Bezprostřední zkušenost

Ponořila  jsem se trochu hlouběji a zahlédla tam jeden příběh.

Uprostřed hlubiny oceánu mezi pestrobarevnými korálovými útesy  plaval tmavěmodrý mořský koník.
Jeho křehkost uprotřed té obrovské vodní masy byla tak nehorázně nesporná, že i sám Neptun, co se brouzdal opodál, musel nastavit ruku a koníka si ze všech stran prohlédnout.

Zamračeně a zadumaně, upíral oči na to stvoření.

Stejně tak zvědavě a trochu vyplašeně se díval koník na Neptuna.
Otáčel se bleskurychle ze strany na stranu, aby ho mohl vidět hned jedním okem a hned zase druhým.
Tím pravým i tím nepravým - levým.

Koník vypadal našpuleně  se svým protáhlým nosíkem skoro vyzývavě.
A  jeho indigová barva byla co chvíli úchvatnější.
Měnila se podle míry rozrušení, co koník prožíval.

Neptun se začal pousmívat.

Kde se tady bereš? zeptal se koníka.
Copak nevíš, že tady je teritorium paryb?
Stařešinů z Nejstarších.
Dravců z Nejdravějších.
Oblud z Nejobludnějších.

Netvorů.
Těch Nejmocnějších!

Co tady pohledáváš?
Pro tentokrát sis vybral nesprávnou cestu, kudy plout oceánem!

Oceán patří nám  všem - odvětila ta nepatrná inkoustově modrá a trochu nervózně sebejistá bytůstka.

Neptun se zamračil mnohem víc.
A sevřel trojzubec pevněji a namířil ho na koníka.
Chceš se snad se mnou, s vládcem všech vod, dohadovat -  neřekl, jen v očích mu ta podivuhodná myšlenka prolétla.

Koník se jí nezalekl a naklonil hlavu na jednu stranu trochu víc.

Copak teď asi Neptun udělá? - mihlo se mu bystrozrakou hlavičkou.

A Neptun ukázal trojzubcem na klec, kde dřímal Kraken.
.
Krakena se obávali všichni.

Žraloci.
Manty.
Odranci.
Hadi.
Chobotnice.
Kosatky.
Úhoři.
Mečouni.
Perutýni.
Obří medúzy.
Mořští krokodýlové.

Všichni věděli, že Kraken je kus božské zášti, nenávisti a zloby.
Stvořený samotným bohem podsvětí
Jestli se Neptun nebude držet zpátky a otevře jeho klec, zprovodí  Kraken ze světa ty nejneodolatelnější skvosty  - nevinnost a krásu.

Koník strnul.
Ne úlekem.
Usebráním.
Zůstal bez hnutí.

Vypadal jakoby zkameněl.

Četl tu Neptunovu myšlenku - Vypustím na svět Krakena!
Za trest!
Ať všechno zničí!

Koník se otočil a plul si rychle o kousek dál.

Zůstal opodál a otáčel se na Neptuna.

Neptun stále třímal trojzubec namířený na mříže.

Koník tedy zase připlul k Neptunovi blíž a vířil svou přítomností jeho temné myšlenky.

Tohle bys chtěl?!
Rozbouřit oceán soucitu a smést všechno živé?!

Neptun se nepohnul!
Je mi to jedno.
Zatemnilo se mu ještě více v mysli.

Jsi drzý tvor  koníku,chceš se tady nade mnou povyšovat snad?! vtíraly se mu na mysl choutky nadřazenosti.

Koník odplul na chvíli a čekal.

Neptun se rozkymácel vnitřním vztekem.
A jeho jedem zlosti rozbouřené božské srdce bilo jako to nejprudší vlnobití.
Až proud strhnul  i jeho dcery - mořské víly, co opodál zpívaly a tančily.

Ne tak koníka.
Ten jen zase připlul až k Neptunovým očím a zadíval se tak modromodře, že Neptuna téměř oslepil svým jasným pohledem.

Vyhrožuješ všemu živému?!
Nevážíš si života?!

Ten drzoun- koník!

Jenže Neptun drží svůj trojzubec moudře a vědomě.

A tak to najednou ze své hloubky, dívajíc se vzhůru do světla, skrze vrstvy vody, uviděl.
Celost zkázy, co by přineslo jeho jediné rozhodnutí?

Kdeže!
Uviděl něco docela jiného.

Spatřil sílu něžnosti křehkosti a citlivosti v maličkém modrém koníkovi.

Snad vyčetl budoucnost z hvězd na nebi.

Krása nevinnosti a nevinnost krásy  bude v poslední chvíli zachráněna.

Kraken sám zkamení pohledem na " hlavu Medúzy"
Hlavu té, co už napořád přezdívku má Lstivá a samotným Neptunem kdysi  svedená v chrámu bohyně moudrosti.
A na její štít pro výstrahu navždy připevněná.

A co Neptun?
Co by zkáza přinesla jemu?

Kdo mu pak uvěří?
Jak střežil Krakena?
Jak málo - mocný si bude připadat?
Jak nevědomý a nepozorný bude před samotným podsvětím?
Co se zjeví o jeho poznání zákonů oceánu?
O poznání božského?
O poznání sebe sama?

Nastavil ruku a koník mu vplul do dlaně.
Neptun se pousmál a půjčil mu na kratičkou chvíli trojzubec.
A koník mu zase půjčil trochu ze své modromodré okatosti.
Ponořen v teritoriu oblud a netvorů, nedaleko klece s Krakenem, díval se  Neptun na svět z hloubi do nekonečné výšky očima křehkosti a držel svou moc pevně v rukou.

Skutečný pán všech oceánů.

A tak je to od té doby s oceánem v pořádku.
I když se někdy může jevit jinaka slyšet je různé hlasy z moře.
https://vimeo.com/207006149

Jsme v bezpečí
A kdyby se přece jen cosi semlelo a vody se rozlily,tak tu o Noemovi a Arše, tu taky znám.
A nebo pak tu o tsunami a Japoncích.
S lidmi a s mořskými koníky je to dobrýýýý.

Jsou křehcí, jenže nezdolní.
Jako život sám.
Já jim věřím.
Ledacos už jsem totiž zahlédla.