Pud sebezáchovy aneb trochu " blbá " zatáčka

Jedu si klikatýma silničkama směrem k dálnici. A tady kousek, za humny, v Chýnici, je taková trochu " blbá " levotočivá zatáčka.
Trochu " blbá" je pro svojí nepřehlednost, složitost toho intarvilánovýho zázemí, hlavně  tím, že přímo v trochu " blbý " zatáčce je putyka se zahrádkou, co z ní výstup vede přímo do silnice.
Je tam i takový pidi hřišťátko pro děti. Tak pokaždý, když tudy projíždím, dávám si pozor, víc než kde jinde. Jezdím tam víc než pomalu.
Monika z oddělení traumatologické ortopedie mne už před lety dostatečně poučila svými příběhy z praxe, o tom, co je to například přeražená stehenní kost při střetu s autem, co člověka převálcuje rychlostí třeba jen 40km v hodině. Brrrr.
 A tak si tedy jedu a dáván pozor.
A co kdoví kdo chtěl a nebo nechtěl, v trochu " blbý" zatáčce se najednou ze zahrádky od putyky vyhrne, ke svýmu autu, co stálo na protější straně silnice,chlapík. Jednoznačně technik a nebo obchodnk. Je sice téměř žurnálově nastrojený do výrazně červené bundy, nicméně ani se neobtěžoval se rozhlídnout, asi v zápalu svých myšlenek nad prací, co si nesl v tašce v podpaží.Vůbec neví, že jedu. Jedu pomalu a pozorně, Takže dupnu na brzdua takovou " myškou" jsem ještě uhnula, těsně okolo jeho stehenní kosti, o kousek do protisměru, kde naštěstí nic nejede  Lekla jsem se parádně, až mi zabrněly ruce a on taky, když mě zaslechl brzdit. Polekal se i ten chlapíček, co seděl s pivkem u stolku na zahrádce. Tak jsem se tedy skoro  " na fleku " zastavila! A chlapík v červený bundě se zvesela usmívá, i když tedy skoro nepatřičně a já mu povídám - Člověče, dávejte na sebe větší pozor!
A on se zazubil a tak nějak bezprostředně na mne - Pani, já nemám strach ze smrti!
Koukám na něj a mám výraz ve tváři, jak spráskaný pes, nemám slov.
A pak slyším, jak ten chlápek u pivka povídá - Ona PANI zase nemá strach ze života, ty vole, jinak by tě zabila....za ty blbý kecy.

Lidi, dávejte na sebe větší pozor! Nikdy nevíte, na koho narazíte!
A třeba jen v trochu " blbý " zatáčce.

Úřednice

Na úřad, kam jsem se měla dostavit asi tak " vloni na jaře " a nahlásit všechny PROMĚNY v mým životě, jsem se tedy ale vůůůůbec netěšila.
V kanceláři dvě dámy naproti sobě, jedna hezčí než druhá, panující atmosféra by se dala nazvat jednoduše - NERUŠIT! - blahoskloně vyřčeno samosebou.
Dobrý den, posaďte se, co byste potřebovala?
Tak se přiznávám a to významný ticho,co nastalo, by se dalo krájet.
Občasnký průkaz, prosím.
Podávám " růžovou " kartičku, pro snadnější identifikaci, i když třeba podle fotky o tom dost pochybuju, že by mne někdo snadněji z OP identifikoval a paní v červené halence se přes brýle zadívá na monitor a řekne důrazně mile -
Ale měla jste změnu ohlásit ihned a nebo dříve, je zde už vedeno správní řízení a budete muset zaplatit 1000,- Kč.

Aha, no, co se dá dělat.

Úřednice se podívají na sebe přes stůl a ta s culíkem namítne, ať červená halenka odejde vše prověřit.

Na stěně nad culíkatou visí malá čarodějnice
.
Vypadá to, že každá ženská je někdy čarodějnice a dostane jí jako dárek...pípnu a usmívám se.

Paní se na mne poprvé zahledí a roztaje -

No, tu jsem dostala už tak dávno, ta se mnou už procestovala kanceláří. Ta už je tak stará, že je to opravdová čarodějnice, teď už!

Hm, taky jsem jich pár dostala. Já už jsem taky opravdová čarodějka.

Smějeme se.

Vrací se červená halenka a vidí nás v dobrým rozmaru a hned se naladí taky a skoro jako nějaká kouzelná víla, s prstíkem nahoře opáčí -

Máte ale štěstí!

Jak to víte? ptám se
.
Kolegyně to správní řízení opravdu nezahájila, takže nebudete nic platit, jen stovku správní poplatek za změnu

běžím zapaltit o pokladny tu stokorunu a mrknu na vizitky na dveřích a nechce se mi věřit!

Nebeská,Povolná, a ta třetí Vitová...VITO znamená latinsky - aby se zabránilo....

Myslím, že se něco děje....s lidmi... úřednice jsou vlastně takový dobrý víly...

Čaroděj ze země Oz aneb psaníčka s Rozárkou

Kdo jsem?

KDO

Kdo je KDO?

KDO JEST KDO!

Takové odpovědi mne dnes bolí.

A jak je po bolesti?

To záleží na tom kdo jsi.

Kdo jsem?

Ozvěna

ze země Oz :-)

čaroděj ze země Oz


http://www.csfd.cz/film/2818-carodej-ze-zeme-oz/prehled/

Štěstí všem bytostem

Před spaním vyprávím pohádku.
Pak si řekneme " sborově " - A na domečku byl zvonec -  v každý pohádce je téma " dům" nebo " domov " pokaždý ! -Emotikona smile a ten zazvonil a pohádky je - KO NEC! 

To bychom říct měli sice, jenže mě to vždycky připadalo takový patetický, tak říkáme s pěkným frázováním - KO TR ME LEC! 

Děti se zasmějou, udělají ten kotrmelec, zachumlají se a pak si dáme pa a pupupu, DOBROU a spinkání.
Jsou navyknutý, že než usnou, zůstanu s nimi.

Je ticho.
Klid před spaním se rozprostírá do prostoru.
A najednou se ozve Matouš (3,5) -
Dobrou noc, blbe.....Máťa trochu patlá, takže řekl BEBE
No, samosebou bych nejraději vyprskla, ale tiše se zeptám -
Komu to říkáš , Máťo?
Tomu bebovi, co byl dneska na písku.
To byl nějakej kluk?
Ne, to byl beb!
A proč si to myslíš?
Protože vypadal jako beb!
A jak vypadá blb?
Takhle!...A zvedne obočí, vyvalí oči, trochu jako pootevře pusu a mírně povolí jazyk a fakt docela blbě čumí. Je to téměř dokonalá kombinace výrazu neomalenosti a asi nevědomosti nebo možná nechápavosti, ovšem zároveń je v tom skrytá skoro nebezpečná síla, která může buď rozesmát a nebo odpudit.
Držím silou vůle úplně kamennou tvář - pokerface mi šel vždycky dobře! - a ptám se -
A on Ti něco vyvedl?
Jo, vezmul mi ten bagřík, co jsem s ním hrabal velikej kopec.
Aha, tak jsi byl smutnej?
Nebyl. Já jsem si ten kopec udělal lopatkou.

Inu, mystika v praxi!
Potkáme- li sílu, co se pokouší zhatit naše projekty, dodělejme si je podle sebe a přejme jí dobrý spaní! Emotikona smile
Aneb - Největší nepřítel, nejlepší učitel.

Štěstí všem bytostem!

Felixi?

Nad ránem, okolo 4.hodiny jsem se vrátila z Ostravy.
Víc, jak 1000km jsem odřídila a rozhodně v " rekordním čase ", na pekelný zpola zatarasený D1.
Z toho poslední čtyři hodiny v noci.
V Ostravě přednáška prof. S.Grofa o revizi psychiatrie, psychologie a psychoterapie a změně paradigmatu současnosti, Krása a náročný na soustředění, když člověk chce všechno pochopit a nic důležítýho mu neuteklo.
Usnula jsem okolo 5.hodiny.
A tak ráno v půl sedmý, když Matouš do postele ke mně přinesl tuhle knížečku, jsem prožívala cosi jako kómatický stav. Opravdu jsem nemohla udržet otevřený oči.
Matouš (3 ) mi šeptá -

Mambo, jak tikají hodiny?

Vytáhla jsem nohu zpod deky. Spím na břiše, a pokrčila ji nahoru a začala s ní bimbat sem a tam Tik, TAk, Tik,TAK.
Chvíle ticha a zřejmého rozjímání na straně toho hošíčka a pak -

Ahaaa, a proč se tedy říká, že mají hodiny ručičky?

Žádalo to odpověď, tak jsem zbytkovým intelektem opáčila -

Protože UKAZUJOU, jaký je ČAS.

Ticho. Hlava pracuje -

Neukazujou, ukazujou jen na ty číslička. Mají nožičky, Mambo, dívej, vždyť běhají pořád dokola.

Spokojeně se pousmívám a vím, že mě pozoruje.

Pak si vedle mě lehnul na polštář a zvednul svoje ručičky a povídá-

Mám hezky barevný ruce.

Hned mi blikla představa, čím si je asi protentokrát stihnul pomalovat, jak Indián.
Mrknu na ty ručičky, co si prohlížel vztyčený nad hlavou a jsou čisťounký a růžočoučký. Povídám -

Hezky . takový růžový a bílý.

Ne, Mambo, dívej se pořádně, mám je zlatý.

Překulila jsem se na záda a taky zvedla ruce.

A já? Jak barevný je mám já?

Dotknul se mě a povídá -

Taky zlatý, přece.

Inu, je to tady.

Změna paradigmatu doby.

Emotikona smile

ČAS běží pořád DOKOLA, a když se nás dotknou zlatý ručičky našich dětí, i ty naše mužou vyzařovat zlatý světlo.

MÁME ZLATÝ RUCE.

Tak, to by do začátku stačilo,za mne.

Homeopaticky je zlato - Aurum Metallicum -  esencí ZODPOVĚDNOSTI.