Trička a Hrabárna aneb ČAS proměny

Mám ráda secondhandy. A nejsem sama.

Ve Zlatníkách kousek za Prahou, poučena kamarádkou kudy se tam vydat cestou z návštěvy od ní, zastavuji v tamní  Hrabárně.

Potřebuji deku pro psa, nic víc.

Jenže – známe se!

Scénář typu -  Jdu pro  " mléko a rohlíky" a vyjdu z krámu se třemi taškami pochutinek – spolehlivě fungující algoritmus.

Inu,tak už to chodí. 

Zboží,věci a věcičky a hlavně proud života - lidé a lidičky, to člověka dokáže vytrhnout z lecjaké šlamastiky.

Šlamastiky mysli a pocitů. Pocitů, co si v nich občas dovolíme bloudit.

Vyprošťovák v podobě nákupu - to je prastará známá moudrost! 

Hrabárna působí podobně magicky.

Deku objevím hned. Pěkně fialovou.
Říkám si, jestli se mi bude hodit.
Teploučká. Měkkoučká.S třásněmi.
Ta barva!

Dvakrát ji otočím, v jakém je stavu.
Bezvadná.
I ta barva je vcelku přijatelná.

Ano, s přicházejícím jarem je fialová po všech stránkách žádoucí.
Líbí se mi.

Připomíná  vůni fialek a na tu se těšíme, všichni vespolek. Každoročně.

A taky chuť fialkových pastilek, jedinečná nostalgie! Jak se pozvolna zmenšují a  rozpouštějí  v citronádě v oblíbené cukrárně. 

Ametyst s ostrými fialovými trsy krystalů prý dokáže odehnat  i  "démona " alkoholismu. 

S fialovou dekou  mi zazní cosi z Nobody´s Perfect od Deep Purple, co budou v Praze v květnu. Veseleji se  mihnou taky Andy Warhol  a Ultra Violet, ti dva  a jejich vztah v podobný hale předělaný na ateliér.

A na Velikonoce  u Salvátora  je neděle VZKŘÍŠENÍ vyladěná taky do fialova. Fialový ornát profesora kazatele a fialové květy kolem oltáře.

Fialové spodní krajkované prádelko, co se s ním fakt dalo dost vyblbnout.

A nebo ten bytostný pocit, kdy člověk dokáže překonat určitou rychlost v sobě a rozkmitá se uvnitř tak, že na něj nemá žádná šelma a ani ultrafialová zář.Ten všeobjímající fialový klid.

Fialová letí světem. 

Fialová se hodí.

Fialová ke mně na jaře patří.

Arterapeuti vědí svoje o jejích účincích na lidskou duši!

A hlavně! - žádná jiná deka tady  k mání není.

Mrknu  ještě do druhé hrabací kóje a hle!
Kouká  na mne polštářek.
Je fialový. Jak jinak!
Tón v tónu, o dva odstíny světlejší než deka.
Barva levandule z Provence a ve mně obraz  kamenů, podél cesty, co si aspoň jeden chceme přivézt na památku.

Tenhle polštářek!

Má na sobě  triviální tisk dětské  kresby  - bíle kudrnatou cácorku, co mává do světa se srdcem na cípu šateček.
Stejné gesto – Tak pa! Mávám ! – mám léta při mávání taky.

Je asi z holčičích let, podle všeho.
A nehodlám se ho jen tak vzdát.
Ani nyní.
Mávat právě takhle, je zřejmě symbol VETKNUTÉHO malého JÁ.
Beru ho do ruky.
Jo, to se mi líbí!

Hned mi hlavou probleskne, jak se malá pětiletá  vnučka  zaraduje až jí ho dám.
Jediná vnučka!
Holčička – klučička. Ela Maria. Ela! Maria!
Po třiceti letech v rodině, kde se rodili jen kluci, zase konečně dívenka.

Prohlížím ten polštářek.

Je to vlastně tričko, sešité nahoře v nákrčníku. 

Originální nápad!

Má sice nepatrnou dírku nad obrázkem, a to mi vůbec nevadí a pak si taky povšimnu, po straně všité etikety, aha, je to značka!– I ´am old!

No, to mě podržte!
Tohle není polštářek pro vnučku.
To je polštářek pro všechny  "holky ", co se jim už narodila vnučka a díky tomu si mohou mnohem snadněji uvědomit svou bytostnou podstatu. Svoje vnitřní dítě a jeho podobu. A hýčkat ho.  Podle sebe. Znovu růst s ním.

Ve chvíli myslím na včerejší konzultace se třemi krásnými ženami, co jim občas trable přerůstají přes hlavu.
Komu ne!?
Zpětně si přehraju jejich energii, Jak zvolna  všechno  "přepíráme" a dostaneme se tak  i k holčičímu věku. K jeho radostem a trápením. A pak to zase "namíříme " do přítomnosti.
Všechnu tu báječnou sílu z prožitého dětství.
Časy, kdy se učíme, kdo jsme a kam patříme.
 A na futonu se mezi pláčem smějeme, co nám kdo vyváděl a my jemu a jak rády jsme teď už "velký holky ",co si s přehledem připustí, že žít jako "baba" nebo "stařena" znamená žít taky jako "vědma" a "ŠAMANKA ".

A nemít přitom ani nepatrnou potřebu být vnímaná jako "malá holčička", kterou je třeba chránit před světem. Naopak – je to výzva -  ukázat mu, jak to s ním je a jak je to s námi.
Co se od nás dá čekat a jaká je naše cesta.

Co neseme.
Co roztáčíme.
Co přijmeme.

V transakční analýze Erica Berneho se tomu, jak člověk vystupuje, jakým způsobem postupuje vpřed, říká "tričko ".
A zkušený terapeut dokáže, pak v jedné nebo ve dvou, extrémně  kreativních, uměleckých a mnohdy i ekonomických větách, znázorněných třeba na tričku, co si momentálně  "oblékáme ", vyčíst a odhalit naše nejoblíbenější zábavy, hry a pocity. Rozpozná přezdívku.
To,co člověk dělá "v předním pokoji "– navenek -  a co " v zadním pokoji", tam, kde si ymslí, že ho nikdo nevidí.
Rozpozná jeho duševní svět, v němž  žije.
Typ konce, jaký vyžaduje jeho " scénář ", nebo taky jeho "kritický svěrač "
.Hrdinu a totem.
Psychoanalytik prý rozpozná "charakterovou obranu", jungián " postoj ", sympatizant  Adlera představu  "životní lži"  nebo "životního stylu" a transakční analytik metaforu, tedy jeho " tričko ".

Podobně to dokáže i homeopat. Tak jako se podle "trička "pozná, k jaké partě člověk patří.
Přes " obrazy " mysli, gesta, mimiku, chůzi, vibraci a další symptomy  na něj promluví taktéž jeho filosofie a ukáží se i pravděpodobné reakce na určité podněty.
"Tričko " nemusí přesně ukázat, jakým způsobem bude klamat ostatní.
 A když nemáte přesné POZNÁNÍ dalších členů party se stejným trikem, asi ani přesně nepředpovíte, kdo třeba  v partě s " tričkem s nápisem  "JDĚTE DO PRDELE! " bude mít roli " šéfující " nebo " mučedníka ",kdo se jen nechá zbít, aby mohl křičet "policejní brutalita!" a kdo je přímý a řekne celou pravdu. Individuální scénář každého člena party je totiž vepsaný někde v malém "znamení " -  brandu – a nebo zezadu na "tričku".

 A tak je jasný, že na tomhle  -  PRO MNE -   v Hrabárně objeveným  fialovým rozkošným  polštářku," bulánku  i chechtánku",  jehož  sebeurčení je bezesporu - odpočinek, všeprostupující  "cochcání " a volnost  s náležitou pohodou  nebo nepohodou, co nese ta malá kudrnatá mávající cácorka, JEST nedomyslitelně platný taktéž  maličkatý  "brand " -  I´am old!, a ten  upozorňuje na ZRALOST a rozvahu. Chápání hranic i konvencí, které lze, a které nelze překročit,Na ZNALOST SVĚTA  a stejně tak naviguje na HRAVOST a  opravdové PŘÁTELSTVÍ  a důvěřivost  A to je zcela ZÁSADNÍ sdělení něco jako " NEJSEM TVOJE HRAČKA! ZMIZ!" a tak  - zamávát a běžet zase dál.

Vyčíst z "triček" se dá vskutku ledacos!

 A tak s téměř třistaprocentní  jistotou  na "tričku" vpředu s nápisem  BACHA, NA STARÝHO MACHRA!, vyčtu zezadu taky vtipný – Říkej mi, PRDELKO! –  "scénář" a záměr je zřejmý.
Konec příběhu, jakbysmet.

Každý to, svoje PRAVÝ já, máme už inkarnované - vetknuto do masa.
Do těla.
A neseme si ho.
A pod žádný "tričko" ho neschováme.
Máme ho jako motto života. Ve mysli, v mimice, v gestech, v chůzi.
Mám taky svoje  životní motto  a teď skoro uvažuji o tom, dát si ho raději, pro snadnější  identifikaci, vytisknout  "na tričko ".

Vpředu  -  CITLIVÝ ROZUM.

Vzadu -     ROZUMNÝ CIT.

A kdeže!

Mám to pod kůží.
A hodně hluboko.

Kdo to umí, přečte ho napoprvé a hned.

Mám ráda secondhandy.
Jsou trochu jako terapeutický výcvik.
Připomínají mi objevy v obrazech duše.
Čtení "z druhý ruky ".
Takové to cítění, že tohle "tričko" už někdo nosil a jak se cítil, když ho měl na sobě. A pročpak si ho asi vybral?
Prožitá zkušenost.
Emanace schovaná v kousku oblečení

Archetypální doteky.

Trička jsou výborná.

Lépe se přečteme, když budeme pozorní.

A jak mi napsal k narozeninám fotograf George Jiří Ksandr - Hurá!
To je důležité, mít tenhle huronský pokřik, ve všem!
Tak tedy!
HURÁ, že máme secondhandy!
 A taky ty " trička ".
Ať  poslouží všem ke štěstí a spokojenosti!

Jakož  i NAŠE  SOUČASNÁ  INKARNACE.

Pro zachování duševního zdraví udělat občas tyhle tři kroky :

PRVNÍ - občasnou návštěvu secondhandu Hrabárna ve Zlatníkách – prohrabat se všemi  "tričky ".
Je to ozdravná a podnětná metoda.

Následně - DRUHÝ krok -  výběr a  koupi "trička" symbolizujícího momentální naladění.

A pak TŘETÍ krok  - četbu  knihy  - CO, ŘEKNETE,AŽ POZDRAVÍTE – transakční analýza životních scénářů –  napsal Eric Berne, tvůrce transakční analýzy.

Aby bylo trojjedinosti světa duše učiněno tak nějak  za dost.

Jsou to vyzkoušené kroky, takové skoro -  bluesové kroky.
 A zazpívat si blues k tomu, je osvěžující, samozřejmě.

Víme o co jde TADY A TEĎ přece – o potěšení, o uspokojení potřeb  - obdarovat, obohatit, mít se rád a mít rád lidi okolo sebe.

A smát se. "tričkům a trikům" a hlavně umět se zasmát sám sobě  - v naší podivuhodné liberální  a úžasné době.
Neboť, zdá se - je čas na fialovej polštářek, polštářek "tričko "barvy transformace.
ČAS PROMĚNY.

Mám to na " triku" tady.

Papa.

Zdroj:

Hrabárna Zlatníky

Co řeknete, až pozdravíte - Eric Berne