajný.

A voda?
Ta je soucitná.
Přece.

A jak je to u Vás s vodou?
Dneska?
V den, kdy VODA po celým světě je svěcená.

Mám ráda 22. březen -  je to den VODY - a světový - tady na světě, na Zemi.

Jupííííááááááheyyyyy

pondělí 21. března 2016

O rybách a o nás

Dneska je to rok, co jsem byla za dcerou na Arubě a zažila tam vhled, co mi vyznívá  poplatně
skoro napořád.

O rybách a o nás

K obědu jsme si vymysleliy rybu.
Zastávka cestou z pláže u místního rybáře a koupily jsme tedy rybu.
Čerstvou! 
Dobře očištěná od šupin, bez vnitřností a naporcovaná.
A jako delikatesu nám navrch rybář přidal k balíčku ve fólii ještě jeden kousek.
Ten byl tedy hodně prapodivnej. Jen kus kůže s dlouhatánskou kostí a okem.
Ne , nebylo tam ani líčko
Při rozbalování se na nás dívá naporcovaná ryba.

Asi připomínka, že máme jako každej Indián poděkovat duši Ryby.
Za ten dar jejího života, co si teď na másle, s rozmarýnem a ochucenej mořskou solí s příchutí
česneku, dáme se zeleninkou a s bramborem.
Kdyby každej balík masa v hypermarketu měl " svoje " zvířecí oko, možná by spotřeba 
masa rapidně poklesla. 
Pohled z oka do oka.
Oko do duše okno!

Vím, že když už je ryba mrtvý maso, je to jen hmota s nutriční hodnotou a být Eskymák jsem víc než
vděčná ,určitě Jenže, tam kdesi, sedí myšlenka, že pár chvil předtím ještě pohyb a hra pod
vodou.
A taky vzpomínka.
Vidím, jak děti s nadšením pozorujou  různobarevně stříbřitý mršky pod vodou.  
Na vnitřním projektoru duše se mi mihne obraz, jak dvouletej benjamínek nemohl pochopit
rybáře, co nahodil síť a vylovil jich plnej kýbl.
Marně dupital okolo a snažil se ho gesty a pokřikem NE,NE,NE přesvědčit, že rybky má vrátit zpátky
do moře.

Ryby při lovení neřvou.
Nikdy.
 Mají fakt hodně zvláštní oči 
Ttakový, do nekonečna otevřený, skoro.
Plný vědomí živýho rybího oka je téměř surrealisticky strašidelný.
Kouká z něj jakýsi NIC a jasně, že za tím musí být tedy VŠECHNO.
Neodvážili jsme se to oko sníst jako delikatesu.I když nám to rybář vychvaloval a doporučoval. A je to
tady tradice.
Rybě jsme v duchu po indiánsku poděkovali, Za dar. Života.

Děti si nedaly.
Ani sousto.

Maso bylo vynikající.

Aruba má indiánský tradice.

A kus Indiána je určitě někde v každým z nás.

Stejně tak jako kus Eskymáka.

Jen asi v sobě málo ctíme Ducha Všeho Živého v poravou chvíli.
A to bysme tedy mohli.
Pro vlastní oživení.
Oživení okamžiku.

Jak se to říká?

Mrtvý ryby plavou s proudem?

Jsme to my, ty mrtvý ryby?
No, taky.

úterý 15. března 2016

Poslední prvními



Lidské chodidlo je mapa.
Můžete tu najít všechna zakončení energetických drah vašeho těla.
To už se ví léta.
Podobně je to i s prsty a prstíčky u nohou.

Na prstech u nohou je spousta významných bodů, co mají nebývalý vliv na správné fungování lecčeho uvnitř nás.  A jejich stimulací dochází k posilování celistvosti zdraví.
Proto si máme pravidelně prokroutit prstíky u nohou, pořádně s nimi zapohybovat. Nic neodbýt a vzít si každý prst pěkně " do parády " .Promasírovat si ho celý ze všech stran.Povytáhnout. Prokroutit. Jeden každý prst.

Všimněme si, že malé děti kroutí prsty skoro pořád.
Vitální síla je drží jednoduše pořád v permanenci, a tak pěkně prstíky zatínají a protahují a ty menší si je s oblibou i ocucávají.

Existuje skupinová  terapie, kdy si partnera pro hry a spoluvytváření  úzdravné reality, vybíráme jen podle toho, jestli se nám zalíbí jeho prsty u nohou. Je to zvláštní a důležité. Prsty prý totiž odrážejí vnitřní stav, ve kterém se člověk právě nachází. A vybrat si ho podle nohou znamená zapojit podvědomí.Člověk si partnera pro terapii vybere nikoliv podle obličeje,očí, úsměvu, barvy vlasů, ale podle svého pocitu líbí - nelíbí. Spolehlivě  vybere podle tvaru chodidla a prstů, jen to, co chce sdílet.
Někomu vyhovuje to a někomu zas eono. Někdo je i na prstech srovnaný, rovný, někdo občas " zlomený " nebo trochu pokřivený, někdo zase vykukuje z řady a někdo je zanedbaný, někdo sexy, někdo má žraločí " ploutev " a nebo" kopyto ", někdo zahýbá, někdo je jako dítě.

Pečujme si o prsty u nohou a nezapomínejme na ně, protože jsou to také naše, ač nepatrné kousky těla a přitom nesmírně důležité. Každodenní masáží se posiluje imunitní systém.

Přejme všem svým prstíkům pěkný den a večer si jich trochu všímejme, namasírujme je,prokruťme, ošetřeme krémem a kdo chce, může si je vesele přiozdobit.


Podívat se na svoje prsty u nohou stojí za to. Nic se nezapře  a hned poznáte kdo jste.
A jestli se sami sobě moc nelíbíte, tak začněte s masáží právě těch prstů,které nejsou podle vašeho gusta. Dá se proměnit mnohé. Na prstech u nohou se začne a energie se sama už rozproudí dál. Poznejte sami sebe z gruntu, od prstů u nohou, Tahle práce se vždycky vyplatí.

Prsty jsou takoví nejmenší poslední na těle.
 Tak ať jsou pro nás prvními,
Alespoň občas.

Je s nimi veselo.


pátek 4. března 2016

Ejhle, ČLOVĚK !

Představte si, že neexistuje hodný a zlý vlk, jen jediný vlk, který nezná emoce jako nenávist, pýchu a ani faleš, stejně jako nezná lásku, skromnost a ani naději. Zná jen svou Sílu. Sílu vlka a podle potřeby ji dokáže použít ve prospěch sebe, své smečky, všech vlků a Ducha Vlka. Takový se narodil. A takový zemře. Zná jen Sílu Vlka v sobě. Zná sebe - Vlka. JE VLK.Ví, co znamená BÝT Vlk. A s člověkem je to stejné. Popud k životu je PŘEŽIJ! A čím více si ČLOVĚK uvědomí sebe jako ČLOVĚKA, svoje lidství, tím lépe bude LIDSTVO žít. PŘEŽIJ znamená ŽIJ! znamená ŽIVOT. A tohle ZNAMENÍ neseme v sobě všichni...vlci i lidé...stejně jako rostliny, všechna zvířata, celá příroda, planeta Země, VESMÍR...vše STVOŘENÉ k obrazu svému...Jaký se rodí člověk? ČLOVĚK!... probuzený,mírumilovný, zranitelný, bezbranný a závislý na přátelství a spolupráci...bez zubů a drápů...a podle toho má žít...http://www.seberizeni.cz/kratky-pribeh-k-zamysleni-dva-vlci/

středa 2. března 2016

Co je to čistý astrologický archetyp

http://www.astropsychologie.cz/kiss/co-znamena-cisty-archetyp

Všechno je v pořádku

Žák stále nechápal. Vždycky, když narazil na nějaký problém, byl celý nesvůj, klesal na mysli, a dokonce se ho zmocňovalo zoufalství. Učitel mu však neochvějně říkal stále totéž:
"To je v pořádku, je to dobré."
Často se ptal sám sebe, zda je možné, že by se učiteli nikdy nic nepříjemného nestalo, nebo zda je učitel takový šťastlivec, že... nemusel nikdy překonávat žádnou nepřízeň osudu. Stále slyšel jen to klidné:
"To je v pořádku. Je to dobré."
Jednoho dne už se neudržel a zeptal se přímo:
"Tobě se nikdy nestalo, že ses dostal do situace, s níž sis nevěděl rady? Nechápu, že můžeš stále jen říkat, že je všechno v pořádku, jako kdyby tě nikdy nic nepříjemného nepotkalo.
Učitel se pousmál a řekl:
"Ale ano, všechno je v pořádku."
"Ale jak to?" ptal se překvapený žák.
"Protože když nemohu nějakou situaci vyřešit zvnějšku, vyřeším si ji uvnitř změnou svého postoje. Žádná lidská bytost nemůže mít pod kontrolou všechny události nebo okolnosti, ale může se naučit kontrolovat svůj postoj k nim. Proto je pro mě všechno v pořádku, všechno je dobré."

I když je v okolním světě mnoho problémů, ty největší máme často v sobě. Přestože ve vnějším světě mohou existovat nedobří nebo nepřející lidé, nejhorší nepřítel sídlí v naší mysli. Můžeš-li nějakou situaci změnit k lepšímu, změň ji, ale pokud to není možné, změň svůj postoj k ní a snaž se zachovat si duševní rovnováhu.
Ramiro Calle: Himalájské příběhy