Jak bylo příjemné srovnat svůj nynější pobyt v Orseře s těmi třemi dny, jež jsem tu strávil před devíti měsíci!Stěží by kdo ve mně, bohatém a oblečeném v nádherný oděv, spatřoval onoho ubohého abbé, který kdo ví, jak by skončil, nebýt ničemného bratra Steffana...
Sotva jsme zahájil procházku, všiml jsem si jakéhosi muže příjemného zevnějšku, jenž si mě pozorně prohlížel. Věděl jsme bezpečně, že to není žádný věřitel, a předpokládal jsem, že ho pouze zaujal můj mužný vzhled. Chtěl jsem proto dál jít svou cestou, když mě onen muž zastavil.
" Milý pane setníku, vy nejste v tomto městě poprvé, že? " oslovil mě.
" Ne, pane, jsem zde podruhé. Byl jsem tu už vloni..."
" Ale tehdy jste neměl vojenský kabát, že ne? "
Připustil jsem to, ale s poznámkou, že jeho otázky, už mi začínají připadat poněkud dotěrné. Muž se však spokojeně rozesmál.
" Ach odpusťte mi, drahý pane! Má zvědavost je dcerou velké vděčnosti. Vy jste totiž muž, jemuž jsem vrcholně zavázán za své bohatství!"
Jeho slova jsem nechápal. Měl jsem za to, že jde buď o blázna, nebo o někoho, kdo mě chce přesvědčit, abych od něj koupil víno.Přijal jsem však jeho pozvání na snídani.
Uvedl mne do pokoje, kde mne nechal na chvilku samotného,aby objednal jídlo. Všiml jsem si různých lékařských nástrojů a chemických zařízení, takže jsem usoudil, že je lékařem.Když se vrátil, potvrdil mou domněnku.
" Ano, pane setníku. již dvacet let vykonávám toto řemeslo. Až donedávna jsem žil v bídě. neboť v tomto městě nebyla příležitost k výdělku. jen zřídkakdy jsem někomu pouštěl žilou, ošetřil odřeninu, napravil vymknutí či přiložil baňku, o ničem závažnějším nemluvě. Teprve loňského roku se na mě usmálo štěstí. Vydělal jsem spoustu peněz a za svůj nynější blahobyt vděčím jen vám! Nechť vám Bůh žehná! "
" Jak to myslíte, pane?"
" Takto milý setníku. Znal jste přece hospodyni dona Geronima a prožil s ní příjemné chvíle? No vidíte - a po svém odjezdu jste ji na svou lásku zůstavil nepříjemnou památku. Ona z toho dárku dala dál svému příteli.Ten zase obdařil svou zákonitou paní. Ta nechtěla zůstat pozadu a přenesla to na svého milence i ten byl štědrý, takže jsem do měsíce měl více než padesát pacientů! Také následující čas byl pak úrodný, já všechny léčil a dal si za to dobře zaplatit. Teď ještě sice mám pár pacientů, ale brzy už nebudu mít nikoho. Smím se nadít, že zde pár dní zůstanete a oživíte znovu pramen mého štěstí?" ptal se se smíchem.
I já se téhle historce dosti nasmál, ale musel jsem ho zklamat sdělením,že jsem momentálně docela zdráv. Ujistil mne, že na zpáteční cestě jistě už zdráv nebudu, a prosil, abych se zase zastavil v Orseře a využil jeho služeb....
Brzy jsme pak dospěli na Korfu, kde jsme vyčkával příchodu rytíře Verniera, benátského vyslance, s nímž jsem měl cestovat do Cařihradu. Vyjma dny, jež jsem musel stát na stráži, jsem zde trávil čas náruživým hraním faraa. Přestal jsem s tím, až když jsem přišel o všechno. Bylo pro mě vskutku úlevou, že se v půlce července konečně objevila vyslancova loď.
Žádné komentáře:
Okomentovat