Pohádka.
Všichni ji známe.
Chudý tatínek najde poklad pod kořenem starého stromu a zrovna, jako na potvoru, projíždí kolem královská hlídka a tak tatínka " zabásnou ".
Kdeže by takový chudák asi mohl vzít hrnec plný zlaťáků?
A rovnou před krále a ten?! - šup s ním do šatlavy.
Asi, že bylo moc horko nebo temno a nebo taky, když chlap, a třeba i král, žije dlouho sám, se mu tak nějak zpomalí chuť na hlubší moudra a kupodivu se mu zrychlí rozhodnost.
Poněvadž chce mít klid na svoje věci.Přeci!
Jenže, ejhle, ten chudý tatínek má náramnou dceru Kačenku a ta hned před krále a jak si to, " ty jeden panáčku " představuješ, takovou nespravedlnost!
Ovšem král je král !
A je třeba učinit za dost taky všem náležitostem okolo " ouřadu ". Jakpak to!?
Ono není úplně jednoduchých věcí a tak tedy ani hned přiznat, že i král může šlápnout vedle, a bůhví do čeho, ještě ke všemu!
Dobrá, dobrá, Kačenko, když správně splníš tři úkoly ode mne, tatínek bude volný!
Přijď až ZÍTRA!!!!!
Ani nahá, ani oblečená!
Ani nepřijít ani nepřijet!
Dar nedar!
Ohohohooo, tohle ta kalupinka z chatrče nikdy nedokáže vymyslet!teř si ruce o sebe ten jeden král nebo" králíček"?
Ráno, Kačenka zahalená v rybářské síti - " rybářka jedna!"
Ani pěšky ani na oslu.
A v klícce ptáček - dar pro krále - a frrrrrrnk!
Král zírá a pak už jen... to RYCHLÉ rozhodnutí - svatba a lááááááska, lááááska ...LÁSKA. Jednoduše, no.
Čas plyne.
S láskou.
Hravě.
Dny kralování a dobra činění.
Dva sedláci na trhu.
Jeden s kobylkou a druhý s krávou. A hle, hříbátko se narodí a zaleze pod krávu.
To je moje hříbě! - řve ten s krávou!
Hříbě patří kobyle - tiše a nevěřícně argumentuje ten druhý.
A pak už taky řve.
Nevstřícnost a neústupnost proti sobě.
Já a MOJE v hlavní roli!
Tentam je zdravý selský rozum.
Pak tedy, jdeme ke králi, ten ať SPRAVEDLIVĚ rozhodne!
S láskou plyne čas tak plně a bohatě, zdá se.
Královský ouřadování je ovšem pořád stejná " přihrádka " a zapadnout při tom do starých kolejí, tak jak zvyk káže, to je snadná cestička.
K rozřešení.
Rozhodnout rychle a bez přemýšlení!
Hříbě se drží matky, jestli bylo pod krávou, patří ke krávě.
Konec lívanec a basta fidly, štempl a raději se zabývat královským " uměním."
Takhle to přece ve světě funguje, milý sedláčku.
Houby spravedlnost!
POZNÁNÍ!
Sedlák od kobyly jde se svěšenou hlavou.
Král je majestát!
Co naplat!
Kačenka zase ví, co umí "rybářské" sítě.
Král asi zapomněl, co je PRAVDA,vida!
Rychlá porada sedlákovi - zítra ráno na louce před královským palácem budeš chytat kapry. Až se král zeptá - CO TO DÉLÁŠ?!A vysměje se tomuhle nápadu, inu... však už víme, co bude sedlák říkat dál.
Hříbě putuje zpátky ke kobyle.
Kačenka dostane ultimátum - Odejdi a už se nevracej !A vzít si můžeš, co je ti nejmilejší.
Král nechce být nelida.
Ráno se král PROBUDÍ v chaloupce a do okna mu čučí tele....neboť láááááska i postele s králem přenáší.
Sedíme, posunujeme obrázky v leporelu, sem a tam, děti pohádku slyší poprvé.
Je v angličtině.
Clever Cathy.
Tak, jak už to bývá - musíme si jí povědět ještě jednou a ještě jednou!
A ještě jednou.
Dobrá, a teď už si zase hrajte samy, já jdu připravit večeři.
Ela Maria si bere leporelo a potichu si pohádku podle stránek vypravuje pro sebe.
Dívám se trochu zpovzdálí.
Jak si s tím vším asi poradí?
Papírový tatínek se uklání královské hlídce.
Kačenka s rukama v bok si na krále přišla " došlápnout".
Okýnko u šatlavy se posunuje a písař zapisuje trest.
Kačenka se pohupuje na oslíkovi a odhaluje rameno.
Dva sedláci na vozech - jeden mrská s bičem v ruce a druhý máchá zaťatou pěstí s odhodláním vybojovat to SVOJE správně.
Kráva má v kukadlech výraz "vyděšených " z celého toho všeho, taky zírá překvapeně a vyvaleně.
A smutná kobylka věší hlavu až k zemi.
Ela posunuje tou smutnou kobylí papírovou hlavičkou, nahoru a dolů, kobylka ústy šestileté holčičky smutně šeptá- To je moje hžžžžííííbátko! - a hle ! - BOD OBRATU! - najednou Ela, dá kobylčinu hlavičku nahoru, jen sekundičku se zamyslí a vypálí - Ty krááávo, jedna pitomá, ty nevíš, že hříbátko patří kobylce? Tak mi ho koukej nechat!
Aneb.....dětsky čistá logika věcí, to jest to, co nám jest přirozeně dáno všem....
Jen jsme na to, asi v běhu dní a nebo honbě za " lepším a ještě lepším a nejlepším" nějak pozapomněli - v těch krkolomných podivuhodných intelektem zastřených hrách na archetypy a stíny a mýty. A bůhví, že Ela má recht!
Vždyť i ta kráva mohla zpitomět ze svého nenadálého postu MATKA a být ze všeho bezparádně vykulená. Někdo už jí musel otevřít oči!
Holčička Ela Maria.
Zdá se mi, že v každém okamžiku nastává příležitost v prostoru a čase, zabývat se, mnohem víc než jindy - UVNITŘ sebe - opravdu podrobněji - archetypem " kráva " a " holčička "....svět nám je nabízí k potkání se....tak tedy...
...od čeho by jinak byly pohádky?..
Žádné komentáře:
Okomentovat