Myslela jsem si, že se nikdy nebudu ničeho bát. Jenže, když je bouřka, nemám to ráda. Zalezu si raději někam do bezpečí. Nejradši mám svůj pokoj. Ne, vlastně svoje věci, protože můj pokoj je tam, kde mám svoje věci. Měla jsem už víc domovů. Už jsme se víckrát stěhovali. Nejdřív všichni. Pak už jen máma, brácha a já. Táta s námi už není. Odešel a já si vždycky myslela, že je to kvůli mně a bráchovi, že jsme nějací divní, že mu vadíme. Teď už zase bydlíme jako rodina. Vlastně nejsme rodina. Jen máma si to myslí. Má novýho muže a já mám sourozence. Nic mi zdánlivě nechybí. A taky to tak občas zažiju. Když vidím okolo sebe svoje věci. jenže uvnitř sebe cítím, že mi něco chybí.Chybí mi táta.
Vídáme se. To jo. Navštěvujeme se. A taky o prázdninách býváme načas společně. To se užijeme. Aspoň trochu. i když zase ne tak, jak bych asi potřebovala. Je s námi jeho přítelkyně. A upřímně si myslím, že to žádná přítelkyně není. je pořád na něco naštvaná. i když se usmívá, Cítím z ní, že je nesvá. A vzteklá. Naštvaná je asi až ta další fáze. Ona je podle mě trhlá. Nebo ještě jinak. ona je prdlá. Někdy nevím, jestli není blázen Buď vůbec nic nedělá a nebo se nějak předvádí. Všechno, co udělá, je jenom její představení. Je jako kdyby byla pořád na nějaký přehlídce a musela se předvádět. Dělá to pořád. Když si češe vlasy. když si čistí zuby a nehty a těma se taky táty drží. Přítelkyně je přece od slova přátelství - přátelská - a ona je spíš nepřátelská. Vůbec nic se jí nelíbí. Někdy mi připadá, že už je asi hodně stará, jenže pak někdy o sobě vypráví a tím mě potvrdí, že taková divná byla odjakživa. I za mlada. I když byla malá.Nikdo a nic se jí nelíbí. I když to říká. nelíbí se jí prostě vůbec nic. To poznám, když se na ní dívám. jak stojí. Má takový divný postoj. Má stehna moc u sebe. A pak je taky taková pořád jako zhroucená. podpírá si pořád bradu, jako kdyby krk sám neunesl hlavu. To mi připadá únavný. Je to s ní únavný. Nikdy se s ní nenasmějeme. ona totiž neumí dělat legraci. Jen někoho zesměšňuje a nebo opravdu blbě kouká. Kdyby chtěla dělat legraci, asi by ze sebe dělaal pumprdlíka. Já se snažím jí mít ráda, a vůbec mi to už nejde.Je to zoufalý. Se mnou.
Když jdeme někam ven, drží se táty pořád za ručičku jako malá. Druhý ruky se drží brácha. Tak já za nimi jdu a pozoruju lidi okolo. Jestli mám ten názor na to její cupitání a poskakování jen já a nebo jestli to taky někdo uvidí stejně. A když třeba uvidím, že se na mne někdo usměje, že to vidí taky, tak hned sklopím oči. Nechci, aby lidi věděli, že s tátovou přítelkyní nejsem spokojená. to asi není správně. Když si jí vybral a má jí rád, asi tam je něco, čemu nerozumím.
Někdy zaslechnu, jak spolu s tátou mluví. On jí občas musí vysvětlovat úplně jednoduchý věci, který by pochopil i Zbýša. To je jeden kluk ve škole. On není zrovna moc chápavej a všechno mu musíme říkat víckrát, i když už jsme na druhým stupni. Pan učitel je trpělivej a nikdy si ze Zbýši nedělá legraci. Radši to zopakuje všem víckrát a pak se jen optá, jestli víme, co máme dělat a nebo, jak věci jsou a budou, když jsme třeba na výletě. A když to chápe i Zbýšá, tak pan učitel dostává takovej jako bohorovnej výraz, že je asi dobrej učitel. Tak možná, že to má táta taky tak. Že má tu přítelkyni proto, aby když něco pochopí ona, on měl jistotu, že to asi dělá už tak dobře, že to pochopí i blbeček. Jenže Zbýša není blbeček, Zbýša je prostě retard. On za to nemůže, on už se tak narodil. A je hodnej. Když zrovna není v tom svým ataku nebo jak se tomu říká. To je pak šílenej.To všichni víme a pan učitel je trpělivěj. Tátova přítelkyně není retard, ona si na něj jen hraje. Asi aby měl táta zábavu a připadal si chytřejší. Přitom je chytrej až dost. To ví o něm kdekdo.
A taky není hodná jako Zbýša. Ona po někom pořád pokukuje a pak ho pomlouvá. Ne, že yb to popisovala. Ona to hned odsoudí a hned vymýšlí, jak by s ním " rychle skoncovala " říkává. Chová se divně i k bráchovi. Je to už dospělá ženská přece a přitom je pořád taková divná.A strašlivě se bojí. je to strašlivý v tom, že je ten strach na ní vidět. Tak pak vypadá sama strašlivě. Navenek ne. to je jako taková ta hadrová panenka. Nosí takový divný šaty. Nikdy nevím, jestli jí to sluší nebo ne. A myslím, že to neví ani ona. Vlastně nemá žádnej styl. Má jen oblečení.Když jsem si hrávala s panenkama, taky jsem je jen tak oblíkala a svlíkala. Mám na ně spoustu šatiček, A ona to dělá taky. Oblíká se, svlíká. Taky cvičí. Chodí do sokola.A jak se pořád něčeho děsí a straší se tím, tak je děsivá. A strašlivá. Někdo je strašidelnej.To znám taky takový lidi, co z nich jde strach. Vypadají strašidelně. Jako zombie stíny třeba. Ale těch se nebojím. Takový lidi mě zajímají. Oni mají styl strašidelnosti. To je něco jinýho.Ty stejěn nakonec zmizej sami od sebe. Ona je strašlivá.Jako výhrůžka třeba. Že se něco stane. jako bílá paní asi. Kde se zjeví, tam se něco ošklivýho lidem stane.Nebo bludička.Pořád se něčeho bojí. Bojí se na přechodu pro chodce. Bojí se na nádraží. Bojí se horkýho jídla. A studený zmrzliny. Bojí se ochutnat kousek jedovatý houby. Bojí se v noci. Bojí se sama doma i když je zamčená.Bojí se být doma i jen s námi, když táta někam odejde, hned mu volá.Bojí se jezdit pomalu autem. A pak se bojí zase jet rychle.
Já se bojím asi jen tý bouřky.
Táta totiž kdysi na mámu dost řval.On taky vlastně pořád něco popíjí. Jo, on pije pořád. Každej den. To se jednou venku napil a pak doma na mámu řval. Venku pršelo a byla bouřka a já jsem byla ještě docela malá. Zdálo se mi, že je to zlej čaroděj, co přišel domů a zahulákal tak, že začala bouřka. Máma se s ním hádala. jenže to nemělo žádnou cenu. My jsme byli s bráchou úplně bez sebe. A brečeli jsme oba.Asi strachy. Chtěli jsme klid. Táta pak nakonec odešel. Aby měl taky klid.A už se nevrátil nikdy nazpátek. ona ho asi máma vyhodila, myslím.
Někdy si říkám, jestli ten klid našel. A kde ho hledal? S touhle přítelkyní tedy žádný klid nemohl najít. Myslím, že spíš jen jí chtěl vyhovět, když ho tak moc chtěla. A nebo je třeba stejnej jako já a jen si chtěl se svýma věcma někam zalézt a ona ho tam tak dlouho otravovala, až si na ní zvyknul. Já to mám s bráchou stejně. Taky jsem si na něj už zvykla. A když mě otravuje, tak s ním nemluvím.
Někdy si říkám, jak by bylo fajn, kdyby táta jel někam jenom se mnou.A něco by mi ve světě ukázal. Co jsem s ním ještě neviděla. Třeba jen na pár hodin a nebo na pár dní. A byl tam fakt jen pro mne. To se asi nikdy nestane. Buď je tam brácha a nebo ta tátova přítelkyně. Když o tom tak někdy sním, ani nevím, co mám s tátou společnýho. Možná, že jsme stejní. Já bych taky uměla přinést bouři, kdybych chtěla. Jenže nechci. já se bouřky bojím.Zatím.
Možná, že až příště někam půjdeme, dá mi táta ruku. jednu mně a jednu bráchovi. Já mu ruku nikdy sama nedávám. Protože už nejsem malá jako brácha, ale kdyby jí dal on mně, to bych byla ráda.
Taky si pokaždý v restauraci sedne tak, že má tu přítelkyni naproti sobě a nebo se na něj nalepí a sedí hned u něj. Mně to celý připadá trapárna. Pak už se s tátou ani nechci radši bavit.On to na mě pozná a má pak sklony k tomu mě napomínat a nebo nějak buzerovat. To ej dost protivný. I yt jeho otázky, na co myslím. Když mu to řeknu, stejně nic neudělá.A jestli to na mně vidí, tak proč s tím nic neudělá?
Nejradši bych s ním bydlela pořád, abysme se užili společně. Jenže to se nesplní. Ta přítelkyně už všechno ovládla a nejvíc jeho. někdy vím, že se jí směje. Někdy se jí smějeme spolu. Mě to pak ale mrzí, protože tím pádem vím, že táta s ní asi není ani spokojenej a ani šťastnej. Máma říkala, že je táta na ženský. Tomu moc nerozumím.Mě se taky ženský líbí víc než chlapi. A některý ženský se mi nelíbí vůbec. Jsou faktivky ohavný. Tak mi připadá i ta jeho přítelkyně. Kdybych mu měla vybrat nějakou přítelkyni, asi bych mu žádnou nevybrala. spíš bych byla ráda, kdybysme mohli někde být všichni pohromadě, když musí u sebe mít tuhletu ženskou. Pohromadě myslím, že bych mu ráda byla nablízku víc než tak, jak je to teď.
Pořád se mi po něm totiž stejská. Od tý doby, co odešel.A jemu po mně a po bráchovi taky. I když dělá, že ne.
Je divný, že není takovej zákon, že by tátové mohli mít svý děti u sebe a nechat je jen tak, aby se o sebe starali všichni navzájem.Že jsou pořád nějaký takový bouřky mezi lidmi. A lidi pak chtějí z toho všeho někam utéct do klidu a zase tam najdou jinou bouřku. A nebo se k ní aspoň schyluje.
Tak to bych chtěla odstranit.
A když já někdy tu bouřku někam nesu, tak to radši budu schovaná ve svým pokoji a se svýma věcma. To je dobře. Nebo ne?
Bouřky jsou krásný na nebi a stejěn se jich bojím.
Mezi lidma ať je radši jen takový to počasí jako je třeba na jaře,někde, kde kvetou stromy, na Ptříně třeba v květnu. to se mi líbí. Ani horko, ani zima. Takový akorát a ještě všechno krásně kvete. A pak už brzy zrajou třešně.
....sezení s bohyňkou skončilo...co dodat?...
Phosphorus v potenci 30...aby zářila jako blesky v jarní bouři...a nikdy ze sebe neměla strach
Silicea v potenci 30...aby se její křehká přání splnila...
Borax v potenci 30...aby se zbavila všeho " kyselého "....
...s laskavým svolením Johanky...
...s laskavým svolením Johanky...
...čáry máry fuk...jednou z ní vyroste Bohyně...to bude úrodička...
Žádné komentáře:
Okomentovat