Přišla jsem nedávno do putyky a tam pobíhal takový malý pejsek.
Černý s bystrýma očkama a šup pod židli a pak zase pod stůl.
Šikovně si sám pohazoval s jakousi hračičkou a pak si spokojeně lehnul ke mně.
To je pěknej čertík, povídám!
Jak se jmenuje?
Beník, tady u nás čerti nejsou, dostalo se mi pozvolné bezvýrazné odpovědi s upřeným pohledem do očí.
Bojíte se čertů? ptám se s úsměvem
Ne, to jsem neřekl. Říkám, že tady u nás čerti nejsou!
Jsem už taková, tak povídám - Bojí se čerti tady u vás?
Ten chlapík se na mne podíval a trochu se jako zasmušil a odšoural se pryč.
Pejsek zůstal ležet a pak za chvíli hupky dupky a byl pryč....takovej malej, ale šikovnej!
Tak, kdo ví, jak to s těmi čerty a čertíky tady u nás vlastně je!
Žádné komentáře:
Okomentovat