Jdi domů a žij podle sebe

Potkal jednou žák Mistra.

Mistře, řekni mi, co je to iluze?
A co je to život?

Pořád nad tím hloubám.
Zdá se mi, že můj život není dobrý, že je to jen iluze a nemohu se pohnout z místa.
Nevím, jak mám žít.
Sám se sebou nevydržím.

Iluze?
Život?

Dobrá, jdi domů, zavři se do chlívku s kozou a žij její život.

A přijď za rok.

Žák ho poslechl.

Za rok přišel a Mistr se ho ptá: 

Co dělá koza?

Je to přenádherné zvíře.

MYSLÍM, že s ní by můj život i hospodářství, vlastně vše,  mohlo vzkvétat.

Je velmi mocná.

Zdá se mi stejně posvátná skoro jako kráva.

Opravdu?

A proč si to myslíš?

Spásá všechny byliny i ty nejvzácnější a dokáže je vytrhnout i s kořenem.

Na louce už pak nikdy nic neroste.

Taková je koza.

Koza je úctyhodná, Mistře!

Mistr se na žáka ani neohlédl a pronesl tiše:

Kráva by pro tebe možná byla lepší.

Koza bude vždycky jenom koza.

Kráva je posvátná právě proto, že spase jen to, co je třeba.

Pak dá mléko teleti.

Zbytek vegetace nechává k užitku ostatním druhům.

Vystačí si s málem.

Je to boží vtělená skromnost.

Stará se jen o věci potřebné.

Je si vědoma svého údělu.

Tvá naděje na dobré hospodářství  a úctyhodný život s tím, cos POZNAL, je mylná.

To je iluze.

Jsem to ale hlupák, Mistře.

Dej mi tedy ještě jeden úkol, abych už napříště věděl, co je iluze a nespletl se v sobě.

Dobrá.

Jdi na poušť a žij s hyenou. 

Za rok se vrať a povíš mi, co ses dozvěděl.

Žák odešel na polopoušť a přidal se k hyeně skvrnité.

Žila sama jen s mládětem.

Pobíhala od kde koho, ke kde komu, jen aby našla nějakou výhodnou odpadlou potravu.

V noci se potulovala a kde mohla tam, se vetřela.
Magické temnou nocí žijící zvíře, myslel si žák.

Za rok se žák vrátil k Mistrovi a začal chvalořeč.

Hyena je kouzelné a tajuplné zvíře.

Je stejně posvátná jako černá puma.

Dokáže sehnat potravu pro sebe i pro mládě od druhých.
A umí to se všemi zvířaty vždycky tak nebo tak zaonačit, tak, že jí všechno věří i svěří.

Poznal jsem její zvláštní způsob myšlení.
Mění i mou mysl.
Dokázala by mne přede všemi ochránit.
Svými kouzly.

Mistr vzal hůl do ruky.

Chtěl už žáka udeřit.

Viděl pravdu, která stojí za žákovými slovy a slyšel jak v duchu žák ustrašeně  tiše sám sobě říká :

Hyena měla tělo silnější než já.

Její široké hlavy s tupým nosem a neforemnou mordou, kterou  by mohla drtit i kosti, jsem se bál.

Neudeřil Mistr žáka holí.

Zamyslel se a začal potichu pobrukovat.
Jakoby volal kohosi na pomoc.

Z džungle přišla černá puma.

Ladně vyskočila na nejvyšší větev v koruně starého stromu.

Ležela nepohnutelně a v dokonalé rovnováze a nespouštěla z žáka oči.

Pozorná.

Tichá.

Soustředěná. 

Kočka, co uloví kořist jediným skokem.

Aniž si kořist uvědomí, že je kořistí.
Silná i jemná.
Tělo a duše.

Žák sklopil hlavu.

Jsem hlupák, Mistře!

OČEKÁVAL jsem od života s hyenou ochranu a život plný okouzlení.

Byla to iluze života.

Dej mi tedy ještě jeden úkol a tentokrát to pochopím.

Dobrá, staň se velbloudem.

Za rok budeš zpátky.

Žák se rázem stal velbloudem.

Tahal na svých cestách na hřbetě osvěžení pro všechny okolo.

Až měl na zádech hrb.

Písek pod nohama se mu bořil.
Houpal se ze strany na stranu celý unavený a lehával v prachu cest.

Vydržel tolik, co málokdo.

Za rok navštívil Mistra.

Tak?

Velbloud je nejlepší zvíře.

 Všiml jsem si, že je mnohem krásnější než žirafa.

Ta má jen dlouhý krk a silná kopyta a jen se tak probíhá po savaně.

 Ale velbloud, ten je ze všech zvířat nejchytřejší.

 Říká se mu koráb pouště!
 Víš, Mistře, co takové přirovnání znamená?

To je největší ocenění!

Život  velblouda, to by pro mne byl život plný ocenění a uznání.

Mistr se na něj díval a pak řekl:

Žirafa má, díky svému majestátnímu krku, hlavu v těch nejvyšších větvích a živí se jen vybranými  nejskvělejšími listy ze stromu.

A když ti ukáže záda, dej pozor! Jinak ti prokopne srdce.

Tak to dělá se všemi, kdo žijí v iluzi.

Pro tebe by nejlepší byl život se žirafou.

Zbavila by tě velmi brzy utrpení.

Žák měl údivem vykulené oči a najednou jakoby konečně chápal všechno, co mu Mistr o zvířatech a o iluzi řekl.

Viděl sám sebe. 

Jsem jen hlupák, Mistře, hlesl a sklonil hlavu hodně hluboko ke svému srdci.

Mistr se pousmál.

Jsi člověk.

A žiješ v iluzi, že snad někdy  pochopíš, co je to iluze.

Nic neočekávej, nic nesuď a nelži lidem a ani sám sobě.

Buď vděčný za to, co ses mohl naučit od zvířat.

Teď jdi domů a žij podle sebe.

Vlož svůj život jen do svých rukou.

Pak máš alespoň malou naději, že tvůj život bude dobrý.

Mistr zavřel dveře svého domku a žák běžel rychle domů žít podle sebe.
Bez iluze.