O štěstí

Na chajdě mi dělá elektřinu Petr. je to takovej tichej nenápadnej človík. Rom.
Táta od tří dětí, studentů středních škol.
Firma, co ho zaměstnává má renomé.
Řekla jsem mu svou představu. Dala plánek. On na všechno kývnul na srozuměnou.

Pak jsme jeli nakupovat materiál, různý měděný a jiný dráty, jističe, chráničky, zásuvky, vypínače a světla,
Celou cestu mlčel.
Když s někým jedu v autě, taky ráda mlčím.
Všechno jsme nakoupili a pak po dvou hodinách vybírání materiálu a " bambulání " sem tam mezi regály, jsme si venku před obchodem dali cigaretu.
Jen tak.
Mlčky.
Nebylo o čem mluvit.
Na všem jsme se předem dohodli,a to vykonali.
Zase jsme nasedli do auta a zase mlčky zpátky
.
Mlčky dělá svou práci.
Jen se tak pousměje a přikývne, když se potkáme očima. 
Já taky.

Elektřina je hotová.

Povídám tedy:

Jo, pěkný to je, to mám radost. A jsem spokojená.

A on na to:

Člověk je málokdy spokojenej.
Ale může mít radost.
A když je spokojenej a má radost, tak ví, co je to štěstí.

Petrovi se říká " MacGyver ".
Vyučil  se v elektřině.
Mistr.