Do okna se nese zvenku povykování dětí od sousedů.
Je jim tak okolo pěti možná šesti let.
Hra je napínavá.
Lítají po zahradě, ozývají se výkřiky - Sem, pojď sem!...Tady se schovej!...rychle dej to sem!...
Pak taky nějaké zvuky, co mají vydávat " jakoby " jejich klacky a jiná náčiní.
Zuří tu prostě boj o život.
To mě zaujalo, proti komu se vede tahle " válka " a víc jsem se zaposlouchala.
A najednou slyším - Dělej, dělej, rychle do úkrytu, jde sem zombík! volá ten starší klučina...
A holčička, co tady celou dobu ječí tou sympatickou fistulkou, zčistajasna utichla, a tak nějak smířlivě
řekla - Ne, ne to je dědeček!...
Tak jsem neodolala a mrkla dolů z okna.
A po chodníku jde jejich děda, poměrně statný sedmdesátník, s pejskem z procházky a na puse
ukázněně uvázanou klasickou roušku.Vypadá v ní, chudák trochu jako zombík, fakt.
Venku je nádherně, ptáci cvrlikají, zpovzdálí zvuky cirkulárky a děti si hrají dál.
Pejsek už, sem a tam, poskakuje mezi nimi po zahrádce a ze zombíka je na terase zase dědeček.
Bacha, bacha, rychle schovej se! ...Sem, sem bacha!...Auto,auto, jede sem velký auto! pořvává
holčička...Dobrý, už jsem v domečku!....
Natálko, neboj, neboj se, to jsem já hasič! volá teď zase k vyrovnání napětí její bráška.
Skoro se zdá, že strach je jen taková vzrušující dětská hra.
Žádné komentáře:
Okomentovat