...život je běh...na cestě se nakonec stejně jednou potkáme s vlastní duší, jako s tou nejdivočejší a nejnebezpečnější šelmou, co nás chce uštvat od prvního nádechu než se nechá ochočit a pohladit....
... a pak s tím sokolem nebo orlem uprostřed noci, tělo jen leží a on z nás vyletí ven do prostoru a letí tam, kam chceme, když se dokážeme pustit a odpíchnout a letět a ten let řídit...
...a jednou nás dožene ten nosorožec - smrt...to bude náraz...zkoušíme naklánět realitu trochu do kopce, aby to neměl s námi tak jednoduchý, jenže, když se s ním srazíme, rázem- RÁZEM - jsme z toho běhu na chvíli venku..
....dostat se k vyšším pravdám je vždycky otázka rychlosti...vnitřní rychlosti...tý vibrace v nás...dokud se nerozptýlíme na nepatrný zrnka hvězdnýho prachu musíme makat...na sobě....na rychlosti....na kmitočtu...
....dost ráda šoféruju...ten klid v tý rychlosti...a dlouhej kouř...večerní jízda ve studeným větru...brrrrr....jedu...jsem hvězdnej prach v ledovým vesmíru....
13.02.20.15
13.02.20.15
Žádné komentáře:
Okomentovat