Taky se Vám občas stane, že najednou vidíte věci ve zvláštmích souvislostech, o kterých jste před nedávnem ani nepřemýšleli, ani nesnili a ani se jimi nijak zvláště nezabývali?
Mě se ROZSVÍTILO o Silvestra.
Konec roku, poslední den. Bilance nebo spíš udržení balancu, protože, co si budeme povídat, každý den není úplně všechno v pořádku tak, jak bysme si představovali. A nemám teď na mysli všechny ty podivuhodné okolnosti, co se nahromadí a nebo jen tak, jak se říká " vyvrbí ". Asi, že vrba může skrývat mnohá našeptaná tajemství a když se TO, jako okolnosti jen tak " vyvrbí ", vynoří se. Kde se vezmou, tu se vezmou a my jen zíráme, co se děje. Tak tyhle okolnosti nemyslím. Ty jsou v takovém pořádku v jakém jsou. A většinou jsou výsledkem našich společnývh rozhodnutí.
Myslím tím, že nemusí být všechno v pořádku s tím, jak SE cítíme a co je to zase za náladu a pocit. A proč na nás takhle najednou sedí? A vypadá to, že skoro ON, ten zatracený pocit řídí všechno TO, co se nám pak děje. A my se mnohdy zachováme úplně jinak, než kdykoliv předtím. Tak, jak bysme se nikdy nezachovali!. Prostě nám třeba " bouchnou saze".Pak máme pár možností.
Pěkně nad tím zíráním nad sebou samými můžeme ještě porozjímat, UVĚDOMIT si a vybalancovat TO k obrazu svému, opět.Trochu vytěsnit, trochu si něco namluvit a vsugerovat pro útěchu a nebo se jen tak nad sebou zasmát a nechat to být.Děláme pro sebe ledacos, abysme vždycky ten rok ustáli a přežili. A na konci je to balancování asi nejsílnější.
Na konci roku, v ten POSLEDNÍ den , to chtě nechtě někde uvnitř zašimrá, červík POCHYBNOSTÍ i POCHVAL a sami před sebou stojíme tak nějak jako BEZ - nahoře i dole. Když jsme poctiví. A hle, co s tím teď?
Držet BALANC o to víc!
Dívala jsem se na ohňostroj a držela balanc Sledovala jsem celou parádu kousek od kolejí, protože tam byl nejlepší výhled. Taky symbolika až v tom mrazu skoro mrazivější než mráz sám.A zároveň taky hřejivý a nadějeplný, protože studený snížek mrazí jen chvíli a pak vlastně prokrví a zahřeje.
Kam všechny ty koleje vlastně vedou a kterou si má člověk vybrat pro příště? Jsou výhybky k něčemu?Jedou všechny naše vlaky podle jízdních řádů, co si plánujeme my a nebo máme možnost jen najít ty správný spoje v předem daným řádu? A jak to zařídí ty okolnosti? Přijde ČAS čekat, dočkat se a vyrazit a nebo stíhat, dostihnout, hups a frčíme a nebo si promyslet a užít si, jak to bude dál, když nám průvodčí jen zamává ? Hlavou se honily různý myšlenky. Hlava zakloněná a k temnýmu nebi , možná jen k obloze obrácená, má v sobě " různostě "
.Byla to ohromující podívaná!
Těch svistů a světel všech tónů a barev! Bílá, zelená, růžová, modrá, červená, zlatá a žlutá.A pak to tichý padání jisker. Jako by padaly hvězdy.A zase svištění a hukot a bum, prásk, prásk, bang,ssssss,pchrrr....skutečný neskutečno a neskutečný skutečno.
Asi ne náhodou se mi vybavila bolest, kterou jsem jednou, vlastně víckrát zažila při zánětu trojklanného nervu, co se mi asi v šestnácti letech třikrát opakoval s takovou intenzitou, že jsem si přála ihned umřít a pak pod léky jen spát, spát a spát. Bylo to totiž podobný.Jako ohňostroj. Ta bolest byla stejná jako ty "prskavky " tady na obloze. Jen tehdy v mojí hlavě. Někde mezi očima a v obou tvářích. Ostrá, pálivá, jasně zaměřená a vybuchující. A když ustupovala, bylo jen ticho a jakýsi zvláštní očištění.
A tak jsem si najednou tam kousek od kolejí s hlavou zakloněnou, pomyslela - má OBLOHA a nebo samo NEBE, ten PROSTOR tady, taky pocity nebo CIT - třeba při ohňostroji? Cítí tu třeskutost? Vybalancuje to? A co za to oslavné dopuštění dostaneme zpátky?Přijdou mrazy za tohle? Ty bývají taky třeskuté. A bude to u nás a nebo někde jinde na druhým konci světa?
A pak ohňostroj skončil. popřáli jsme si VŠECHNO NEJ! do toho Nového a nového roku , dali si pac a pupupupu na tvář a vrátili se zase k sobě.
Druhý den jsem musela jet jinam z města a cestu po dálnici mi lemovala schlíplá křídla na tělech mrtvých ptáků.Byli to malí i větší dravci. Jedna sova padla sama od sebe přímo před moje auto. Na těch šedesáti kilometrech, jich bylo odhozeno dvanáct. Jen jsem zírala. A hlavou mi prolétnul ten ohňostroj! Co vlastně víme o obloze, o NEBI? Je to jen PROSTOR? Co když je to o NEBI jako o bytosti, co nás všudypřítomně obklopuje? A jsme s ní JEDNO ? Jsou vlny, co způsobí ohňostroj nebezpečné nám všem - poletujícím?
A jestli ano, jak daleko a široko dosáhne taková ničivá vlna? Jak dostatečně se učíme o přírodních fyzikálních zákonistostech? A jsme vůbec ještě schopni si pospojovat všechny ty VĚDOMOSTI tak, aby to SPOJENÍ bylo k použití ve správný čas na správném místě?
Máme si jen kdekoliv a kdykoliv uvědomit, že stojíme sice pevně nohama na Zemi, jenže hlavou jsme pořád v " nebeském království "? A naše může být až tehdy,když ho přijmeme stejně jako sebe a ucítíme stejnou radost i bolest. Stejné znečištění i čistotu. Ucítíme Nebe v každým nádechu a výdechu jako KOHOSI. Zvědomíme si,že nenadechujeme jen vzduch. nevydechujeme jen vzduch. Nadechujeme NEBE a vydechujeme SEBE. A všude okolo je vlastně pořád NĚKDO s námi. - vzDUCH.
Možná se ztišíme.
Možná, že ohňostroj, ta třeskutá krása jednou za rok, poslední den, úplně stačí. Člověku i jeho NEBI.
V homeopatii se podává esence střelného prachu dětem a lidem, jejichž tématem je VÁLKA a třeskuté boje v jakékoliv podobě. V jakékoliv intenzitě. Ohrozit na zdraví je mohou jen žabomyší války v mezilidkých vztazích. Kdy se prostor rozvibruje třeskutostí hádek a dohadů a ve vědomí všech zůstane divné " rozstřelení ".Většinou je tohle naladění následně spojeno také s fyzickými obtížemi, třeba s poruchou štítné žlázy a psychickými problémy.Lidé pak mají naléhavý pocit, že nemohou dělat, to, co by opravdu chtěli. A jeich povaha je hodně závislá na co nejintenzivnějším prožitku slasti i strasti všeho druhu. Jsou to takové ty pro nic za nic řvoucí děti a cholerici kombinovaní s nešťastnicí a hysterkou.Ta vibrace je hodně běžná. Válka je věčné téma, jak se jeví. Je to na nás.Ten obraz ohňostroje a schlíplých divokých křídel potom, byl, myslím, dobré prozření...alespoň pro mne.
Máme všude kolem sebe různé aplikace.
Máme v sobě taky APLIKACI balancu?
A není její verze už zastaralá?
Tak,co si tedy pro ten celý nový rok přát pro všechny vespolek třeba novou verzi aplikace BALANCU ? Použít se dá leckde - při ohňostrojích, na kolejích , v mrazech i na cestách, kde si hřejivě a s úsměvem přejeme VŠECHNO NEJ!
A nalaďme se na ni.....AOU mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
Mě se ROZSVÍTILO o Silvestra.
Konec roku, poslední den. Bilance nebo spíš udržení balancu, protože, co si budeme povídat, každý den není úplně všechno v pořádku tak, jak bysme si představovali. A nemám teď na mysli všechny ty podivuhodné okolnosti, co se nahromadí a nebo jen tak, jak se říká " vyvrbí ". Asi, že vrba může skrývat mnohá našeptaná tajemství a když se TO, jako okolnosti jen tak " vyvrbí ", vynoří se. Kde se vezmou, tu se vezmou a my jen zíráme, co se děje. Tak tyhle okolnosti nemyslím. Ty jsou v takovém pořádku v jakém jsou. A většinou jsou výsledkem našich společnývh rozhodnutí.
Myslím tím, že nemusí být všechno v pořádku s tím, jak SE cítíme a co je to zase za náladu a pocit. A proč na nás takhle najednou sedí? A vypadá to, že skoro ON, ten zatracený pocit řídí všechno TO, co se nám pak děje. A my se mnohdy zachováme úplně jinak, než kdykoliv předtím. Tak, jak bysme se nikdy nezachovali!. Prostě nám třeba " bouchnou saze".Pak máme pár možností.
Pěkně nad tím zíráním nad sebou samými můžeme ještě porozjímat, UVĚDOMIT si a vybalancovat TO k obrazu svému, opět.Trochu vytěsnit, trochu si něco namluvit a vsugerovat pro útěchu a nebo se jen tak nad sebou zasmát a nechat to být.Děláme pro sebe ledacos, abysme vždycky ten rok ustáli a přežili. A na konci je to balancování asi nejsílnější.
Na konci roku, v ten POSLEDNÍ den , to chtě nechtě někde uvnitř zašimrá, červík POCHYBNOSTÍ i POCHVAL a sami před sebou stojíme tak nějak jako BEZ - nahoře i dole. Když jsme poctiví. A hle, co s tím teď?
Držet BALANC o to víc!
Dívala jsem se na ohňostroj a držela balanc Sledovala jsem celou parádu kousek od kolejí, protože tam byl nejlepší výhled. Taky symbolika až v tom mrazu skoro mrazivější než mráz sám.A zároveň taky hřejivý a nadějeplný, protože studený snížek mrazí jen chvíli a pak vlastně prokrví a zahřeje.
Kam všechny ty koleje vlastně vedou a kterou si má člověk vybrat pro příště? Jsou výhybky k něčemu?Jedou všechny naše vlaky podle jízdních řádů, co si plánujeme my a nebo máme možnost jen najít ty správný spoje v předem daným řádu? A jak to zařídí ty okolnosti? Přijde ČAS čekat, dočkat se a vyrazit a nebo stíhat, dostihnout, hups a frčíme a nebo si promyslet a užít si, jak to bude dál, když nám průvodčí jen zamává ? Hlavou se honily různý myšlenky. Hlava zakloněná a k temnýmu nebi , možná jen k obloze obrácená, má v sobě " různostě "
.Byla to ohromující podívaná!
Těch svistů a světel všech tónů a barev! Bílá, zelená, růžová, modrá, červená, zlatá a žlutá.A pak to tichý padání jisker. Jako by padaly hvězdy.A zase svištění a hukot a bum, prásk, prásk, bang,ssssss,pchrrr....skutečný neskutečno a neskutečný skutečno.
Asi ne náhodou se mi vybavila bolest, kterou jsem jednou, vlastně víckrát zažila při zánětu trojklanného nervu, co se mi asi v šestnácti letech třikrát opakoval s takovou intenzitou, že jsem si přála ihned umřít a pak pod léky jen spát, spát a spát. Bylo to totiž podobný.Jako ohňostroj. Ta bolest byla stejná jako ty "prskavky " tady na obloze. Jen tehdy v mojí hlavě. Někde mezi očima a v obou tvářích. Ostrá, pálivá, jasně zaměřená a vybuchující. A když ustupovala, bylo jen ticho a jakýsi zvláštní očištění.
A tak jsem si najednou tam kousek od kolejí s hlavou zakloněnou, pomyslela - má OBLOHA a nebo samo NEBE, ten PROSTOR tady, taky pocity nebo CIT - třeba při ohňostroji? Cítí tu třeskutost? Vybalancuje to? A co za to oslavné dopuštění dostaneme zpátky?Přijdou mrazy za tohle? Ty bývají taky třeskuté. A bude to u nás a nebo někde jinde na druhým konci světa?
A pak ohňostroj skončil. popřáli jsme si VŠECHNO NEJ! do toho Nového a nového roku , dali si pac a pupupupu na tvář a vrátili se zase k sobě.
Druhý den jsem musela jet jinam z města a cestu po dálnici mi lemovala schlíplá křídla na tělech mrtvých ptáků.Byli to malí i větší dravci. Jedna sova padla sama od sebe přímo před moje auto. Na těch šedesáti kilometrech, jich bylo odhozeno dvanáct. Jen jsem zírala. A hlavou mi prolétnul ten ohňostroj! Co vlastně víme o obloze, o NEBI? Je to jen PROSTOR? Co když je to o NEBI jako o bytosti, co nás všudypřítomně obklopuje? A jsme s ní JEDNO ? Jsou vlny, co způsobí ohňostroj nebezpečné nám všem - poletujícím?
A jestli ano, jak daleko a široko dosáhne taková ničivá vlna? Jak dostatečně se učíme o přírodních fyzikálních zákonistostech? A jsme vůbec ještě schopni si pospojovat všechny ty VĚDOMOSTI tak, aby to SPOJENÍ bylo k použití ve správný čas na správném místě?
Máme si jen kdekoliv a kdykoliv uvědomit, že stojíme sice pevně nohama na Zemi, jenže hlavou jsme pořád v " nebeském království "? A naše může být až tehdy,když ho přijmeme stejně jako sebe a ucítíme stejnou radost i bolest. Stejné znečištění i čistotu. Ucítíme Nebe v každým nádechu a výdechu jako KOHOSI. Zvědomíme si,že nenadechujeme jen vzduch. nevydechujeme jen vzduch. Nadechujeme NEBE a vydechujeme SEBE. A všude okolo je vlastně pořád NĚKDO s námi. - vzDUCH.
Možná se ztišíme.
Možná, že ohňostroj, ta třeskutá krása jednou za rok, poslední den, úplně stačí. Člověku i jeho NEBI.
V homeopatii se podává esence střelného prachu dětem a lidem, jejichž tématem je VÁLKA a třeskuté boje v jakékoliv podobě. V jakékoliv intenzitě. Ohrozit na zdraví je mohou jen žabomyší války v mezilidkých vztazích. Kdy se prostor rozvibruje třeskutostí hádek a dohadů a ve vědomí všech zůstane divné " rozstřelení ".Většinou je tohle naladění následně spojeno také s fyzickými obtížemi, třeba s poruchou štítné žlázy a psychickými problémy.Lidé pak mají naléhavý pocit, že nemohou dělat, to, co by opravdu chtěli. A jeich povaha je hodně závislá na co nejintenzivnějším prožitku slasti i strasti všeho druhu. Jsou to takové ty pro nic za nic řvoucí děti a cholerici kombinovaní s nešťastnicí a hysterkou.Ta vibrace je hodně běžná. Válka je věčné téma, jak se jeví. Je to na nás.Ten obraz ohňostroje a schlíplých divokých křídel potom, byl, myslím, dobré prozření...alespoň pro mne.
Máme všude kolem sebe různé aplikace.
Máme v sobě taky APLIKACI balancu?
A není její verze už zastaralá?
Tak,co si tedy pro ten celý nový rok přát pro všechny vespolek třeba novou verzi aplikace BALANCU ? Použít se dá leckde - při ohňostrojích, na kolejích , v mrazech i na cestách, kde si hřejivě a s úsměvem přejeme VŠECHNO NEJ!
A nalaďme se na ni.....AOU mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
Nádherně přemýšlíš, je mi to velmi blízké. Ohňostroj je v mé symbolice nebeskou odměnou, je až komické, jak si mne vždy najde, ať jsem kdokoliv, vždy v v moment, kdy je mi třeba dát "pašáka". Díky za tvé sdílení a AUO mmmmmmmmm. :)
OdpovědětVymazat