Náropa se narodil ve vznešené rodině a rodiče ho chtěli pro světský život a pokračování rodu. Silně přitahován ke studiu dharmy již v 11 letech uprosí rodiče, aby ho nechali odejít studovat do Kašmíru. Zde pobyl tři roky v klášteře a vrací se domů. Rodiče mu našli manželku nesporných kvalit, on však od ní po několika letech soužití stejně odchází, stále přitahován dharmou. Postupně roste v kariéře buddhistického mniha, až se stává opatem na slavné universitě v Nalandě.
Nyní nastává zásadní zlom v jeho životě:
"Po určité době, když zjistili mé kvality, vedení Nalandy chtělo, abych se stal opatem. Protože jsem měl kromě učenosti i organizační vlohy, přijal jsem post se sebedůvěrou. Po zasvěcení jsem přijal jméno Abhajakírti. Moje sláva se tím jen rozrůstala. V náboženských debatách jsem nakonec vždy zvítězil a porazil heretické názory a filosofické spekulace nebuddhistů. Jako opat jsem šířil dharmu po dobu osmi let. Můj skutečný duchovní život však začíná až nyní, když se mi z milosti gurua dostalo zjevení."
Tím zjevením byla Dordže Phamo (sansk. Vadžraváráhí):
Tím zjevením byla Dordže Phamo (sansk. Vadžraváráhí):
"... Chraptivě se mně zeptala: "Co studuješ, synu?"
"Probírám se texty o logice, epistemologii a metafyzice," odvětil jsem.
"Je chvályhodné, když se učíš. Ale řekni mi upřímně, rozumíš jim také?"
"Ano, samozřejmě."
"Chápeš slova nebo i jejich smysl?" ptala se nepříjemná stará žena s posměšným tónem.
"Slova," řekl jsem.
Ta ošklivá ženská se najednou změnila, smála se, radovala se, začala tančit kolem, jako by dostala zprávu, že za chvíli omládne. Svou holí mávala ve vzduchu, skákala. Nechápal jsem, odkud se v ní bere najednou ta síla, před chvílí ještě vypadala, že Smrt na ní již čeká za dveřmi.
Aby cítila ještě větší štěstí, dodal jsem: "A také rozumím smyslu." Jakmile jsem to řekl, žena se hned změnila. Nevím, co se tu vlastně děje, je to všechno tak divné. Žena začala plakat tak horoucně, jako bych ji urazil až na kost či způsobil tu největší bolest. Opravdu, kdybych jí řekl, že její syn zemřel, nebyla by až tak sklíčená jako nyní. Třásla se po celém těle, holí bila po zemi jak prosta rozumu.
"Jak je možné, že se nadmíru těšíš, když jsem řekl, že chápu slova nauky, a nyní vypadáš bídně, když jsem dodal, že rozumím také smyslu nauky?" ptal jsem se ji zvědavě a šokován, že jsem už nejen nechápal její divadlo, ale snad ani sám sebe.
"Měla jsem radost," říkala s poučným hlasem jako mudrc, "protože ty, velký učenec, jsi nelhal a přijal vlastní tvrzení, že rozumíš jen slovům. Ale když jsi řekl lež, že rozumíš i smyslu nauky, což jak jistě víš, není pravdou, pocítila jsem velké zklamání a smutek."
Nyní jsem pochopil, že přede mnou vskutku stojí bohyně Dordže Phamo, a přímo mi řekla pravdu o mé skutečné neznalosti, což jsem již delší dobu samozřejmě věděl, ale bál jsem se přiznat.
Obrátil jsem se k ní s úctou, padl jsem k jejím nohám a pronesl svou dlouholetou žádost: "Vznešená bohyně, řekni, existuje někdo, kdo uskutečnil i smysl? ..."
... a takto Dordže Phamo navádí Náropu na hledání pravého gurua. Ten opouští Nalandu i post opata a vydává se hledat Tilopu. Během putování se mu Tilopa opakovaně zjevuje v přestrojení, poukazujíc na karmické bloky, díky nimž ho Náropa nikdy nerozezná, dokud se mu sám nedá poznat a nezmizí. Až už se ocitá na pokraji zoufalství z marného hledání, Tilopa se mu zjevuje ve své pravé podobě a přijímá ho za žáka.
"Probírám se texty o logice, epistemologii a metafyzice," odvětil jsem.
"Je chvályhodné, když se učíš. Ale řekni mi upřímně, rozumíš jim také?"
"Ano, samozřejmě."
"Chápeš slova nebo i jejich smysl?" ptala se nepříjemná stará žena s posměšným tónem.
"Slova," řekl jsem.
Ta ošklivá ženská se najednou změnila, smála se, radovala se, začala tančit kolem, jako by dostala zprávu, že za chvíli omládne. Svou holí mávala ve vzduchu, skákala. Nechápal jsem, odkud se v ní bere najednou ta síla, před chvílí ještě vypadala, že Smrt na ní již čeká za dveřmi.
Aby cítila ještě větší štěstí, dodal jsem: "A také rozumím smyslu." Jakmile jsem to řekl, žena se hned změnila. Nevím, co se tu vlastně děje, je to všechno tak divné. Žena začala plakat tak horoucně, jako bych ji urazil až na kost či způsobil tu největší bolest. Opravdu, kdybych jí řekl, že její syn zemřel, nebyla by až tak sklíčená jako nyní. Třásla se po celém těle, holí bila po zemi jak prosta rozumu.
"Jak je možné, že se nadmíru těšíš, když jsem řekl, že chápu slova nauky, a nyní vypadáš bídně, když jsem dodal, že rozumím také smyslu nauky?" ptal jsem se ji zvědavě a šokován, že jsem už nejen nechápal její divadlo, ale snad ani sám sebe.
"Měla jsem radost," říkala s poučným hlasem jako mudrc, "protože ty, velký učenec, jsi nelhal a přijal vlastní tvrzení, že rozumíš jen slovům. Ale když jsi řekl lež, že rozumíš i smyslu nauky, což jak jistě víš, není pravdou, pocítila jsem velké zklamání a smutek."
Nyní jsem pochopil, že přede mnou vskutku stojí bohyně Dordže Phamo, a přímo mi řekla pravdu o mé skutečné neznalosti, což jsem již delší dobu samozřejmě věděl, ale bál jsem se přiznat.
Obrátil jsem se k ní s úctou, padl jsem k jejím nohám a pronesl svou dlouholetou žádost: "Vznešená bohyně, řekni, existuje někdo, kdo uskutečnil i smysl? ..."
... a takto Dordže Phamo navádí Náropu na hledání pravého gurua. Ten opouští Nalandu i post opata a vydává se hledat Tilopu. Během putování se mu Tilopa opakovaně zjevuje v přestrojení, poukazujíc na karmické bloky, díky nimž ho Náropa nikdy nerozezná, dokud se mu sám nedá poznat a nezmizí. Až už se ocitá na pokraji zoufalství z marného hledání, Tilopa se mu zjevuje ve své pravé podobě a přijímá ho za žáka.
Tilopa vyučuje Náropu nejprve pomocí symbolů, později mu připravuje prožitkové lekce, které rozhodně nejsou pro slabé povahy, a ve kterých se spaluje zbytek Náropovy karmické zátěže. Vede ho až k momentu realizace, kdy se stávají oba Jedním, kdy:
"Guru a žák splynuli v jedno nediferenciované Jsoucno."
KM
Žádné komentáře:
Okomentovat