Tomáš byl na okamžik znovu v pokušení si myslet, že je to zkažená žena, ale nešlo to.
Viděl jen ženinu zkroušenou krásu.
Tmavé, a přitom jasné oči.
Instinktivně v sobě objevil jistotu: musí už konečně přijmout, že ta žena se stýkala s jeho učitelem, a jeho učitel se nemýlí.Nechápal sice povahu jejich vztahu, ale musel ustoupit učitelově moudrosti. Jeho učitel nemohl chybovat.
" To ten Říman," podařilo se mu vyslovit, " ten mladý Říman, který pracuje pro prokurátora Judeje, on mne za tebou poslal. Řekl mi,že jestli chci znovu spatřit svého pána, mám jít za tebou. Nevím, jestli to nejsou bláznivé řeči...Nevím, jak bych mohl znovu spatřit svého učitele, když zemřel na kříži. Ale koneckonců kdo jsem, abych zahodil naději?"
Znovu postřehla učedníkův chlad. Znala jeho příčinu.Chvíli neodpovídala.
"Tomáši, za hodinu odjíždíme, Marta, Lazar, Ábel a já, za naším pánem do Kafarnaa. Pojeď s námi."
Zkoumal pohledem mladíka.
" Kdo je to? "
" Petrův syn."
"Ty jsi Petrův syn?"
Ábel přikývl.
" Jeho starší syn."
" A náš Mistr je v Kafarnau?"
"Ano. S mým otcem, strýcem Bartolomějem, Janem, Jakubem,"
" Tys ho viděl?"
" Jako vidím tebe."
Tomáš zavrtěl hlavou, oči se mu zamžily.Vzal hlavu do dlaní. Namáhavě vstal.
"Dobrá, jdeme."
Ale náhle se otočil k Marii.
"Ženo!" zvolal. " Kým jsi pro toho muže seslaného Bohem?"
" Marie, jdu si připravit věci," vložila se do rozhovoru Marta. " Čekám na tebe u dveří."
Odvedla s sebou Ábela. Majordomus se vytratil. Marie s Tomášem vyšli na dvůr.
" Tomáši," řekla " ty jsi z Mistrova učení nepochopil nic,pokud jsi nepochopil, že pozemská láska je odraz lásky nebeské.Spojují nás obě."
Avšak Tomášovo obočí zůstalo svraštělé, stále vyjadřovalo rozhořčení a rozpaky.
" Byla jsi tomu muži milenkou v tělesném významu?"
" Ty máš strach z těla, Tomáši, viď?Bojíš se, že ho nedokážeš zkrotit a necháš se stáhnout do propasti."
" Tělo odporuje duši."
" A nestvořil tělo Duch svatý?Stvořil snad něco nečistého?"
Zamavál rukama. Mariin dech se zrychlil, hruď se jí vzdouvala a ňadra vyvstávala pod šaty před očima učedníka a jen zhoršovala jeho zoufalství.
" Ty jsi mimo Zákon, ženo!Ty jsi cizoložnice!"
Marie zrudla.
" Tak to je tvůj \mistr také malověrný! " vykřikla.
Zalapal po dechu a znovu vzal hlavu do dlaní.
" Tak ty chceš soudit mého Mistra, Tomáši?Proč za ním vůbec chceš jít? Odejdi! Jsi tak přemoudřelý a domýšlivý, že ho nejsi hoden!Tvé srdce je úzké jako váček lakomce! Tak si jdi kázat Zákon s farizeji!S těmi, co vyčítají tvému učiteli, že nedodržuje šabat! Tak už jdi, špinavý farizeji! Co tě sem přivedlo? Ctižádost uvidět znovu Ježíše a řici mu, že nedodržuje Zákon?"
" Źeno, ty mě drásáš...."
" Měla bych tě roztrhnout, Tomáši!Ubohý slabý muži, který máš strach. Strach i z těla a jeho existenci nepřijímáš jinak než ve spojení s prostopášností! Ubohý muži, který se schováváš za Zákon! To v tobě je nečistota, Tomáši, tvůj strach z tebe činí toho nejnečistšího muže, jakého jsem kdy viděla! Nejsi hoden Mistra! Sbohem! Zůstaň tady! "
A odešla s rozevlátým pláštěm a šaty.
Díval se, jak se připojuje k Martě, Ábelovi a Lazarovi, kteří na ni čekali u dvou oslů.
Dal se do pláče.
Marie už nasedla s bratrovou pomocí na osla, když se za nimi rozběhl.
" Marie! Máří!" volal, když je dostihl. " Marie, odpusť mi!"
Plakal nyní hořké slzy s hlavou opřenou o oslův krk.
" Odpusť mi! " vzlykal. " Ano mám úzké srdce....Má hlava je příliš slabá...Ano, jsem nečistý...Odpusť mi."
Chvíli zůstali tiše stát.
Osel potřásl hlavou.
" Dobře, Tomáši, neměj úzké srdce a pojď se mnou,"řekla.
Vyrazili na cestu.
Tomáš si rukávem utíral slzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat