Etika myšlení...evoluce myšlení ve vztazích

Pedagogický psycholog Lawrence Kohlberg, popisuje 6 postupných stádií etického myšlení, kterými během vývoje prochází každá normální lidská osobnost.

Dítě přechází od závislosti na vnějších pravidlech a kontrolách ke stále propracovanějšímu souboru vnitřních norem:

1. prostá poslušnost pravidel a autority, aby se vyhnulo trestu
2. přizpůsobení se skupinovému chování, aby dostalo odměnu a vyměňovalo si služby
3. orientace na „dobré dítě“, konformita, aby se vyhnulo výtkám, nepřízni a odmítání od druhých
4. orientace na povinnost, konformita, aby se dítě vyhnulo výtkám autority, narušení pořádku a výsledným pocitům viny
5. legalistická orientace, uznání hodnoty smluv, určitá míra libovůle ve vytváření pravidel, aby se udrželo všeobecné blaho
6. orientace na svědomí nebo zásady, prvořadá věrnost zásadám vybraným, které mohou nad zákonem, převládnout v případě, kdy úsudek praví, že zákon nadělá více škody než užitku

Paviáni a šimpanzi dosáhnou na 4.bod.
Pro většinu lidské populace je charakteristický bod 5.

Téměř nepřirozený je 6.bod, protože jedinec sám si vybírá principy, které mají být dodržovány a podle kterých je posuzována skupina a zákon. Hodnoty jsou však vždy omezovány tak, aby nebyly narušeny účinky na lidský genofond. Přírodu neobalamutíme a geny jsou to, co může udržet kulturu na uzdě.
Genetika vědomí je věda, kterou je třeba se zabývat. Dávat si do vědomí nová spojení, která zvyšují lidskost, to je práce pro každého. Důraz na lidskost, nikoliv na vše lidské, mění vědomí lidstva ke spolupráci a přátelství. Mysleme eticky, tedy tak, aby hodnota myšlenek, pohnutek a skutků mířila ke svrchovanému dobru.
 Mystik by možná řekl, že dobro ani zlo neexistuje. Možná, že jedině lidskost je to, co dokáže kategorie dobra a zla rozlišit přirozeně. Přítomnost toho, co člověka povznáší a nebo poškozuje je dána úrovní lidství v nás. Tím začínáme, měníme a zastavujeme v životě všechno, co projektujeme do světa. Evoluce myšlení ve vztazích začíná ve vztahu k sobě samému. Zdravý člověk se nepoškozuje, avšak snaží se sám sebe povznášet ke kráse, kterou může vyčíst  a inspirovat se jí v přírodě.