Selfie

Proslýchá se o šamanech, že se neradi fotografují.
Prý si chtějí ponechat obraz své duše.
Jen pro sebe.
Možná to je pravda.
A možná, že ne tak docela.
Exotické ženy i muži, co přicházejí s poselstvím návratu k přírodě a s podivuhodnými historkami o své domovině, jsou občas mezi námi, na festivalech, přednáškách, seminářích, besedách, a jejich fotografie je významně provázejí na cestě.
Tak, jak je to tedy?


V rychlosti jsem si nedávno vyměnila pár slov s dětskou lékařkou Martinkou, co léta léčila děti všeho věku a teď se rozhodla pokračovat dál  taky skoro jako šamanka. Řeč byla o veverce "šamance " a pak krátce o tom, že lepší než si dělat " selfíčka " je asi fotit v lese faunu i flóru.

Inu, kdo ví?
Lepší?
Horší?
Dobré?
Ne - dobré?

Tak, jak to všechno s fotografováním a " selfíčky "vnímat, když názory psychologů nás pěkně " melou ", aby snad EGO člověka nenarostlo do neměřitelnosti!?

Mám ráda slova.
Ozřejmují.
Potvrzují.
Projevují.
To,co umíme pojmenovat.

Jenže!
Pak jsou tady OBRAZY světa.
A beze slov jim porozumíme docela snadno.

Vidím na nábřeží u Tančícího domu opírat se o kamennou zídku mostu nádhernou černošku. Baculka s dredy až pod zadek. výtáhne s batůžku mobil, zvedne ho nad hlavu zazubí se a cvak, cvak.
Nedalo mi to, viděla jsem tu vnitřní radost, co z ní šlehala na všechny strany a kousek ji na mne přešel, tak jsem se pousmála s otázkou -  Selfie! Na památku?
A oan se zazubila ještě víc a vyhrkla - Jasně! Pro bráchu! A rpo mámu ! Pro radost!
Skoro mi přišlo, jako by si Ginger a Fred, schovaní v architektuře Tančícího domu, nad tou odpovědí, zvesela poposkočili

Myslím, že to byla " šamanka ". Šamanka Selfie.
S exotikou v krvi. Šamanka, co ve mně " vyléčila " ten nános psychologického poznání, že selfie jsou ve své podstatě NEMOC.

Kdepak!

Je to radost!
Čistá a obyčejná radost!
Občas jen pro sebe a občas pro někoho, kdo zrovna vedle nás není.

Jako všechno, k čemu zaujmeme přirozený postoj bez obav a strašpytlení.
Jako všechno, co si navnímáme skrze srdce a ne přes ledasjakou bažinu negativity.
Skrze otevřená vrátka srdce, otevřená k člověku . K člověku v sobě i venku.
A k jeho putování.

Lidé obrazy svých tváří chtěli zachovávat od nepaměti.
Skalní čáranice.
Masky.
Sochy.
Grafitti.
Fresky.
Malby.
Plátna.
Fotografie
Stejně jako obrazy všeho, co bylo kolem a co je PROBOUZELO do světa.
Co je naplňovalo.
Živilo jejich duši.
Rozšiřovalo jejich vědomí.

A časem těm obrazům - pro urychlení - přiřadili snad snadněji srozumitelné a srozumitelnější symboly.
Hlásky.
Výrazy.
Slova.
Runy.
Písmena.

Mapy.
Mapy duše.
Mapy ke spojení s Duchem veškerenstva.

Kdo se rádi fotíte, dělejte to s radostí a s úsměvem.
Kdo rádi píšete, pište taky tak.
Podstatný je záměr.
PROBUDIT.

K životu.
K tanci.

V šamanském kruhu.
Kdekoliv jste.

Tady a teď.
Selfie.
Samostatně.
Sami sebou.

Probudit!

Sami sebe.