Chrám srdce a zrnko nenávisti

Chceš - li nastolit přátelství tam, kde je jen podílnictví na sklizni a z toho plynoucí rozdělení srdcí - neboť mají - li se nenávidět, předhoď jim zrno - ,pak obnov úctu k člověku a uvědom si, že dýchat lze jen v takovém kmeni, kde jeden druhého nekritizuje.

 Když smýšlíš o svém příteli špatně a dáš to najevo, znamená to, že ses s ním nesetkal na rovině skutečně lidské. v jednotě chrámového shromáždění.

 Tím nemyslím, že máš být shovívavý či slabý a snížit své mravní nároky.

 Ale tvá přísnost má své místo jinde a jinde máš být soudcem.

A v případě potřeby dáš bez zachvění stít hlavy.

Neboť, jak ti znovu opakuji, můžeš odsoudit na smrt, ale především máš odsouzeného, je - li nemocen, vyléčit.

Nijak se nelekej protimluvů, jichž užívá tvůj bezmocný jazyk, když je řeč o lidech.

 Krom řeči, která vyjadřuje, zde nic rozporného není.

Jednu část odsouzeného můžeš vydat katům, ale je tu ještě druhá a tu můžeš přijmout u svého stolu a nemáš právo ji soudit.

 Neboť je sice tvou povinností člověka soudit, ale je také tvou povinností mít k člověku úctu.

 A nelze soudit jednoho a mít úctu k druhému, nýbrž je to vždy jeden a týž člověk.

Toto je jedno z tajemství mé říše, a pochází jen z nedokonalosti řeči.

Mne tato dělení, určená logikům, naprosto netrápí.

Vždycky jsem shledával, že ten, s nímž plný nenávisti bojuji v poušti, je pro mne tím nejlepším duchovním cvičením.


Kráčíme proti sobě hroziví a plni lásky.




Citadela ......... Antoine de Saint - Exupéry