sobota 17. března 2018

Malý velký nepřekonatelný



Vedla jsem nedávno takovou komickou debatu s jedním maličkým klukem o Slunci a o energii v nás.
Bral to jako hru.
Bral to jako hru - Kdo z koho - protože na tuhle hru byl naladěný z domova, a chtěl mi ukázat, že Slunce a Slunce a Slunce, zase ještě jednou v každé větě a na každý pád přece! - SLUNCE, jsou tou nejsilnější energiií v našem vesmíru, a že kdyby SLUNCE chtělo, tak všechny hry, prostě všechno, co se děje vyhraje a bude mít nejvíc síly a všeho a to nejlepší a nej a nej a nej, a tak tedy on, protože má tolik energie právě jako Slunce, přece taky. Nechala jsem ho chvíli v pozici přesily, protože to mám ráda, když si lidé uvědomují svoji sílu. Mám ráda dívat se na to skutečně silné v nás. Většinou se pak ukáže jací opravdu jsme a jak je to s námi a se vztahy.
Se vztahem k sobě.
K lidem.
Ke světu.
K přesahu.
K vesmíru.
 Uspokojení z toho, že má nad vším moc v něm vyvolávalo pocit samolibosti a povýšené nenucenosti, skoro bych řekla, že nějakého hodně příjemného rozrušení, absolutního megagigantismu kdesi uvnitř, z té vlastní projevené momentální velikosti. Z toho, že neexistuje nikdo větší a silnější než on -  Slunce a jeho energie. A tou je teď naplňován. V té hře samozřejmě.
 A pak jsem řekla : " A chceš vědět, kdo jsem já?"
Blahosklonně mi to dovolil, protože o své VELIKOSTI ve vesmíru nepochyboval.
" Jsem BOŽSKÁ VESMÍRNÁ KRÁLOVNA všech Sluncí." šeptla jsem mu do ucha a usmála se na něj......
Pozorovat jeho výraz by stálo za to zachytit na videjko, jak se teď mýrnyxtýrnyx používá zdrobněle pro všechny ty minipidijútúby, co mají zdokumentovat aktuální rozplývání se nad svými niternostmi a děláme to všichni různým způsobem, různě pěkně a  moc rádi. 
Kroutil se jak žížalka.
Jak červík, co se nerad a bezradně smaží na sluníčku, na tom jedinečném našem galaktickém Slunci a viděl najednou, jak není kam se schovat a promyslet si další kroky, jak nelze nic bystře vykonat, jak není ani kam a ani jakkoliv uhnout sám před sebou, před tím, co si vybral. A jak ani tu láskyplnou větu - Jsem božská královna všech Sluncí - jako čirou realitu TEĎ už nelze ohnout ve svůj prospěch a jak prostě nezbývá než přijmout a pochopit, že GOD SAVE THE QUEEN, a že se s tímhle argumentem nedá nic udělat.
Představil si to!
Božská Vesmírná Královna všech Sluncí!!! 
A jeho veliké oči se ještě zvětšily a mísilo se v nich ledacos, připomnělo mi to oči Gluma ve filmu Pán Prstenů.....
Nakonec mi ho bylo skoro líto.
Pohasnul v zápalu toho - KDO Z KOHO - trumfování a zůstal zase úplně skromně a přirozeně MALIČKÝ a vlastně takový jaký je - docela milý, obyčejný, usměvavý klučina, co si rád a hezky hraje a bylo na něm vidět, jak se mu rozjasňuje v hlavě myšlenka, že všechny ty souboje KDO Z KOHO, nevedou k ničemu, že pocity velikosti, stejně jako pocity nepatrnosti jsou bludy, a že zůstat se všemi a před každým, za každé situace - jen . sám sebou - je bezva. Zavibroval jinak.
Některé vibrace se dají poměrně hravě z vesmíru " vymazat ".
Chvíli hledal cestu, jak jít jinudy.
Ke mně.
Moc pěkně jsme si pak užili odpoledne...

Inu, Božská Vesmírná Královna všech Sluncí...hezky si umíme vymýšlet...

 Tak tady ji máme...a s partnerem...ohjeee...

 Vesmír je prý to, co si vymyslíme...třeba i Betelgeuse...

17.03.2014
Vystavil v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)