...před pár lety jsem byla na návštěvě a podával se hrnek z rodu obrů a kolohnátů, plný černého čaje...byl moc horký a já jsem si jako žíznivý barbar, řekla o trochu vody, abych si ho rychle mohla zředit a vypít co nejdříve...těšila jsem se na něj, protože voněl dálkou Darjeelingu a plavaly v něm i kousky lístečků...nedostala jsem Vodovodovu vodu, ale vodu z karafy a na té bylo napsáno...LÁSKA a VDĚČNOST...tak tedy...ta karafa nebyla plná obyčejné vody...byla plná lásky a vděčnosti...a tak jsem si naředila čaj láskou a vděčností a myslela na to, jak hezké jsou chvíle, kdy se nemusí nic říct a ani nic vysvětlovat...stačí podat vodu v karafě a mít na ní nalepený lísteček...jen tak...s láskou a s vděčností...
... vodu z karafy dostal do misky i pes...
Žádné komentáře:
Okomentovat