Luxusní značka prozrazuje psychický stav jeho nositele
Nosíte - li jakoukoliv prestižní značku viditelně na čemkoliv z vašeho oblečení nebo
doplňků - pak věřte, že máte velký osobní problém sami se sebou. Viditelné značky skrývají naši neschopnost milovat sebe sama takového, jakými jsme, cítíme vnitřní nejistotu, strach a úzkost, že sami o sobě nejsme nic, nedokážeme si vážit sami sebe, nemáme se rádi, nevnímáme se jako bytosti vyrovnané, harmonické a v pohodě.Skrýváme svoji bolest a strach, že nás svět - okolí nebude mít rádo jen kvůli nám samotným.
Čím větší nápis na hrudi nebo na doplňcích, tím větší vnitřní strach a nejistota, kterou vysíláte podvědomě do svého okolí.
ve skutečnosti všichni jedno jsme - všichni jsme stejnou energií, ať jde o bílé, černé, žluté, bankéře i bezdomovce...jen žijeme v jiném prostředí.
A někdo na to už přišel a někomu to trochu déle trvá. Ale věřte, že na to jednou přijdeme všichni.
Píše hezky Táňa Havlíčková ve svý úvaze, jak je to s užíváním značek.
Tak, jakpak to mám s těmi značkami já sama, říkám si!?
Tak, jakpak to mám s těmi značkami já sama, říkám si!?
Koupila jsem ho od jednoho mladíka z Varů a ten ho zase darem dostal od svýho otce.
Jedno auto už měl.
Ten mladík je Honza, kamarád Klárky, ženy mýho nejstaršího synečka a Klárka je fakticky
šikovně ve správnej čas na správným místě,pokud jde o spojování lidí, co něco shánějí, jak
to tak pozoruju.Ano i tady. Sháněla jsem si maličky auto. Honza zase kupce .Mercedesy
jsem měla už dva předtím. Jsou to dobrý auta Líbí se mi, že firma nese jméno dcery pana
Jelínka.- Mercedes Mám ráda ten podivuhodný příběh o týhle značce.
V roce 1821 se v obci Drslavice u Uherského Brodu narodil Adolf Jellinek. Po
několikaletých studiích orientálních jazyků v Praze odešel do Lipska. Tam se oženil s
dívkou maďarského původu a po třech letech se jim narodil syn Emil; budoucí rakousko-
uherský generální konzul v Nice. Zatímco otec Adolf byl velmi učený a nadmíru vzdělaný
člověk a vědec, jeho syn již od školních let patřil mezi nezvládnutelné rošťáky a rodiče si s
ním nevěděli vůbec rady. Ani vhodnou školu pro něho nemohli nikde nalézt, a tak nakonec
byli rádi že si mladík našel sám podřadné místo pomocného nádražního úředníka v
Červeném Kostelci. Ani zde však Emil nevydržel dlouho. Krátce po nástupu do prvního
zaměstnání totiž provedl takovou neuvěřitelnou lotrovinu, že musel místo okamžitě opustit.
Tato příhoda je zajímavá tím, že se odehrála v Čechách a vlastně rozhodla o dalších
osudech nejen tohoto muže, ale snad i evropského motorismu.
Když tehdy červenokosteleckým nádražím projížděla lokomotiva, jedoucí z opravy na
zkušební jízdu a její nic netušící posádka si odskočila na svačinu do nádražní budovy,
sedmnáctiletý nádražní pomocník Emil Jellinek se lokomotivy zmocnil a vyjel s ní na
otevřenou trať, aby vyzkoušel, jak rychle jede. Svezení samozřejmě znamenalo konec jeho
kariéry u železnice. Opustil tedy Červený Kostelec a dík svým od otce získaným znalostem
orientálních jazyků si našel místo na rakousko-uherském konzulátu v Tangeru a později v
sousedním Tetuanu, kde se oženil s mladou Francouzskou. V roce 1889 se jim narodilo
děvče, které dostalo jméno Mercedes Adrienne Manuela Ramona. Emilu Jellinkovi se
španělské jméno Mercedes velmi líbilo, a proto pojmenoval i šest svých dalších dětí
přídomkem Maria de las Mercedes, a stejně tak nazval svůj dům i jachtu. Láska k rychlé
jízdě v něm zůstala, a tak se přes cyklistiku dostává k motorové tříkolce de Dion-Bouton a
později kupuje od Karla Benze jeho slavný automobil Victorie.
Šest let po smrti své manželky, dne 21. března 1899, stojí na startovní čáře v závodě
Nice-Castellane-Nice s vozem Daimler-Phönix, ovšem v programu je uváděn pod
pseudonymem Mercedes. Vyhrává třídu turistických automobilů. Díky tomuto úspěchu se
stává zástupcem automobilky Daimler v Nice a když mu představuje šéfkonstruktér firmy
Maybach zcela nový vůz, navrhuje mu Jellinek jméno po své dceři - Mercedes. To bylo v
roce 1901. A až do první světové války je Jellinkovo jméno úzce spjato s historií firmy
Daimler.
Teprve pak jeho šťastná hvězda hasne. Rozchází se s firmou, francouzská vláda jej
obviňuje ze špionáže pro Německo, zabavuje mu obrovský majetek a on narychlo prchá do
Ženevy, kde uprostřed ledna roku 1918 umírá v hotelovém pokoji na mozkovou mrtvici
Jeho dcera Mercedes a druhá Jellinkova manželka se až v roce 1922 dozvídají, že Emil
Jellinek rozpadem Rakousko-Uherska získal po svém otci Adolfovi československé státní
občanství a tím se ruší předchozí perzekuční opatření, uvalené na jejich majetek ve Francii.
Jméno Mercedes Jellinkové se ještě jednou rozlétne po motoristickém světě, to když se
v červnu 1926 slučují firmy Gottlieba Daimlera a Karla Benze a do znaku nové továrny se
dostává třícípá hvězda a značka Mercedes - Benz.
Honza, Klárka a já, jsme měli z celýho toho propojení radost.
Na zádech nosím batoh Adidas. Koupila jsem si ho, při odletu z Aruby, kde jsem byla za
dětmi a potřebovala dát pár plyšáků ještě do " palubního " zavazadla na cestu, aby prťata
měla s sebou hračku. KLM sice popřeje happy fly, jenže třináct hodin je třináct hodin v
letadle a s plyšáčkem se dětem cestuje a usíná mnohem líp. Batoh Adidas byl k mání hned
Vlastně úplně nejobyčejnější batoh, tím jednoduchým střihem - to opravdu miluju.
A ještě - mě tyhle tři bílý pruhy připadají jako symbol chytrý.
Evokujou mi paprsky čistýho bílýho světla, co by člověk v sobě měl pěstovat a nechat je
protnout každý temnější zákoutí svý duše.
Jak na to?
Vím, že kdesi, uvnitř sebe, mám a možná nejen já, taky takovou bílou pruhovanou
trojjedinost - naději, víru a lásku. A s tím spojenou i jistotu, že život dává nakonec smysl jen
v jediný věci - v potěšení.
Proto tady jsme. Proto existujeme, abychom mohli šířit potěšení.
Máme tu láskyplnou moc v sobě.
Takže i když možná ,podle všech psychologických hodnocení a analýz, dokážu do
prostoru vysílat absolutní nejistotu, tím, že si pořídím a zviditelním, zvláštní shodou
okolností věci, který mě a ostatní opravdu těší vidět, radovat se z nich a používat je a ještě
mi v pravou chvíli zjednodušují životaběh a na trhu jsou běžně dostupný, i když v určitým
intelektuálním prostoru tolik diskutovaný, jsem si absolutně jistá, že všechno, co je s tím
spojený, dělám vědomě, a především pro to, abych šířila potěšení. Pro sebe! Tam je
vždycky dobrý začít. A pak i pro ostatní. Ne proto, aby mne měli rádi, spíš proto, aby měli
radši sami sebe. A uměli si užívat života s větší lehkostí a podle sebe.
A možná to tak mají i ti, co mají ty obrovský nápisy značek na oblečení. Těžko soudit.
Možná to není jen o podvědomý demonstraci problému, ale taky o obyčejný radosti z věcí a o
sounáležitosti se světem. ne jen s duchem. Venku ve světě jsem potkala pár takových lidiček.
Ty nálepky, co má západní psychologie na duši, mi na ně moc neseděly.
Chtěli značku, velkej nápis, dostali ho a radovali se. Jen tak si v tom byli.
Jen tak BÝT s velkým značkovým nápisem na oblečení totiž taky jde.
Říkám si, kde se tyhle naše psychoanalýzy vzaly, a kde se v nich bere ta JISTOTA, že to
co si člověk pomyslí o sobě, o lidech kolem, o světě, je ve SKUTEČNOSTI širší pravda.
No, možná jo.
Jistá si tím nejsem!
Možná, že taky pro tuhle nejistotu o psychologii, mám Mercedes a Adidas v oblibě.
Abych tím, že je používám asi vyzářila víc nejistoty a zbavila se jí.
Proč by nejistota měla být ale problém?
Jsou lidi jistí a pak ti méně jistí. někteří jsou i nejistí.
Jsem si téměř jistá, že hlubinná psychologie by určitě snadno našla v mým případě
souvislost obliby značky Mercedes, pro ten vztah dcery a otce. A značky Adidas, třeba pro
vztah ke kultu tělesnosti.
A ukázala by pak jen na mou případnou skrytou nejistotu a nebo na skrytou nejistotu
ve vztahu dcer a otců a ve vztahu ke kultu tělesnosti objektivně v kolektivním vědomí?
A pokud by se podařilo " problém " úspěšně vyřešit u mne, zmizely by všechny problémy
všech dcer a jejich otců?
No, ponořme se!
Možná si jen neuvědomujeme, že na čele máme všichni takovou skrytou hvězdu, někde
uprostřed očí, je to taková naše ZNAČKA, a když se nám rozzáří, můžeme cokoliv okolo
sebe uzřít dost jasně. Tahle zářivá značka je branou k naší lidský CELISTVOSTI. A když
její světlo přeskočí jen ještě o kousek výš, otevře se nám prostor všehomíra. Kde je ticho a
klid a obrovský potenciál chápat souvislosti. Možná i chápat je jinak.
Ta hvězda symbolizuje značku - ČLOVĚK..A až jí budeme mít všichni rozzářenou, pak
věřím, že všechno, co bude za tím vším stvořeným a vytvořeným, lidi pochopí jako důvod k
radosti. Pochopí, že je možný uzřít, co je za každou značkou, když se na její zkoumání
zaměří pozorněji a hlouběji. Stejně tak pochopí, že nosit a používat zboží s jakkoliv velkým
nápisem a jakýkoliv značky, neznamená nic víc než - nosit a používat zboží nějaký značky.
A to, co je přitom důležitý, je to, jak se cítíme - sami sebou. Jistí, nejistí, malí, velcí, lidští.
A není to žádný náš psycho - problém. jen situace.
A jestli nás to těší a nepůsobí to obecně utrpení, má to smysl.
Chci věřit tomu, že jednou přijde doba, kdy tolerance, svobodomyslnost, velkorysost a
nezaujatost, zasáhne jako šíp mysl a srdce tý konzervy nebo spíš klece INTELEKTU a lidi
najdou zase smysl života ve zdravým POTĚŠENÍ. A potěší je i pohled na tu rozmanitost i
ve světě značek. Pohled na proslulý a taky třeba profláklý značky. A tím novým pohledem a
přístupem k nim a hlavně k lidem, se stane i svět značek CELISTVÝM.
Znám dost lidí,co už tyhle záležitosti ohledně značek vůbec neřeší.
Všechno má přece nějakou značku.
Myslím, že na začátku každýho řemeslnýho a uměleckýho výtvoru je ten skrytý smysl -
projevit se, stvořit a potěšit. Dokud to funguje, slouží a naplňuje lidi radostí, cením si toho.
I kdyby ty nápisy na oblečení byly jakkoliv gigantický.
A v závěru úvahy na sebe ještě můžu " prozradit, " pro snadnější identifikaci a ilustraci,
proč jsem se do úvahy dala. Jsem taky blondýna a s kudrnatou hlavou, trvalá, od narození.
Taky výrazná " značka s nálepkou ."
S touhle " značkou " si člověk taky užije mnohou provokativní legraci a spousty vtipů.
Tak, co na sebe vlastně prozrazujeme, když se projevíme?
Hloubku předsudku?
Možná.
Ve vší úctě k názoru Táni o prozrazení.
Žádné komentáře:
Okomentovat